Jakkoliv se zdálo, že zájem britských pěstitelů zeleniny o přechod na organickou výrobu bude pokračovat ještě strměji nežli v posledním desítiletí, nečerpání finančních prostředků na konverzi podniků z konvenční na organickou výrobu je neklamným signálem počínající stagnace.
Jestliže v roce 2000 se zvýšil objem odbytu ekoproduktů proti předchozímu roku o 125 %, byl přírůstek předchozího roku proti roku 1998 ještě 400 %. Zájem spotřebitelů vysoce převyšoval možnosti nabídky, proto byl kryt narůstajícími dovozy organické zeleniny především z Bretaně. Ke konverzi začaly ve Velké Británii přistupovat i velké společnosti, např. Huntapac, pěstující zeleninu na ploše přes 1000 ha. Přístup je však krajně opatrný, do konverze zapojila společnost jen 46 ha (salát, celer řapíkový, brokolice, květák a karotka). Obchodní řetězce nejsou příliš ochotny poskytovat vyšší ceny za organickou produkci, trvají na standardní kvalitě, jejíž dodržení není často v organickém pěstování zeleniny snadné. Podobně je tomu i v Nizozemsku, kde pod vlivem potravních skandálů vláda stanovila cíl dosažení 10% podílu organické produkce do roku 2010. Již nyní odborníci právem pochybují o reálnosti tohoto byrokraticky stanoveného cíle, neboť přes relativně vysoké meziroční přírůstky organických produktů nepřesahuje její podíl na trhu 1,5 %. V roce 2000 nakoupily nizozemské supermarkety za 70 mil. eur organické zeleniny, v roce 1988 jen za 22 mil. eur, v roce 1999 za 50 mil. eur. Již 5% podíl na trhu je považován za příliš vysoký. Nepomáhají ani rozsáhlé kampaně na podporu nákupu ekoproduktů. Ve druhé polovině roku 2002 je na tuto kampaň vynakládáno 4,5 mil. eur. Nicméně ceny ekoproduktů nezadržitelně klesají. I pro pěstitele skleníkové zeleniny přestává být výše poskytované podpory 3500 eur.ha-1 zasklené plochy na pětileté období konverze zajímavé.
I v Německu se tempo rozšiřování ekologické produkce zeleniny znatelně zpomaluje. Příčinou jsou problémy v odbytu, obchod vyžaduje větší ucelené partie, které obtížně mohou zajistit nejen jednotlivý pěstitelé, ale ani jejich odbytová sdružení. Prodej ze dvora je zde stále populární a má řadu stálých příznivců. Kritice podléhá i propagace produktů „regionálního“ původu.
