V našich starších sadech jabloní jsou zastoupeny převážně volně rostoucí zákrsky nebo jednoduché palmety (ovocné stěny) na středně až bujněji rostoucích podnožích ve sponech 4,0 až 5,0 x 2,0 až 3,5 m.
Nověji zakládané výsadby se pak vyznačují zahuštěnými spony výsadeb v kombinací s kvalitními výkonnými odrůdami na slabě rostoucích podnožích (nejvíce M9), s přibližným počtem stromů 2 až 4 tis. na 1 ha. V nich jednoznačně dominujícím tvarem je štíhlé vřeteno. V souvislosti s obecným trendem, směřujícím ke stále menším tvarům stromů a zahuštěným sponům výsadby nabývá toto vřeteno na rozmachu.
Proč se vlastně tento tvar v ovocnářsky vyspělých zemích Evropy během uplynulých 30 let a za posledních 10 let i u nás stal natolik zajímavý pro ovocnáře, že se rychle rozšířil a nadále se takto formují nově zakládané sady jak v tradičních, tak v okrajových oblastech?
Štíhlé vřeteno se vyznačuje slabšími postranními polokosterními větvemi, které vyrůstají z výrazně silnější střední osy (kmene). Jejich tloušťka i délka se regulují zpětným řezem odspodu směrem nahoru. V tomto smyslu může být vřetenem jak poměrně velký, především vysoký strom, tak také „šňůrovitý“ stromek obrostlý krátkými plodnými trny v extrémně husté výsadbě, nazývaný jako „supeřštíhlé vřeteno“.
Přednosti vřetena spočívají hlavně v tom, že koruna je malá, přehledná, dobře osvětlená odspodu směrem nahoru (umožňuje to úzce pyramidální tvar). Je žádoucí zajistit včasný nástup do plodnosti (2. rok po výsadbě), vysoké a pravidelné výnosy, vysokou kvalitu ovoce (předpokládá to prvotřídní kvalitu květů a dobré osvětlení všech listů).
Přes různé názory na tvarování vřetena se uznávají tato hlediska: při výsadbě se terminální výhon při vysokých hustotách nezkracuje, aby se zamezilo tvorbě silnějších postranních větví, místo zimního řezu se stromy mnohdy ošetřují pozdně letním řezem v srpnu (omezení růstu), jsou-li však v plodnosti, srpnový řez slouží jako doplněk zimního (předjarního) řezu. Postranní obrost se ponechává, pokud nenarušuje stavbu koruny, podle možností se však vyvazuje do podvodorovné polohy za účelem potlačení růstu. Pravidelně je třeba odstraňovat silnější větve, narušující rovnováhu v koruně.
Štíhlé vřeteno na slabě rostoucí podnoži (M9, J-TE-E, J-TE-F, J-TE-G nebo M27) vyžaduje nezbytně opěru po celou dobu životnosti výsadby (15 až 18 let). Opěrná konstrukce je buď z dřevěných, dobře impregnovaných kůlů, vsazených do půdy jednotlivě ke každému stromku, anebo z drátěnky (betonové sloupky alespoň se třemi dráty nad sebou v odstupu 0,6 - 1,2 a 1,8 m). Ke kůlu nebo k drátům se vyvazuje střední osa, která je nosným prvkem plodných částí. Chybí typické základní (kosterní) větve, známé u běžných tvarů (zákrsek, čtvrtkmen).
Stromy plodí na slabších polokosterních větvích, které se po třech až pěti letech řezem cyklicky obměňují.Vysazujeme do sponu 3,0 až 3,5 x 0,8 až 1,5 m. Při výsadbě dvouletých stromků se v prvním roce obvykle zkracuje střední výhon ve výšce 0,9 až 1,2 m (0,4 m nad nejvyšším rozvětvením). Postranní výhony rostoucí v tupém úhlu se zkracují do jedné roviny tak, aby zkrácený střední výhon převyšoval tuto rovinu o 0,15 až 0,30 m.
