Přestože závlahové systémy travnatých ploch v zahradách, v parcích nebo na sportovních plochách již nejsou v dnešní době ničím výjimečným, podstata řízení a ovládání zavlažování je pro většinu laické veřejnosti velkou neznámou.
Téměř každý si nad trávníkem dokáže vybavit vysunuté stříkající postřikovače, které jsou charakteristickým prvkem závlahových systémů, ale tím také často obecné povědomí o automatické závlaze končí. Podle jakého režimu a na jaký podnět závlaha probíhá lze jen tušit. Že je pro automatický režim nutná ovládací jednotka je zřejmé. Ale jak přesně fungují takové ovládací nebo řídicí jednotky, nemusí být vždy zcela jasné. Proto si tedy pokusme přiblížit jejich základní funkce.
Nejprve je nutné rozlišit typ závlahového systému. Jiné řízení bude vyžadovat závlaha trávníků v zahradách, v parcích a na okrasných (někdy také ozn. TURF) a jiné zase závlahový systém ve sklenících nebo na zemědělských plochách. Věnujme se tedy trávníkům.
Základem prakticky všech jednotek na trhu je časový režim závlahy, který je ovlivňován externími čidly a senzory. Každá jednotka umožňuje nastavení různých časových programů pro jednotlivé sekce (zóny), do kterých je zavlažovaná plocha vždy rozčleněna. Tyto sekce lze pak zavlažovat třeba jednou, třikrát nebo i vícekrát denně a každou sekci jinak dlouho a v jinou dobu. Kromě toho se často využívá denní, týdenní nebo měsíční kalendář s možností nastavení různých přestávek a opakujících se intervalů. K dispozici je tak velké množství časových kombinací. Počasí ale naprogramovat nelze a proto je třeba občas využívat různých čidel.
Za zmínku stojí především čidla dešťová, větrná, teplotní nebo jejich kombinace. Všechna tato čidla zajišťují blokování závlahy po dobu, po kterou jsou aktivována těmi povětrnostními vlivy, pro která jsou určena. Pokud tedy začne pršet, závlaha bude díky dešťovému čidlu blokována ihned po dosažení požadované nastavené hodnoty srážek, např. 3 mm. K dalšímu závlahovému cyklu (podle časového programu ) tak může dojít třeba až druhý den. Délka přestávky, po kterou je systém blokován čidlem po skončení deště, tedy závisí na jeho vydatnosti. Díky jednotlivým čidlům tak dochází k přizpůsobení provozu aktuálnímu počasí.
Při déle trvajících změnách počasí (dlouhotrvající vytrvalé deště nebo naopak tropická vedra) uživatelé s oblibou využívají funkci SEASONAL ADJUSTMENT %, která umožňuje provedení procentuální změny délky závlahy na jednotlivých sekcích v rozmezí 2 – 200 % výchozího stavu, podle typu jednotky. Využitím této funkce není nutné provádět dílčí přeprogramování na jednotlivých sekcích, ale celá změna se provede najednou.
Zavlažování jednotlivých sekcí nebo i celý závlahový cyklus je možné spustit kdykoliv i ručně, mimo naprogramovaný režim. Provoz systému lze také dočasně zablokovat, třeba na týden.
Pro náročnější uživatele nabízí některé jednotky funkce typu „vsakovací režim“. Pokud by uživatel nastavil příliš dlouhou dobu závlahy, která by na pozemku mohla způsobit vznik louží, jednotka automaticky rozloží závlahu na různých sekcích do kratších úseků a zopakuje ji v několika dílčích intervalech s přestávkami. Tato funkce je zvláště výhodná u nově zakládaných setých trávníků.
Majitelé osobních počítačů také uvítají možnost programování závlahy na PC. Přední výrobci závlahových systémů nabízí software pro možnost přehledného nastavení režimu závlahy s grafickým zobrazením programů a interface umožňující snadné uložení těchto programů do jednotek.
A jak jednotka ovládá závlahový systém? Pro komunikaci jednotky s elektromagnetickými ventily, které jsou na začátku každé sekce v plastových podzemních šachticích, se používají vícežilové zemní kabely CYKY s průměrem vodiče 1,5 mm2. Většina systémů pracuje s napětím 24 V ac. Na začátku každého závlahového cyklu jednotka nejprve otevře hlavní elektromagnetický ventil nebo relé od čerpadla, jenž je na samém začátku systému u zdroje vody. Následně s prodlevou několika vteřin otevře také příslušný sekční ventil a po uplynutí požadované doby provozu jedné sekce automaticky přepne provoz na další sekční ventil. Po ukončení programu a uzavření posledního sekčního ventilu jednotka vypne i hlavní ventil. Celý systém tak zůstává zavodněn, ale bez většího tlaku.
Není-li k dispozici elektrický proud 230 V pro napájení centrální ovládací jednotky, lze alternativně použít bateriový ovládací systém. O funkci ovládací jednotky se tak dělí přenosný programátor a několik spouštěcích modulů, ovládajících jednotlivé elektromagnetické ventily s 9 V cívkou. Spouštěcí moduly v sobě uchovávají data vložená do nich z přenosného programátoru a zajišťují požadovaný průběh závlahy na příslušných ventilech. Pro ukládání dat a vlastní programování se používá jeden společný přenosný programátor. Nutno podotknout, že bateriové ovládací systémy nejsou většinou tak komfortní a přehledné pro obsluhu a rovněž možnost připojení senzorů je komplikovanější, neboť je nutné každý spouštěcí modul vybavit vlastním senzorem.
