Mluvíme-li o zátěžových trávnících, myslíme tím plochy, které jsou intenzivně využívány pro sportovní účely. Jedná se v prvé řadě o tenisové a fotbalové trávníky, golfová hřiště, dostihové a parkurové dráhy a poslední dobou i městské parkové trávníky.
Tomu musí odpovídat i vlastnosti použitých trav. To znamená, že směs trav má být složena z druhů, které odolávají extrémnímu sešlapu, snáší časté sekání na malou výšku, dobře regenerují a mají dostatečnou pevnost a pružnost. Přednost dostávají druhy s úzkým listem, které zabraňují proklouznutí.
Sportovní trávníky se nejčastěji zakládají výsevem nebo položením travních kobercových pásů, což je mnohem rychlejší, ale také dražší. Tyto pásy se pokládají dlaždicovitě střídavě, aby se zamezilo vzniku větších mezer a zajistilo se lepší spojení mezi jednotlivými položenými pásy. Takto založený trávník je možné používat za několik dnů.
Trávníkové plochy na stadionech mají specifické životní prostředí. Okolními stavbami je zde utvořeno určité mikroklima, kde je omezen volný pohyb vzduchu a často i zastínění. S tím je spojeno nebezpečí plísní v porostu. I z tohoto důvodu se provádí stírání rosy z trávníku. V zimě se odstraňuje sníh z hrací plochy, který by při rychlém tání podmočil trávník. U tenisových a fotbalových ploch se často reguluje teplota pomocí vytápění a s tím související řízení vodního režimu. Proto musí být spodní vrstva dobře propustná. Tenisová hřiště se proti dešti během soutěží přikrývají plachtou. Proti zvýšené vlhkosti se používá velmi často pískování trávníků, kdy se jemný křemičitý písek zapravuje do porostu. Aby se zabránilo slehnutí pozemku provádíme aeraci, tedy provzdušnění a prořezání ploch jehlicovými a hvězdicovými prořezávačkami. U starších ploch se provádí provzdušnění vyřezáním válečků, kdy do porostu vjede speciální fréza a vyřezává do něho válečkovité otvory. Ty se pak zapískovávají a slouží k rozrůstání například krátce výběžkatých trav, jako je kostřava červená.
Trávníky se ale v prvé řadě sekají. Běžně na výšku 30 - 50 mm, u golfového odpaliště a jamkoviště je to však jen 3 - 10 mm, ty se sekají třeba i dvakrát denně. S tím souvisí i výběr kvalitní sekačky - za nejkvalitnější je považována vřetenová.
S intenzivním využíváním těchto ploch souvisí i hnojení. Pro rychlou regeneraci např. na jaře je vhodné použít kapalná hnojiva pro příjem listem. Během roku se však běžně hnojí granuláty, které pozvolna uvolňují živiny. Příkladem je přípravek Osmocote.
Proti nevhodným dvouděložným plevelům se ve všech intenzivních trávnících postupuje chemicky. Vhodné jsou selektivní herbicidy typu Starane, Lontrel, nebo Aminex.
Mezi běžně užívané druhy trav na sportoviště patří v prvé řadě jílek vytrvalý - Lolium perenne, který rychle klíčí a zapojuje se brzy do porostu, tvoří husté porosty a je odolný proti sešlapu. Je důležitou travinou používanou k dosevu hřišť. Lipnice luční - Poa pratensis, úzkolistá forma, která se zapojuje až druhým rokem, je vytrvalejší, ale trpí rzí a padlím. Kostřava červená - Festuca rubra, se pomaleji vyvíjí, ale rychleji zapojuje do porostu. Nevýhodou je, že během několika let z trávníku vymizí.
Tyto tři hlavní trávníkářské druhy v poslední době doplňují odrůdy psinečku tenkého a výběžkatého - Agrostis stolonifera, které jsou nezastupitelnou součástí golfového greenu, kde snáší velice nízké sekání.
Dále je možné použít do směsí bojínek cibulkatý - Pleum pratense a kostřavu rákosovitou - Festuca arundinacea - tu však spíše na dostihovou dráhu.
