Celoroční bohaté zásobení trhu čerstvým ovocem a zeleninou, liberalizace cen produkce, surovin, energií, vody i obalových materiálů, dovoz hotových výrobků a obtížné hledání náhradního programu výroby – to jsou zhruba hlavní důvody, které přispěly k výrazné redukci našeho konzervárenského průmyslu.
V průběhu devadesátých let, zejména mezi roky 1992 a 1998, ukončila řada konzervárenských subjektů svou činnost. Podle Pavla Popelky ze Zájmového sdružení právnických osob konzervárensko-lihovarského průmyslu se tento vývoj projevil zejména v tehdejším Středočeském, Jihočeském, Západočeském a Východočeském kraji. Padly tak jedny z největších konzervárenských podniků a zůstaly jen ojedinělé závody. Například na severní Moravě z původně významného podniku Seliko Olomouc jedou jen dva konzervárenské závody, z nichž vznikly akciové společnosti Alibona Litovel a Seliko Opava. Lze říci, že v podstatě v původním stavu zůstal pouze bývalý podnik Slovácké konzervárny, kde dominantní úlohu hraje akciová společnost Hamé Babice. Ta postupně pohltila bývalý závod Kunovice, Mařatice, Bzenec, Podivín a také znojemskou Znojmii, jejíž další osud je nejistý. Předmětem privatizace společnosti Hamé byly i závody Fruta Miroslav a Lednice, v současné době však nejsou v provozu.. Je zajímavé, že dnešní konzervárenské podniky jsou převážně ve vlastnictví domácího kapitálu. Ty, které spoléhaly na vstup zahraničních investorů, dnes již neexistují.
Z ovoce patří k hlavním surovinám průmyslová jablka. Rekordní množství ovoce – celkem 132 707 tun (z toho 125 000 tun průmyslových jablek) zpracovali konzerváři v roce 2000. Loni nakoupily podniky sdružení, které představují asi 75 procent kapacit zpracovávajících ovoce a zeleninu, jen 93 000 tun ovoce. Ve srovnání s množstvím, které konzervárny nakupovaly v letech 1993 až 1995, je to zhruba dvojnásobek. Nejvíce zeleniny za posledních deset let prošlo konzervárnami v loňském roce. Jen u členů sdružení šlo celkem o 51 tisíc tun (v roce 1995 jen o 29 925 tun).
V sortimentu výrobků je patrný posun od tradiční produkce ke kečupům, zeleninovým salátům a směsím a masovým pomazánkám. Popelka předpokládá, že do budoucna se bude zvyšovat výroba sterilovaných okurek, zeleninového leča, hrášku a kysaného zelí. Zvyšuje se i zájem o sterilovaná zrna cukrové kukuřice. Velkou příležitost vidí ve výrobě zeleninových šťáv, které se zatím u nás nedělají. Konzervárenské zpracování má podle Popelky řadu výhod, pro něž je i nadále perspektivním potravinářským oborem. Výhodou je zejména, že jeho výrobky, byť je většinou jejich produkce energeticky náročná, se již dále mohou skladovat a distribuovat za běžných podmínek a mají – při zachování výživové hodnoty - poměrně dlouhou trvanlivost. Konzervárny zpracovává surovinu se sezónním výskytem a mnohdy i horší kvality, kterou by nebylo možné uplatnit na trhu.
