Dříve než poblahopřejeme našemu milému jubilantovi, univerzitnímu profesorovi, panu Ivanu Hričovskému, domníváme se, že bude vhodné, alespoň několika slovy si připomenout a „zalistovat“ v historii slovenského ovocnářství, které mnohdy bývá opomíjeno i když se má čím pochlubit.
Mimo jiné, je toho dokladem ještě dnes existující řada současném moderním trendu. Dosvědčují to však i různé zápisy a dokumenty o mimořádném zájmu o ovoce pocházejícího ze Slovenska, zvláště v období bývalé Rakousko-Uherské monarchie, kdy v Budapešti, Vídni a dalších evropských metropolitních městech býval zájem o ovoce z tak zv. „Horních Uher“, jak v oněch dobách bylo Slovensko označováno. Důvodem byla lahodná chuť, jakost, transportovatelnost, trvanlivost i úhledná úprava tržních produktů a samozřejmě i velice příznivá cena. Nebýval to však jen zájem o hotové produkty, ale i zájem o semenný a sadbový (školkařský) materiál (např. ’Povážská okruhlička’), jejíchž export již tehdy směřoval do Francie, Německa, Rakouska a dalších zemí.
I přes hospodářské podmínky a národnostní útlak slovenského národa, láska a nadšení pro pěstování ovocných plodin byla na venkově veliká. Zasloužila se o to řada vzdělaných nadšenců a obětavost i pracovitost slovenských ovocnářů. Nelze vyjmenovat všechny a vše, přesto ale vzpomeňme některé osobnosti.
Nezapomenutelným národnostním buditelem a buditelem lásky k ovocnaření mezi prostým lidem byl kněz, pozdější farář v Naháči (Trnavsko) P. Juraj Fándly (1754 - 1810). Žel, u světské a ani církevní vrchnosti, nenacházel pochopení. Jen lid ho nesmírně ctil a miloval. Mnoho užitečného publikoval, přednášel a instruoval, shromažďoval sortimenty ovocných druhů a rozšiřoval je do praxe. Měl i botanickou zvláštnost, tak zv. „Fándlyho nekvitnucú jabloň“, nebo i slívu bez pecek (a to ještě dříve než BURBANK). Zajímal se o zákrsky a tehdejší moderní ovocnářské technologie. Nebo z Horního Liptova, z Hýb, byl to zase ovocnář (učitel, kněz) Ľudovít Orphanides (1818 - 1895). Šířil ovocnářskou osvětu, zakládal sady a školky zejména na Liptově. Učil zájemce ovoce nejen pěstovat, ale i různými technologiemi zpracovávat. Nelze nevzpomenout velkou osobnost Slovenska Dr. Jozefa Holubýho (1836-1923).
Další, cílevědomější a záměrně cílený pokrok se počal rozvíjet po roku 1918, kdy vznikl společný stát Čechů a Slováků, RČS. Zasloužil se o to především vynikající ovocnářský odborník s mezinárodními zkušenostmi Viktor Buchta (1892 - 1965), rodák z Horných Motešic (Trenčianský kraj), který od počátků dvacátých let minulého století do roku 1951, řídil Ústav ovocnicko-zahradnický v Bratislavě. Zasloužil se slovenské ovocnářství v období mezi dvěma světovými válkami (1918 a 1939).
Do této řady významných a tvůrčích osobností slovenského ovocnářství, můžeme již dnes přiřadit i našeho jubilanta, univerzitního profesora, výzkumníka-vědce, erudovaného zahradnického odborníka a praktika prof. Ing. Ivana Hričovského, DrSc. ze Slovenské poľnohospodárské univerzity v Nitre, který se 23. 1. 2002, dožil v plné síle a svěžesti 70 let. Srdečně blahopřejeme!
Náš jubilant pochází z Horného Hričova, z oblasti středního Pováží, obklopeného výběžky Kysúcké vrchoviny, Javorníků a Srážovské hornatiny, kde ovocný strom byl od nepaměti v úctě a lásce místních obyvatel. Tato láska a zájem o ovocnářství jej přivedly na vysoké zahradnické učení Vysoké školy zemědělské v Brně, do Lednice na Moravě. Tento nevšední zájem v něm ještě více podpořil tehdejší profesor ovocnářství, nezapomenutelný prof. Ing. Miloslav Vávra, CSc., Dr.h.c. Nebylo proto nic zvláštního, že mladý absolvent, „novopečený“ inženýr nastoupil spolu se svými kolegy - spolužáky Ing. Juliusem Bakšou, a Ing. Františkem Hnídzíkem, na nově budovanou šlechtitelskou ovocnářskou stanici v Žilinském kraji, Zarieč-Keblová. V roce 1961, při reorganizaci přešel do Liptova, Okoličné, kde zakládal a vedl moderně vybudované plantáže drobného bobulového ovoce. V roce 1969, byl povolán, jako výzkumný pracovník na specializované oddělení VÚRV Piešťany, které úspěšně vedl až do roku 1977.
To již jméno Hričovský mělo svůj zvuk, nejen mezi domácími odborníky a širokou ovocnářskou praxí, ale i v zahraničí. Organizoval odborné semináře, sympozia a konference a byl zván, jako uznávaný odborník, do zahraničí. V roce 1977 byl jmenován a ustanoven ředitelem výzkumného ústavu v Bojniciach, který se stal celoslovenským specializovaným ústavem pro ovocné a okrasné dřeviny (VÚOOD). Profesor Hričovský, díky svým zkušenostem, erudovanosti a již v té době širokým zahraničním kontaktům, vybudoval toto pracoviště na mezinárodně srovnatelné úrovni. Přitom neztrácel kontakt s praxí, s vysokými školami (25 let externě učil na Zahradnické fakultě v Lednici na Moravě, také i v Nitře) a ani s drobnými pěstiteli. Vždyť také je již mnoho let předsedou Svazu slovenských zahradníků. Neustále se vzdělával a zdokonaloval, prošel všemi stupni vědecké i vysokoškolské (univerzitní) posloupnosti. Významnou mírou přispěl k vybudování Fakulty zahradnictva a krajinného inžinierstva v rámci Slovenské poľnohospodárksé univerzity v Nitre, kde působí od 1. 6. 1989.
Mimořádně se zasloužil o povznesení praxe a technologií pěstování ovocných druhů. Položil základy moderního výzkumu a šlechtění ovocných plodin na Slovenku, zvláště pak drobného bobulovitého ovoce. Jeho zásluhou a sítí kontaktů, úspěchy slovenských šlechtitelů a výzkumníků se dostaly do mezinárodního podvědomí. Je osobností velice známou doma i v zahraničí. Je oblíben pro svoji ochotu a obětavost. Zvláště je třeba vyzvednout jeho schopnost nadchnout mladou generaci pro zahradnictví a ovocnářství vůbec. Miluje a zná svojí práci a dovede ji předávat jiným. Je to vzácný člověk, vynikající odborník a vzorný pedagog.
Jubilantovi, kterého známe dlouho a dlouho a vážíme si jeho práce, přejeme do dalších dlouhých, početných let jen a jen to nejlepší a jak říkával pan Nepil, ještě lepší.
„AD MULTOS ANNOS“!
