Ve dnech 24. a 25. dubna loŇského roku uspořádala Zelinářská unie Čech a Moravy v Hlavenci a ve Velkých Bílovicích seminář na téma Možnosti a způsoby ochrany zeleniny. Jedním z referujících byl i prof. A. Dobrzański ze Zelinářského ústavu ve Skierniewicích (Polsko).
Kromě toho, že účastníky seznámil s konkrétními možnostmi regulace plevelů v jednotlivých druzích zeleniny, uvedl i několik velmi zajímavých obecnějších a přitom prakticky důležitých údajů, které je většinou možné převést i na naše podmínky.
Plevele vytvářejí obrovské množství semen. Např. jedna rostlina pěťouru maloúborné-ho je schopna vytvořit až 200 000, šrucha zelná 300 000 a lilek černý dokonce až 580 000 semen. Přitom semena některých druhů (např. hořčice rolní, merlíku bílého a pohanky svlač-covité) mohou životná přetrvat v půdě i několik desítek let. Většinou však jich většina vyklíčí do čtyř až pěti let. Některé druhy ke klíčení potřebují teploty vyšší (ježatka kuří noha, změdýn lékařský, laskavec ohnutý, pěťour maloúborný a béry), jiné (violka rolní, ptačinec žabinec, hořčice rolní, oves hluchý, rdesno ptačí, rmen polní, kokoška pastuší tobolka) ale klíčí již při teplotách do 2 až 3°C. Protože semena zeleniny potřebují k vyklíčení větší teploty, objevuje se většina plevelů již před vzejitím zeleniny. Na výskyt plevelů má vliv i způsob agrotechni-ky. Tak např. pod netkanými textiliemi se mnohem méně vyskytuje kopřiva žahavka.Ve sklenících může ptačinec žabinec kvést a tvořit semena po celý rok. Některé druhy plevelů (např. ježatka kuří noha, zemědýn lékařský, máta rolní, kopřiva žahavka, konopice polní, sví-zel přítula a starček obecný) jsou vděčné i za závlahu, která se u některých druhů zeleniny běžně provádí. Ve většině případů je značným zdrojem semen plevelů nejen kompost, ale i chlévská mrva. Semena ježatky kuří nohy, ptačince žabince, laskavců a i jiných druhů plevelů procházejí bez poškození zažívacím traktem zvířat a některé z nich pak i dokonce lépe klíčí. Při hnojení chlévskou mrvou se proto v průměru počet plevelů zvyšuje na dvojnásobek. Na intenzitu zaplevelení má vliv i termín výsevu zeleniny. Proto např. hrách je většinou silněji zaplevelen než později vysévaný fazol.
V porostech zeleniny se v Polsku pravidelně vyskytuje asi 50 druhů plevelů. K nejrozšířenějším patří ježatka kuří noha, merlík bílý, pěťour maloúborný, pýr plazivý, kop-řiva žahavka, rmen rolní, kokoška pastuší tobolka a penízek rolní, které se vyskytují ve všech základních druzích zeleniny. Ve většině druhů zeleniny, s výjimkou fazolu, se vyskytuje i ředkev ohnice a ptačinec žabinec. Svízel přítula, která původně byla typickým plevelem obi-lovin, se v současnosti občas vyskytuje i v zeleninách, především v hrachu, ale i v cibuli, řepě salátové, mrkvi, petrželi, špenátu i v košťálovinách. Ve sklenících a fóliovnících se nejčastěji vyskytují pěťoury, ptačinec žabinec, merlík bílý, kopřiva žahavka, rdesna a hluchavka nacho-vá. Některé plevele, jako např. merlík bílý, kokoška pastuší tobolka, pěťour malouborný, laskavec ohnutý a některé další, se vyskytují na celé ploše pozemků. Avšak lipnice roční nebo rdesno ptačí rostou především na souvratích a podél mezí, kde je půda méně kultivována a tudíž i utuženější. Zaplevelení jednotlivými druhy plevelů je silně závislé na pěstovaném druhu zeleniny. Tak např. pěťour malouúborný je silně světlomilný a proto se mnohem inten-zivněji vyskytuje v porostech rajčat než např. v porostech řepy salátové. Plevele odebírají z půdy velké množství vody. Jejich kořeny mají většinou větší nasávací schopnost než kořeny zeleniny, což se negativně projevuje především v podmínkách nedostatku půdní vláhy. Ple-vele přitom vodu lépe využívají a proto ze stejného množství vody vytvoří více suché hmoty než zeleniny. Jestliže zeleniny za pomoci jednoho litru vody vytvoří 1,3 až 1,9 g suché hmoty, pak plevele 1,5 g (rdesno ptačí a merlík bílý) až 3,5 g (laskavec ohnutý a šrucha zelná). Avšak plevele neodebírají z půdy jen vodu, ale i živiny. Jestliže na jednom hektaru se plevele vy-skytují v množství odpovídajícím 5000 kilogramů suché hmoty, pak z půdy odeberou tolik živin, kolik jich tam dodáme 15 tunami chlévského hnoje nebo 300 kg ledku, 200 kg super-fosfátu a 250 kg draselné soli. Z půdy odebírá nejvíce dusíku, draslíku a vápníku pcháč oset, fosforu ptačinec žabinec a hořčíku ježatka kuří noha a merlík bílý. V průměru až 26 letých pozorování bylo zjištěno, že na jednom hektaru zeleniny se v průměru naroste za 1/5 až 1/3 vegetační doby zeleniny 4,0 až 18,1 tun plevelů. Nejvíce zaplevelené jsou porosty mrkve, petržele, rajčat ze sadby, česneku (podzimní výsadby) a póru z přímých výsevů. Nejméně pak v hrachu, česneku (jarní výsadby) a cibule ze sazečky. Při včasné ruční likvidaci plevelů se z porostů zeleniny odstraňuje takové množství plevelů, které představuje 10 % hmoty zeleni-ny v době její sklizně. V případě opožděného odplevelování pak to může být i více než 50 %. Jestliže se z porostu cibule poprvé odstraňují plevele až 6 až 7 týdnů po vzejití, může být hmota plevelů až dvacetkrát větší než je hmota do té doby narostlé cibule. Plevele kulturním rostlinám konkurují i zastiňováním. Zaplevelená kultura může snížit osvětlení kulturních rostlin až o 80 %, což samozřejmě má vliv nejen na celkový výnos, ale i na množství vytvoře-ných cukrů, vitaminů a jiných nutričních látek. Plevele ale nekonkurují jen nadzemní hmotou, ale i prostřednictvím kořenů. Většina druhů zeleniny vytváří 90 % hmoty kořenů do hloubky 20 až 30 cm, kdežto např. ježatka kuří noha do hloubky 30 až 50 cm a pcháče osetu do hloub-ky více než 100 cm. Vlivem zastínění půdy plevely a intenzitou jejich transpirace se teplota půdy snižuje o 1 až 4 °C, což se projevuje na oslabení mikrobiálních procesů v půdě a v konečné formě pak i snížením výnosů, především u teplomilných druhů zeleniny. Zajímavé jsou allelopatické vztahy rostlin. Tak např. bylo dokázáno, že těkavé látky vznikající při roz-kladu lilku černého, ptačince žabince a merlíku bílého omezují klíčivost semen ředkvičky. Podobné negativní účinky i na jiné druhy zeleniny však má i hořčice polní, ježatka kuří noha, pěťour maloúborný, pampeliška (smetánka) lékařská, penízek rolní, pýr plazivý a řada dalších plevelných rostlin. Allelopatické účinky však mají i kulturní plodiny na rostliny plevelné. Tak např. okurky brzdí růst laskaců a ježatky kuří nohy. Výskyt plevelů má vliv i na výskyt cho-rob a škůdců. Např. zaplevelené porosty cibule jsou podstatně více napadány plísní cibulovou.
Období, kdy plevele způsobují v kulturních plodinách největší škody, se nazývá kri-tickým termínem konkurence (KTK) . Před tímto termínem (tzv. doba tolerované konkuren-ce), ale i po něm, plevele prakticky nezpůsobují škody, ale uvnitř tohoto termínu je škodli-vost zaplevelení značná a proto v tomto termínu by porosty měly být bezplevelné. Na základě až desetiletých pokusů bylo zjištěno, že opožděným odplevelením v tomto termínu se každý den snižuje výnosu zeleniny o 0,8 % (česnek) až 2,8 % (cibule z přímých výsevů). U papriky a fazolu je tato každodenní redukce výnosu 1,2 %, u řepy salátové 1,3 %, u mrkve 1,7 %, u okurek 2,0 % a u petržele 2,3 %. Je logické, že pro jednotlivé druhy zeleniny je tento KTK různý. U cibule a póru z výsevů je to od vzcházení do fáze druhého až třetího listu, u mrkve první třetina až polovina vegetace, u fazolu do fáze prvního až druhého párů pravých listů, u přímých výsevů košťálovin do 3 týdnů od vzejití, u zelí ze sazenic 3 až 5 týdnů od výsadby, u okurek v termínu od 10. do 24. dne po vzejití, u celeru do poloviny jeho vegetační doby, u rajčat z přímých výsevů do doby, kdy rajčata jsou vysoká deset cm a u papriky do 3. až 4. sběru plodů. S ohledem na konkurenční schopnost a odolnost zaplevelení je možné zeleniny rozdělit na velmi odolné, které mohou být zapleveleny i třeba polovinu vegetační doby (zelí, fazol, hlávkový salát), středně odolné, u kterých KTK končí 1 až 2 týdny po polovině jejich vegetace (např. celer), slabě odolné, kde KTK končí až za 4 týdny po polovině jejich vegetace (cibule, pór) a velmi málo odolné, které musejí být bez plevelů po celou dobu vegetace (např. pažitka, petržel naťová). Se zřetelem na citlivost na zaplevelení, která je dána především dél-kou doby vzcházení, rychlostí růstu a možností mechanických zásahů, je pak možné zeleniny rozdělit na velmi citlivé (cibule a pór z přímých výsevů, mrkev, petržel, pastinák a kopr), středně citlivé (řepa salátová, bob, fazol, hrách, okurky, špenát, celer, cibule ze sadby a ze sazečky, pór ze sadby a česnek) a málo citlivé (košťáloviny a všechny druhy tykví).
Zajímavé bylo zjištění, že v případě, že předvýsevní příprava půdy byla prováděna v noci, měla větší vliv na snížení zaplevelení, než když byla prováděna ve dne. Tento pozitiv-ní efekt noční přípravy půdy se však po několika týdnech smazával. Čím jsou širší řádky, tím je možné více využívat kultivačních zařízení k odplevelování. Avšak největší výnosy (přede-vším cibule a mrkev) jsou v případech, kdy jsou meziřadí úzká, neboť v těchto případech je nejlépe využit prostor. Jestliže nejsou použity herbicidy, vyžaduje ruční odplevelování značné náklady, které je od 150 až 250 hodin (košťáloviny) až do 800 až 1200 (cibule a pór z přímých výsevů) hodin na hektar. To však jen za předpokladu, že plevele v meziřadí jsou likvidovány kultivačním zařízením.
