České zemědělství se nyní nachází ve druhé a poslední fázi své transformace před vstupem do EU, ve fázi adaptační. Můžeme konstatovat, že postupným naplňováním cílů této koncepce se podařilo zastavit likvidaci agrárního sektoru. Poprvé od roku 1990 dosáhli prvovýrobci v roce 2000 viditelného zisku.
Došlo k určité revitalizaci sektoru, která mimo jiné představuje snížení pracovníků o 400 000. Na druhou stranu dosáhlo zemědělství v rámci ČR nejvyšší míry produktivity práce, která se pohybuje na 86 % evropské úrovně. Pro porovnání,ostatní sektory se pohybují v produktivitě mezi 50 – 60 %.
Došlo ke změně dotační politiky a z plošného vyplácení podpor se přešlo na podporu cílených programů…na zvýšení podpory ekologicky hospodařících zemědělců. Bylo docíleno určité stabilizace farmářských cen. Podařil se zastavit propad zemědělské výroby a pokračující úpadek venkova.
První prioritou naší agrární politiky je údržba krajiny v méně příznivých oblastech. Chceme, aby se na horách a v podhůří urychlilo zatravňování, aby se do krajiny vrátil skot a ovce. Chceme, aby takto zkrášlené životní prostředí přilákalo na venkov turistický ruch, aby se do těchto oblastí vrátil život. Sem by měla směřovat podpora ekologického zemědělství.
Druhou prioritou je zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství v produkčních oblastech, což vyžaduje stabilní ceny a moderní výrobní zařízení.Proto budeme podporovat investice, které půjdou do obnovy strojového park, ale také na vybudování kvalitních skladovacích kapacit pro ovoce a zeleninu. Musíme si uvědomit, že prodej výrobků nemůže ležet na jedinci, ale na ekonomicky silném sdružení, které je schopno vyjednávat nejen o přiměřených cenách, ale dokáže produkt tržně upravit, atraktivně zabalit a celoročně nabízet v dostatečném množství. Ve své kompetenci má i mnoho dalších činností.
Třetí prioritou jsou bezpečné potraviny z tuzemského potravinářského a zpracovatelského průmyslu, který musí projít rozsáhlou modernizací. Cílem je dokázat spotřebitelům, že naše české výrobky jsou zárukou jejich zdravotní bezpečnosti. Součástí zdravé výživy je i ekologické zemědělství, které nikdy nedosáhne úrovně konvenčního, ale jeho podíl na trhu je nezastupitelný a stále stoupající. Zde je nejcitlivější poměr mezi poptávkou a nabídkou. Proto mu patří podpora. Integrovaný systém pěstování má pevné místo v ovocnářské produkci, takže je zbytečné se k němu vracet. Pouze je potřebné připomenout, že legislativní kroky musejí přispět k tomu, aby spotřebitel dostával dostatek vyčerpávajících informací a mohl si vybrat v předkládané nabídce to, co požaduje – potraviny a výrobky z konvenčního zemědělství, integrované či ekologické produkce.
Základem kvalitního a zdravého ovoce je zdravý a kvalitní výsadbový materiál! I s jeho pomocí je možné vstoupit do porovnávaní našeho a zahraničního ovocnářství, reagovat včas a správně na situaci, která nás po vstupu do EU čeká.
Je potřebné využít několik posledních let k obnově nebo výsadbě ovocných sadů. Naše dotační tituly na obnovu skončí se dnem vstupu do EU. Zatím se ročně podpoří výsadba 505 ha ovocných sadů (2001), myslím si, že optimální číslo by se mělo pohybovat kolem 500 –7 00 ha, ale podle oborníků dokonce ještě o 100 – 200 ha více.
Pozitivně se projevila podpora kapkových závlah v ovocných sadech, vinicích a chmelnicích (2001 – 347 ha). Doufáme, že v letošním roce bude podpora využita ještě významněji.
Do vědy a výzkumu půjde v letošním roce více prostředků než v roce 2001 (2001 – 475 mil. Kč, 2002 – 515 mil. Kč).
