Jednonápravové malotraktory tvoří velmi početnou skupinu mechanizačních prostředků se širokým spektrem možností využití v zemědělství, okrasném zahradnictví i komunálním hospodářství. Široká oblast nasazení jednonápravových malotraktorů s sebou přináší velkou variabilitu konstrukčních řešení.
Pro zahrádkáře a pěstitele hospodařící na pozemcích o výměře řádově ve stovkách m2 plně postačují cenově dostupné výrobky s nižším výkonem motoru (do cca 5 kW), lehké, nepříliš robustní, jednoduché konstrukce s využitím levnějších konstrukčních materiálů. Tyto malotraktory kategorie Hobby dosahují běžně životnost 600 - 700 provozních hodin. Při správném používání (nepřetěžování, řádné ošetřování a údržba, a zejména kvalitní uložení v zimním období) lze počítat s provozuschopností a funkčností po dobu hodně přesahující 10 let. U strojů této kategorie se předpokládá občasné použití nekvalifikovanou obsluhou (při dodržení bezpečnostních předpisů a návodu k obsluze).
Pro náročnější a především větší pěstitele - farmáře s pozemky o výměře řádově ve stovkách a tisících m2 jsou určeny jednonápravové malotraktory kategorie Farmářské. Tyto stroje jsou vybaveny výkonnějšími motory (do 10 kW), masivní konstrukcí rámů a převodů s využitím kvalitnějších konstrukčních materiálů. Předpokládá se u nich mnohem větší časové i výkonové zatížení s možností krátkodobého pracovního přetížení. Životnost strojů farmářské kategorie dosahuje při řádném ošetřování a údržbě min. 3000 provozních hodin. V provozu se předpokládá delší časové využití (max. několik hodin za den). Ceny farmářských malotraktorů jsou proti kategorii Hobby vyšší o cca 20 - 50 %.
Pro nejnáročnější uživatele - profesionální pěstitele, zelináře, zahradníky apod. s obhospodařovanými plochami o velikosti od několika tisíc m2 do jednoho až dvou hektarů je určena kategorie profesionálních jednonápravových malotraktorů – kategorie Profi. Tato skupina strojů se vyznačuje použitím nejvýkonnějších motorů (do 12 kW) s dlouhou životností, složitou, robustní a provozně vysoce spolehlivou konstrukcí, která dává stroji předpoklad dosažení životnosti min. 6000 provozních hodin. Profesionální technika je určena pro dlouhodobé nasazení v provozu (celá směna) s kvalifikovanou obsluhou, vybavenou předepsanými ochrannými pomůckami. Finančně jsou profesionální stroje v porovnání s třídou Hobby podstatně dražší a jejich cena dosahuje v některých případech až čtyřnásobné výše nejlevnějších modelů.
Celkové konstrukční pojetí jednonápravových malotraktorů závisí především na kategorii uživatelů, pro něž jsou určeny, a dále na druhu operací, které s nimi mají být vykonávány.
Obecně lze jednonápravový malotraktor charakterizovat jako energetický prostředek složený z motoru, převodů, pojezdového, řídícího a ovládacího ústrojí. Otáčivý pohyb na výstupu převodového ústrojí může být přenášen na pojezdová kola - malotraktor pak slouží jako zdroj tažné síly, nebo na výstupním hřídeli mohou být namontovány nože rotačního kypřiče a celý stroj se tak stává „kultivátorem“. Další možností je přenos otáčivého pohybu na pojezdová kola a dále na vývodový hřídel pro pohon přídavných strojů.
U kategorie Hobby převažují jednoduché konstrukce, kde motor a převodové ústrojí tvoří jeden celek, nebo lze někdy motor od základní převodovky jednoduše odpojit a nasadit na jinou převodovku nebo jiný stroj (sekačka na trávu, apod.).
Farmářské malotraktory jsou často řešeny jako systém, který se skládá z motorové jednotky a několika přídavných převodovek nebo strojů. Na ty se motorová jednotka připojuje a s nimi pak tvoří soupravu pro vykonávání určité operace. Typickým příkladem je u nás velmi rozšířený a všeobecně známý Vari systém. Typickým představitelem farmářského malotraktoru je také model Honda F560.
