Srpnové číslo (2001) časopisu Bulletin PRO-BIO zemědělství byl věnován eko jabloním.Významným prvkem díla je samotný fakt, že autor je eko ovocnářem. Po dlouhá léta pracoval ve VŠÚO Holovousy, kde měl od roku 1993 v pronájmu 4,5 ha jabloňového sadu, který využíval pro výzkum (sad byl založen v roce 1986).
S myšlenkou eko hospodaření koketoval několik let, ale k rozhodnému kroku se odhodlal až po exkurzi do Švýcarska a Německa v roce 1994, kde se osobně přesvědčil, že eko produkce může být při správných postupech stejně kvalitní jako při konvenční výrobě. Ihned po návratu z exkurze přihlásil sad ke konvenci na ekologický. Avšak, část sadu byla převedena do oddělení ochrany rostlin a na zbývajících třech ha v souladu se směrnicemi EZ do roku 1998 pěstoval jablka a sbíral zkušenosti.
V roce 1996 a 97 nakoupil bezvirózní podnože M9 z Holandska a rouby českých rezistentních odrůd (ŠS VÚEB Praha- Střížovice), vypěstoval stromky a na jaře 1999 založil nový ekologický sad.
V předloženém materiálu se zamýšlí nad typem výsadby, vyzdvihuje například přednosti vysokokmenných výsadeb a jejich následné využití. Naprosto odlišným typem výsady jsou plantáže na zakrslých nebo středně vzrůstných podnožích, které ovlivňují hustotu výsadby.
Velká pozornost je věnována předvýsadbové přípravě, výsadbovému materiálu (podnože, kvalita školkařských výpěstků) a vlastnímu vysazení sadu.
Ekologickou produkci můžeme rozdělit na extenzivní, s převládajícími vysokokmeny, kde plochy pod korunami se využívají jako pastva nebo na pěstování dalších kultur. Plody jsou vhodné především na zpracování. Intenzivní ekologická produkce musí zajistit atraktivní vzhled plodů pro přímý konzum ( tvar, vybarvení, charakter slupky), plody musí mít dostatečně dlouhou skladovací dobu, odolnost na otlaky, pevnou, ale rozplývavou dužninu. Chuť má být příjemná, kořenitá, aromatická. K dosažení všech potřebných parametrů je potřebná i vhodná odrůdová skladba rezistentních odrůd.
Řez a tvarování stromů je velmi obsáhlým tématem. V sadech se nacházejí vysokokmeny, které dozrávají do plné plodnosti kolem desátého roku po výsadbě. Další desítky let plodí až několik set kilogramů ovoce ročně, které potřebuje korunu pevnou, stabilní.
Nejintenzivnější a nejmodernější tvar – štíhlé vřeteno na slabě až zakrsle rostoucích podnožích vstupuje do plodnosti ihned po výsadbě. Zapěstování a udržování tvaru je velmi jednoduché. Štíhlý tvar propouští světlo do celé koruny a většina plodů se může sklízet ze země. Koruna je bez zřetelných pater kosterních větví.
Stejně jako u intenzivních výsadeb klasického typu je třeba regulovat násadu plodů a tím i jejich kvalitu. Mnohé odrůdy mají tendenci střídání plodnosti. Strom v odpočinkovém roce nasadí mnoho květních pupenů na příští rok. V roce nadměrné násady plůdků se vytvoří málo květních pupenů pro rok příští. Střídání plodnosti je třeba přerušit . S regulací je možno začít již při zimním řezu po roce s malou úrodou, kdy se očekává nadúroda. Odstraní se část plodného dřeva a zároveň to může posloužit k zmlazení starších stromů. V době květu nebo po odkvětu se odstraní nadbytečné květy nebo plůdky.
Neměla by se podceňovat výživa, která ovlivňuje kvalitu plodů a chyby se projevují i na listech. Zkušený odborník dokáže vizuálně posoudit stav výživy ovocného stromu.
Velmi důležitá je kapitola o chorobách a škůdcích, především, jak s nimi v EZ bojovat. Podrobně je popsán boj proti strupovitosti, padlí jabloňovému, nektriové rakovině, hnilobách plodů a bakteriální spále růžokvětých.
Výchozí pozicí pro boj se škůdci je ekologická rovnováha. Při jejím porušení se musí přistoupit k ochrannému zákroku, který je v souladu s EZ.
Po úspěšné sklizni zbývá poslední krok – zpeněžení produkce a to buď ve formě konzumního ovoce nebo ve stavu zpracovaného výrobku.
