V loňském dubnovém čísle tohoto časopisu se čtenáři dočetli, že známý odborník Ing. Antonín Janýška, CSc. je stále plný elánu a že „teprve za 25 let mu bude sto let“.
O to smutnější je zpráva, že tento lidsky, odborně i společensky skutečně vzácný člověk nás 26. června t. r. nenadále navždy opustil. Samozřejmě, že především nejvíce bude chybět jeho rodině, včetně 14 vnoučat. Ale chybět bude i všem těm zelinářům, kteří se s ním v posledních letech setkávali alespoň na tradičních Zelinářských dnech a kterým měl stále co říci ze svých přebohatých odborných, ale i životních zkušeností. Protože stručný přehled jeho hlavních zásluh na úseku ochrany zeleniny byl uveden v uvedeném loňském článečku, dovolte mi pár osobních vzpomínek.
S Ing. A. Janýškou jsem se poprvé setkal koncem šedesátých let, kdy se stal konzultantem a současně vedoucím mé kandidátské disertační práce. Když se v roce 1974 uvolnilo místo v tehdejším Výzkumném ústavu zelinářském, toto místo mi nabídl a tím nastalo téměř dvace-tileté období, kdy jsem měl možnost být s ním prakticky v každodenním styku. Za tuto dobu mě nejen zasvětil do všech svých vědomostí a znalostí na úseku ochrany zeleniny, ale značně prohloubil i moje dosavadní zkušebnické znalosti. Kromě toho jsem si na něm vždy velice cenil jeho nezvykle lidský přístup ke všem, se kterými přicházel do kontaktu. Po jeho odcho-du na zasloužený odpočinek jsem se snažil pokračovat nejen v jeho odborné činnosti, ale i v přístupu ke svému okolí. Ale ne vždy se mi to dařilo. Jednak, tak vysoký stupeň slušnosti a ohleduplnosti je dán jen zcela omezenému počtu lidí a pak i proto, že v současnosti se již tyto, pro mne stále velmi ceněné vlastnosti, jen velmi málo „nosí“. Když jsme se zcela nedávno u nás doma setkali, slíbili jsme si, že se budeme do budoucna scházet častěji. Bohužel, i tak vzácný člověk, kterým Ing. Janýška bezesporu byl, se dostal do situace, kdy svůj nejupřímněji míněný slib nemůže splnit.
To však mu nikdo nemůže zazlívat a proto v mých vzpomínkách Ing. Antonín Janýška, CSc. navždy zůstane jen nedostižitelným vzorem odborně fundovaného a současně nanejvýše lid-ského člověka.