Nejvýkonnější farmářské a profesionální jednonápravové malotraktory jsou zpravidla řešeny tak, že motor, převodové ústrojí a pojezdová kola tvoří jeden konstrukční celek. Traktor pak slouží jako zdroj tahové síly. Pohon přídavných strojů se děje prostřednictvím vývodového hřídele. Typickým příkladem je u nás vyráběný Uni systém nebo např. výrobky italské firmy Antonio Carraro, či BCS-Ferrari.
Při práci s jednonápravovými malotraktory je třeba si uvědomit, že samotná konstrukce většiny malotraktorů je nestabilní a nevyvážená. Při agregaci s libovolným nářadím nebo strojem vzniká souprava, kterou je třeba řádně seřídit a vyvážit tak, aby byla dosažena silová rovnováha v podélném i přímém směru.
V praxi to znamená, že taková souprava se na rovině pohybuje rovně a nemá snahu zatáčet, samovolně se nezahlubuje ani se nezvedá. K jejímu řízení pak stačí slabá korekce, kterou obsluha zvládne lehce jednou rukou. Pokud je souprava nevyvážená, musí pracovník provádět vyvážení ručně, což může být fyzicky velmi náročné. Správně vyvážit soupravu lze celkem snadno na rovných pozemcích. Podstatně horší je situace na svazích - velmi nepříjemné jsou příčné svahy. Zvláštní kapitolu pak tvoří ideálně rovné pozemky, kde se ale na podzim vyřádil „mistr oráč“ a vytvořil brázdy a sklady, jejichž vyrovnání s jednonápravovým malotraktorem při jarní přípravě půdy může být fyzicky tak náročné, jako solidní trénink kulturisty. Kvalitní vyvážení je především důležité u malotraktorů jednoduchých konstrukcí (např. Vary systém a jemu podobné výrobky). Správné silové vyvážení se provádí nejčastěji pomocí montáže přídavných závaží. Kromě správné hmotnosti závaží je důležité také jeho umístění (vzdálenost od osy kol). Není jednoduché obecně stanovit postup pro správné vyvážení, protože strojů a nářadí je obrovské množství a podmínky ve kterých se používají jsou značně variabilní. Zjednodušeně lze říci, že pokud malotraktor při práci zvedá kleče nahoru, je příliš těžká přední část. Je tedy třeba odebrat závaží nebo je přesunout blíže k motoru. V opačném případě, kdy se nářadí samovolně zahlubuje nebo malotraktor tlačí kleče dolů, je třeba přidat závaží na přední část nebo je posunout dopředu. Dochází-li při těžké práci k prokluzování kol, disponuje malotraktor malou tažnou silou. Tuto lze zvětšit zvýšením hmotnosti malotraktoru, nejlépe montáží závaží do pojezdových kol. Táhne-li malotraktor na rovině do strany, je špatně stranově seřízené nářadí nebo je poháněno pouze jedno kolo (vypnutá volnoběžná spojka). Snížení fyzické náročnosti lze dosáhnout agregací nosičů nářadí na jednonápravové malotraktory např. Vari AV-2. Zásadně je třeba se vždy řídit pokyny a návody k obsluze.
Těžké profesionální malotraktory svou konstrukcí zpravidla umožňují méně fyzicky náročnou práci a pro eliminaci změn silové rovnováhy bývají lépe vybaveny (uzávěrka diferenciálu, dělené brzdy, atd.).
Práce s jednonápravovými malotraktory budou téměř vždy fyzicky náročnější než stejné operace prováděné s pomocí dvounápravových malotraktorů. Práce se správně seřízeným malotraktorem (soupravou) by však rozhodně neměla naplňovat pořekadlo „kdo se chce nadřít, ať si pořídí Terru (Vari)“ nebo jakýkoliv podobný jednonápravový malotraktor.
