Každoroční Zelinářské dny v Olomouci přinášejí řadu přednášek našich předních odborníků, kteří seznamují účastníky s novinkami, které jsou v tomto oboru nebo se zabývají jednotlivými problematikami.
Z vysoce odborných přednášek vybočovalo vystoupení Otta Gaselicha, zelináře-pěstitele z oblasti Dolního Rakouska. Kromě toho, že sám obhospodařuje 80 ha plochu (55 % - obilí a kukuřice, 45 % - řepa, brambory, mrkev, celer, petržel a cibule) je i předsedou dolnorakouského Svazu pěstitelů zeleniny, ale zabývá se i poradenstvím. Sám jako pěstitel ví nejlépe, jaká je situace v Rakousku po vstupu do EU.
Svaz pěstitelů zeleniny
Svaz má v současné době 450 členů, kteří obhospodařují 6000 ha (rok 1992 – 830 podniků - 4500 ha, v roce 1998 to bylo 905 podniků, které hospodařili na 6500 ha). Podniky jsou typu rodinné farmy o rozloze 40 až 120 ha, z čehož 30 až 50 % plochy se využívá pro pěstování okopanin. Svaz organizuje pro členy jednotlivé akce, vydává směrnice, zajišťuje exkurze do zahraničí, šestkrát ročně vydává noviny Zelenina speciál, ale sám zeleninu nezpracovává.
Větší podniky se nacházejí v okolí Vídně a zaměřují se především na pěstování čerstvé zeleniny – cibuli, mrkev, petržel, jahody, chřest, méně již na zelí a saláty.
Zhodnocení stavu
Pohled na dnešní stav zelinářství v této oblasti byl neradostný. Bylo by dobré, kdyby naši pěstitelé si vzal ponaučení z některých věcí, které doposud nedocenili nebo neudělali.
Problémy jsou s nízkými cenami, které po vstupu do EU klesly skoro u všech komodit a leží na spodní hranici cen EU. Stejně jako u nás jsou velké rozdíly mezi farmářskou a prodejní cenou. Na rozdíl od nás se v okolí Vídně, největšího odbytiště zeleniny, pěstuje biozelenina ve větším rozsahu než dříve (15 až 20 %). Zelenina z konvenční produkce se zde zpracovává ve velkém moderním podniku, který je zaměřen na zpracování hrášek, fazole, mrkev a špenát.
Po vstupu do EU došlo k významnému posunu v sortimentu pěstované zeleniny, některé druhy úplně zmizely z osevních postupů.
Udržely se pouze ty podniky, které v předvstupním období měly velkou nadprodukci nebo se jednalo o podniky s velkou rozlohou.
Jedním z mála kladů je zvýšený konzum zeleniny na osobu a rok a export některých komodit (cibule 2/3 a u mrkve 1/2 produkce, brambory).
Před vstupem do EU:
podniky nedosahovaly dostatečných výměr
produkce nebyla orientována pro export
kvalita byla nedostatečná
nebyl k dispozici větší objem produkce
mnozí pěstitelé nebyli schopni prodat svoji produkci.
Po vstupu do EU:
ceny jsou na spodní cenové hladině EU
existují restriktivní opatření (přísný rostlinolékařský zákon)
zvyšuje se intenzifikace výroby
přizpůsobování požadavkům obchodních řetězců
musí být splněna jistota dodávek.
Změnil se prodej zeleniny. Dnes je trh v rukou čtyř obchodních řetězců, kde se prodává 80 % potravin. V roce 1960 se na území Rakouska nacházelo 210 000 obchodních subjektůs ročním obratem 17,8 mild. DM, v roce 2001 se počet prodejních míst snížil na 60 000, ale zrealizovalo se zde zboží za 118 mild. euro.
Pěstitel má znát všechny programy pomoci EU a používat je. Brusel finančně podporuje pouze takové programy, které jsou podporovány státem.
Je potřebné před vstupem do společenství států EU vybudovat si dobrou výchozí pozici. Bohužel, nebudeme moci využít degresivní vyrovnávací opatření, které mělo Rakousko.
Integrovaná produkce zeleniny
Od roku 1994 se rozšiřuje integrované pěstování zeleniny, od kterého se očekává:
zlepšení odbytu (zvýšená poptávka)
zvýšení kvality produkce
šetrný přístup k životnímu prostředí.
Na základě Programu na ochranu životního prostředí je možné vyplácet vyrovnávací příspěvek ve výši 290 euro/ha pro polní pěstování, při skleníkových kulturách je příspěvek vyšší.
Tam, kde se vyplácí vyrovnávací příspěvek je nutné:
vést záznamy o všech úkonech (protokoly včetně prezentačních listin pracovníků)
záznamy o výnosech
omezit použití ochranných prostředků
vést evidenci o rozborech závlahové-zálivkové vody
vést evidenci o rozborech půdy
respektovat signalizaci výskytu chorob a škůdců.
Prodej produkce z integrované výroby se uskutečňuje v 80 % jako drobný prodej a ve 4 % jako prodej ze dvora v blízkosti velkých měst nebo příjezdových cest (chřest, jahody, cibule, brambory). Tato výroba je v posledních dvou letech výhodná díky vysokým subvencí.
Co doporučuje českým zelinářům
Především sjednocení a kooperaci pěstitelů, zpracovatelů a prodejců, ať je to ve formě svazů, odbytových organizací nebo jiných organizací. A tam, kde tyto články chybí, založit organizaci výrobců s dobrou strukturou. Nenechat se svést k budován příliš nákladným investičním celkům. Učit se u sousedů, krajiny či země. Pozorovat trh kolem sebe. Maximálně využít podpory, které přicházejí Bruselu.
Běhen dvou zelinářských dnů zaznělo mnoho odborných pojednání, ale vystoupení rakouského kolegy by mělo být poslední výzvou před vstupem do EU, abychom udělali, co ještě je v našich silách, aby přechod nebyl pro naše pěstitele a následně pro spotřebitele opravdu velkým šokem.
