Slunce už nasypalo na zem tolik zlata, že se usadilo všude. Rozzářily se jím koruny stromů, nakadeřily křoviny, rozsvítily se i květy. Pozlatit podzim není vůbec složité, žlutá, zlatavě žlutá nebo spíše oranžová patří totiž k nejběžnějším barvám podzimu.
Touto atmosférou se vyznačoval seminář pořádaný na sklonku léta broumovskou firmou Eva Novotná, E. D. A agentura. Vytváření podzimních aranžmá se ujali tentokrát Ivan Bednárik, Róbert Bartolen a Mária Bullová.
Přichází malebný podzim.
Mnoho lidí na podzim propadá smutku a melancholii. Důvodem je i nepříznivé počasí. Jakmile se stane deštník nezbytnou denní přítěží jsme přesvědčeni, že nejhezčí část roku je nenávratně pryč. Pokud k nim patříte i vy, protřete si oči a zkuste se rozhlédnout po okolí. Vždyť ještě není zima, podzimní květiny teprve rozkvétají a v přírodě nyní svítí víc barev než v kterémkoli jiném ročním období.
Místo předčasného zazimování v domech by měl člověk tak dlouho, jak je to jen možné, trávit volný čas kdekoliv v přírodě. Nejen proto, aby se kochal, ale také z praktických důvodů. Chmurné podzimní nálady totiž mnohdy způsobuje nedostatek světla. Pokud každý den odpoledne vyrazíte na pořádnou procházku, předepíše vám slunce ten nejúčinnější lék.
A tak si užívejte svěžího vzduchu a vnímejte kořenité aroma, které přináší první podzimní vítr. Pozorujte stébla trav a zabarvující se listí na větvích stromů a jejich šelestění. Pečlivě si prohlížejte dary podzimu a vyberte si z nich všechno, co se vám líbí. Vždyť celé to barevné deštníkové divadlo je tu pro vás …
Přechodné období mezi létem a zimou trvá od podzimní rovnodennosti do zimního slunovratu, tedy od 23. září do 21. prosince.
Trendy druhého pololetí roku 2003
Nevinná bělost v bílé barvě a jejich odstínech od matové po bílou metalízu. Baroko ztvárňované černou, bílou a tradičními barvami jako je tmavě červená, tmavě modrá a zelená s bohatými zlatými akcenty. Přírodní povrch v barvě s hnědými odstíny a akcenty ve fialové a medově zelené. Tmavé tajemství ukryté do výběru tmavých barev a spektra tónů šedé, černé, bílé a krvavé červeně.
Výprava za vinnými hrozny
Nastal podzim a vy se s námi máte možnost vypravit do krajů, kde se rozkládají vinice a kde se právě nyní začínají sklízet vinné hrozny. Jsou to převážně místa na jižní Moravě, ale i v Čechách najdete vinařské oblasti.
Můžete zde prožít krásné chvíle na jedinečných vinařských slavnostech – na vinobraní.
Když jsou keře révy vinné obtěžkány zralými hrozny, je čas sklízet. Bohem vína, ale také veselí, hojnosti a plodnosti je bůh Bakchus (Dionýsos)a obdobou dávných bakchanálií je dnešní vinobraní. Podle pověsti to dokonce byl právě on, kdo lidi naučil připravovat ze
sladkých hroznů opojný nápoj, který rozjařuje a zbavuje starostí.
Když na podzim dozrávalo víno, byl důvod slavit. Na prosluněných svazích se vždy bohatě urodilo. Hodně se pilo a veselilo.
Také na dnešním vinobraní rozhodně není smutno. Zpívá se, ochutnává a hodnotí. V čase vinobraní je oblíbeným nápojem burčák, což je rozkvašený hroznový mošt. Sladký, bělavý, šumivý lahodný nápoj s velkým množstvím kysličníku uhličitého a s malým obsahem alkoholu. Ale pozor: nic se nemá přehánět a u burčáku to platí dvojnásob!
Vinobraní přichází v čase babího léta, kdy slunce sice ještě hřeje, ale už se vzdaluje. Vysílá na zem poslední žhavé paprsky, tu a tam probudí znovu k životu vůni léta – a není nic příjemnějšího než v teplém podvečeru posedět s přáteli se sklenkou dobrého vína.
