České zemědělské strojírenství prodělalo za posledních dvanáct let nejeden kotrmelec. Řada velkých, známých strojírenských podniků s mnoha zaměstnanci a letitou tradicí zkrachovala, nebo se drží zuby nehty nad vodou, naopak mnoho malých firmiček, které se vyrojily po revoluci, složité období nejenže přežily, ale naopak svou produkcí pronikly i na náročné zahraniční trhy.
Jednou z nich je také společnost s ručením omezeným Ostratický z Týnce u Břeclavi, která vyrábí speciální zemědělskou techniku pro vinohradnictví, ovocnářství, lesnictví a komunální služby.
Společnost vznikla v roce 1990 a základem tehdejšího výrobního programu se stalo kultivační nářadí za malotraktory, které pro práci na svém záhumenku a vinohradu vyvinul a vyráběl Josef Ostratický. Dnes tato společnost s 15 zaměstnanci vyrábí moderní techniku, která z 60 procent nachází uplatnění na české trhu a zbytek jde na export. Zájem je o ní zejména v Rakousku, Maďarsku, na Slovensku i Balkáně, ale také ve Francii, v Americe, Chile, nebo na Novém Zélandě. Hlavními zahraničními odběrateli jsou však vinohradníci, kteří v okruhu 100 kilometrů okolo Týnce obhospodařují přibližně 75 tisíc hektarů vinic.
Z údržbáře konstruktér
„Sortiment, který jsme v devadesátých letech dělali pro malé vinaře, dnes již prakticky neexistuje,“ říká Ing. Radek Ostratický, ředitel firmy. „Klasické kultivační stroje pro malotraktory a drobná vinohradnická technika, jako nožové sekce či jednoduché osečkovače, přešly za tu dobu kompletní přestavbou. V polovině devadesátých let jsme začali vyrábět i další techniku, zejména nové typy výkyvných sekcí, vyvinuli jsme nové modely osečkovačů a přibyly další speciální stroje – první mulčovače, o něco později i zatlačovače kůlů a sloupků či ořezávače pro ovocnářství. Na zvyšování výkonnosti strojů a tím i produktivity práce jsme se zaměřili zejména v posledních čtyřech letech. K tomu nás přiměl nejen požadavek zahraničních partnerů, ale zejména rozvoj vinohradnictví a vinařství v České republice. Naše vinaře nutí používat mechanizaci jednak ekonomika, jednak se rozšiřuje výsadba a potřeba techniky roste, neboť je snaha zmenšovat podíl lidské práce, která bude čím dál dražší. Tvrdí se, že podnik, který produkuje hrozny, musí mít minimálně 15 ha plodných vinic, podnik, který se zabývá i produkcí vína, by měl mít alespoň deset hektarů plodných vinic. Myslím si, že stejné hranice platí i u nás. Pokud pominu některé velké zemědělské podniky s výměrou 150 hektarů vinic, tak naším typickým zákazníkem je rodinná firma, která obdělává 15 až 20 ha plodných vinic.“
Hlavním konstruktérem společnosti je Josef Ostratický. „Dvacet pět let jsem byl zaměstnán jako údržbář obráběcích strojů v Transportě Břeclav,“ říká otec Radka. „Tam jsem získal řadu zkušeností z konstrukce strojů, ke které jsem měl vždycky blízko. Ještě než jsme začali podnikat, tak jsem mnohé věci nosil v hlavě deset i patnáct let. Měl jsem vlastní vinohrad a poznal jsem, že při práci s motykou vždycky bolí záda. Proto jsem si k malotraktoru vyvíjel a vyráběl všechny stroje sám, neboť jsem znal, co vinohrad potřebuje. Samozřejmě jsem se v počátcích nevyhnul chybám, ale s dalšími a dalšími projekty se konstrukční problémy objevovaly čím dál tím méně. Za uplynulých dvanáct let jsme také získali mnoho zkušeností a na našich strojích jsme změnili řadu konstrukčních uzlů: slabá místa jsme zesílili, zdokonalili a upravili hydraulická zapojení a tak věřím, že dnes již vyrábíme funkční stroje bez chyb. Požadavky odběratelů nás přitom nutí, abychom rychle a efektivně vyvíjeli nové stroje nebo upravovali stávající konstrukce. Technické podklady, které by firma s konstrukčním oddělením vyvíjela řekněme dva roky, musím já dodat za 14 dnů a většinou to stihnu. To se pak samozřejmě příznivě projeví i v ceně výrobků. Veškerá technika, kterou naše firma vyrábí, je vlastní konstrukce, v poslední době děláme také konstrukční práce a vyvíjíme stroje na zakázku i pro podstatně větší firmy, např. AGS Nový Jičín.“
Dvě novinky pro letošní rok
Letošní první novinkou firmy Ostratický je hloubkový kypřič s možností vestavění agregátu pro hloubkové hnojení granulovanými nebo kapalnými hnojivy. Toto zařízení je možné použít k celoročnímu zpracování půdy až do hloubky 65 cm v závislosti na půdních podmínkách a použitém typu traktoru.. Hnojicí agregát slouží ke spolehlivé aplikaci hnojiva do požadované hloubky. Podle potřeby lze zvolit buď rám s pevným uchycením slupic, nebo nastavitelný (rozteč slupic 1 až 2 m), který se hodí zejména pro větší podniky s různými šířkami meziřadí. Pracovní šířka se tak lépe přizpůsobuje konkrétním podmínkám. Hnojicí agregáty umožňují plynulé nastavení dávkování a velký zásobník hnojivá zaručuje vysoký pracovní výkon.