V zavlažovaných sadech zkrátíme jen příliš dlouhé postranní výhony, kratší necháváme bez zásahu. Ostatní výhony vyvážeme do mírně podvodorovné polohy. Předpokládá to však i kvalitní, dobře rozvětvené stromky s větším počtem použitelných výhonů rostoucích v tupém úhlu odklonu od střední osy (terminálu) a slabších, než je polovina tloušťky kmene pod rozvětvením.
Jednoleté štěpovance (očkovance) zkracujeme zjara ve výšce 0,8 až 0,9 m. Předčasný obrost odstraníme do výšky budoucího kmínku (0,5 až 0,6 m). Dále odřezáváme konkurenční a vzpřímené, v ostrém úhlu rostoucí výhony. Ostatní obrost neřežeme, delší výhony vyvazujeme do podvodorovné polohy.
Naše školky nabízejí jednoleté štěpovance obvykle bez předčasných postranních výhonů, vhodných pro tvar vřetene.
Aby vysazené stromky nebyly oslabovány, neřežou se zásadně během vegetace, s výjimkou včasného vyštipování letorostů konkurenčního charakteru. Nové dlouhé letorosty vyvazujeme během léta nebo pozdě zjara do podvodorovné polohy. Velmi praktické k tomuto účelu jsou betonová závaží nebo speciální drátky.
Ve druhém roce po výsadbě zkracujeme terminální výhon přibližně o jednu třetinu tak, aby převyšoval úroveň postranních výhonů, které se zpravidla již neřežou, zvláště pokud byly vyvázány. Konkurenční výhony buď zcela odřízneme, anebo vyvážeme. Ve větevním kroužku nebo na patku odstraníme i výhony v průměru tlustší, než je polovina kmínku (místa pod rozvětvením).
Další tvarování se řídí nutností potlačovat přirozenou převahu vrcholu, s podpořením růstu ve spodní části koruny. Toho dosáhneme sesazením terminálu na nejbližší konkurenční výhon, který vyvážeme ke kůlu nebo k drátu, přičemž prodlužuje kmen (hlavní osu). Obvykle jej nezkracujeme. Má-li délku 0,6 až 0,9 m, můžeme jej vyhnout již v srpnu do vodorovné polohy a v dalším roce po narašení pupenů v letorosty o délce asi 0,1 m (v červnu) jej vrátíme zpět do svislé polohy. Tento zásah podpoří obrůstání terminálu postranními výhony ve vhodném odklonu (tupý úhel).
Během čtyř let stromky většinou řádně plodí a přecházíme k udržovacímu řezu.
Štíhlé vřeteno jako tvar s vysokým specifickým (měrným) výnosem, to znamená výnosem na jednotku objemu koruny nebo jednotku plochy příčného průřezu kmene, a malou potřebou řezu i v době plodnosti nemá na rozdíl od klasických tvarů stabilní nosné větve. Plodné dřevo postupně obnovujeme tak, že odplozené, většinou převislé větve zkrátíme na vhodný pokračující výhon, nebo je zcela odřízneme. Začínáme s řezem nejsilnějších větví, během jednoho roku však by to neměly být více než dvě až tři větve. Odstraňujeme nebo sesazujeme (zkracujeme) i silně rostoucí větve ve vrchní části a také ty, které sahají až k zemi. Přirozeně bujný růst v horních partiích koruny potlačíme zpětným řezem na boční rozvětvení, a tím ukončíme růst do výšky (asi ve 2,2 m).
Při tvarování máme vždy na paměti tvar úzké pyramidy s širší základnou ve spodní části koruny. Pravidelný udržovací řez prodlužuje období plné plodnosti a oddaluje přirozené stárnutí stromů. Pokud přistupujeme k letnímu řezu během srpna, řídíme jeho hloubku velikostí násady plodů. Při vysokých úrodách raději od tohoto zásahu upouštíme. Naopak při menších výnosech a v přehuštěných korunách podporuje tento řez vybarvení jablek, omezuje fyziologickou skvrnitost (hořkou pihovitost) plodů a celkově oslabuje růst stromů.