Královna květin a květina králů
Podle mnoha legend pochází růže z rukou a představ bohů. Staří řekové tvrdí, že ji stvořil bůh vánku Zephyros. Z jiného příběhu se dovíme, že za vznik růže vděčíme bohyni plodnosti Magna Mater a muslimové si vyprávějí, že žlutou růži stvořil prorok Mohamed na popud archanděla Gabriela.
Je jasné, že květina s takovým původem doprovází nejvyšší světské autority: staří Číňané ji pěstovali jen v zahradách vyhrazených vládnoucí vrstvě, královna Kleopatra přivítala Antonia v paláci zasypaném růžemi a Karel Veliký nařídil pěstovat růže na císařských statcích. Není divu, že básnířka Sapfó posadila růži na symbolický trůn mezi květinami.
Nic z toho však neznamená, že by růže byla vyhrazena jen zámeckým zahradám a palácům pomazaných hlav. Naopak, během několika tisíc let zahradnici vyšlechtili mnoho odrůd, které se počítají na tisíce. Díky nim mohou růži do svého příbytku pozvat majitelé venkovské zahrady, malého dvorku za domem, ale i ti, kdo mají jen balkon či jediný pokoj v nájemním domě ve městě.
Růže si stále uchovávají přední místo na žebříčku oblíbenosti. A to nejen ty červené, které jsou synonymem pro „Miluji Tě“, bílé jako znak čistoty a nevinnosti, ale i jasně korálové vyjadřující touhu či žluté a čajové, které znamenají radost.
Květ růže zůstává symbolem mládí, krásy a lásky. Upoutává bohatstvím, barvou květu a omamnou vůní. Jsou romantické a vznešené. Toužíte-li po bohatství květů, je růžová zahrada správnou volbou.
Podzimní finále
Dříve než se příroda uloží k zimnímu spánku, ještě jednou projeví svou krásu. Od zářivě žluté po ohnivě rudou na svých plodech a listech ukazuje, že se má stále čím chlubit.
Slunečnice vyzařují radost ze života a šíří veselou náladu. Svítí jako zásobní sluníčka.
Bambus není typickou podzimní rostlinou, je dováženým exotem.
Jablka nejsou jen „obyčejným“ chutným ovocem, ale také velikým magickým symbolem skrývajícím v sobě mnohá tajemství a kouzla. Jak jinak by se mohlo vepsat v tolika různých podobách do mýtů a historie lidstva?
Už při prvotním hříchu, kdy se Eva starala o Adamův přísun vitamínů, hrálo klíčovou roli. A co takový Paridův soud, v němž právě kutálející se jablko označilo nejkrásnější bohyni? Odkud se vzala zlatá jablka v našich pohádkách? Jablko bylo odjakživa symbolem poznání, magické síly, lásky a nesmrtelnosti, proto také křesťanští panovníci třímali v pravé ruce meč a v levé zlaté jablko. Ovšem, abychom byli spravedliví, jablko je i znakem pokušení, sváru, hříchu, pomíjivosti, ale i plodnosti a nesmrtelnosti.
Zelený mech svou zvláštní temnou zelenou barvou připomíná hluboký les.
Dýně je nekorunovanou královnou, na každé zeleninové zahradě. Je to jedna z nejstarších zelenin. Sama rostlina je velice dekorativní, jak svým vzrůstem, obrovskými listy a žlutými květy, tak zajímavými a nápaditými plody, které jsou obdivuhodně krásně vybarvené a tvarově rozmanité.
Závěr
I když už hodně přírodních materiálů člověk nahradil umělými, dostáváme se do období, kdy se stále častěji vracíme k přírodě. Půjdete-li po louce, lesem nebo kolem potoka, nikde nenajdete rostlinu, keř či brouka, kterého by příroda vyrobila z umělé hmoty. Je dobře, že se nedají podle matematických vzorců vypočítat ani rostliny, ani živočichové, ani člověk. Je dobře, že existují zákony, na které si příroda prostě nedá sáhnout. A tak si klidně můžeme dát stéblo trávy do úst a bezpečně víme, že existuje stejně tak jako jablko, strom či voda. Není to paráda?