Druhou novinkou je dvoukartáčový svislý ometač kmínku. Jde zcela jistě o světový unikát, protože v provedení se dvěma kartáči žádná firma na světě podobný výrobek neprodukuje. Ve světě existují jednokartáčové vodorovné ometače, které se však nedostanou až k patě kmínku, nebo jednokartáčové svislé ometače, jež čistí kmínky jen z jedné strany a jeden řádek se očistí jízdou tam a zpět. Ometač z Týnce dokonale čistí kmínek z obou stran pouze při jedné jízdě. Ometací kartáče jsou osazeny speciální plastovou šňůrou, aby se předešlo sebemenšímu poškození vinné révy. Běžné ometače s gumovými páskami mohou mladé kmínky, které nejsou ještě dostatečně vyvinuty, nenávratně poškodit. Nejen ometače, ale veškera produkce společnosti Ostratický, je k vinici velice šetrná.
Evropa není veliká
Český trh byl podle Radka Ostratického v letech 1996 až 2000 naprosto neperspektivní, naopak v Rakousku byla v té době ve vinohradnictví konjunktura. A tak většina výrobků z Týnce šla tam a propad na českém trhu se kompenzoval za hranicemi. Naopak po vstupu Rakouska do Evropské unie došlo v tomto odvětví k recesi, a tak se společnost Ostratický se svými výrobky „vrátila domů“ kde mezitím došlo ke konjunktuře. Českým vinařům však nenabízí jen svoje výrobky, ale katalog obsahuje i stroje od jiných evropských výrobců.
„Nabízíme kompletní sortiment strojů a zařízení pěstitelům vinné révy, počínaje zimním řezem a konče sklizní,“ vysvětluje ing. Ostratický. „Vzhledem k velikosti českého trhu se řadu doplňkových strojů a zařízení nevyplatí vyvíjet nebo vyrábět, proto je dovážíme. Tyto stroje a zařízení nejdříve pečlivě zkoušíme a ověřujeme ve spolupráci s vytypovaným uživatelem, zda se pro naše vinice hodí a pokud se během alespoň jedné sezóny osvědčí, teprve pak je doporučujeme českým vinařům. Například jsme dovezli likvidátor plevele, který pracuje na principu nekonečného pásu a ten nahradil jeden ze strojů naší výroby. Je sice dvakrát tak drahý než byl náš, ale pracuje naprosto spolehlivě i ve starých vinicích a dokonale zlikviduje i plevele, které prorůstají dvoudrátím. Z vlastní zkušenosti však mohu potvrdit, že ne všechna dovážená technika u nás upěje. Důvodem jsou podstatně těžší specifické podmínky našich vinařů, ať již nerovné linie, betonové sloupky, nerovnost kmínků, velké výměry. Typickým vinařským podnikem v unii je rodinná firma s 15 hektary vinic, náš typický podnik obhospodařuje 150 hektarů vinic a je logické, že potřebuje jinou techniku.“
Nejlepší neznamená nejlevnější
Nemohli jsme se nezeptat, jakou budoucnost vidí majitelé rodinné firmy po vstupu do Evropské unie. „Když porovnáme naše stroje s dováženou technikou, tak již nejsme nejlevnější, jako na začátku, ale pevně věřím, že už jsme nejlepší,“tvrdí Josef Ostratický. „Po vstupu do unie „padnou“ hranice, čímž se rozšíří náš trh. To je pro nás pozitivní. Jenže se otevře trh i pro vinaře, takže se k nám podstatně snáz dovezou levná italská a španělská vína. To může znamenat, že řada českých vinařů skončí, což by ovlivnilo i naši produkci.“
„Roční prodej vinařské techniky v Evropě pravidelně klesá,“ doplňuje svého otce R. Ostratický „a dnes nedovedu odhadnout, co nás po vstup do unie čeká. Určitě nám porostou mzdy, tím i výrobní náklady a je otázkou zda budeme konkurenceschopní, neboť některé výrobní technologie dosahují v zahraničí vyšší produktivity práce. O rakouský trh jsme prakticky přišli jen proto, že Rakousko vstoupilo do unie a zhroutil se jim trh s vínem. Dnes je tam posledních asi deset tisíc hektarů, kde vinaři mají ještě na investice, ale jinde to jde od deseti k pěti. Mám obavy, aby to u nás nedopadlo obdobně.“
