Keř původem z Číny, zdomácnělý a zplanělý v Evropě, západní Asii, severní Africe a ve východních oblastech Severní Ameriky. Z významnějších odchylek je v dostupné literatuře popsána pouze var. lanceolatum s listy konstantně kopinatými a elipsovitými plody.
Náš proslulý zahradník a sadovník Fr. Thomayer nalezl r. 1888 v bývalé zásobní zahradě pražských městských sadů zvané „Kunerlova zahrada“ u tzv. „Horšicova vodojemu“ keř vyrůstající z hromady starých cihel, se zlatožlutým olistěním. Svůj nález popisuje o tři roky později následovně : „...Když jsme jej blíže prohlédli, shledali jsme, že jedna polovina je úplně zelená jako známé Lycium barbarum, druhá polovice pak, že vykazuje dvojí zbarvení, a to jednu ratolesť úplně žlutou, tj. list i letorost, a druhou s listem široce žlutě lemovaným. Bylo to v měsíci červnu ... proto přece vykopali jsme keř, odstranili zelenou část a vsadili jej na příhodnější místo. Toto nevčasné přesazení keři neublížilo a ve čtrnácti dnech pokračoval dále ve vzrůstu. Jelikož zelená část uříznuta byla v samém kmeni, neobjevily se více zelené výhony. Na jaře následujícího roku vypučely nové letorosty, které měly list právě tak zbarvený, jako v roce předešlém. ... V r. 1890 při přeložení zásobní zahrady do nynější Rájské zahrady bylo též přesazeno pestrolisté Lycium. I po tomto přesazení podrželo svou barvu a proto šlechtili jsme několik letorostů na obyčejné L. barbarum a tímto způsobem obdrželi jsme dva nízké keře, jeden s listem do pola žlutě lemovaným a druhý s listem zlatožlutým. Keře ty jsou dnes jeden a půl roku staré. Roku letošního nařezali jsme několik řízkův a i tyto po zakořenění podržely svou barvu. Máme tedy před sebou dva ustálené nové druhy keřů, které mají pro nás cenu již tím, že předrží každou zimu ... Vlastnosti obou shodují se s původním druhem, vzrůst jich jest však mnohem spořejší. Oba druhy hodí se výhodně k vysazování jako samostojící před roštinové skupiny na svahu, ale zejména do skalin, kde činí dojem zlatého vodopádu, zejména pak tehdy, stojí-li poněkud v polostínu, pak dorůstají roční výhony značnější délky...“ (Časopis Českých Zahradníků č. 9, str. 212, 1891). Fr. Thomayer nazval tyto svoje žlutopestré kustovnice Lycium barbarum aureo-variegata (odchylka s listy široce a nepravidelně lemovanými) a L. barbarum foliis aureis (listy letorostů celé žluté). Chrudimský J. Vaněk uvádí ještě ve svých zápiscích, že „tvar ten pěstují nyní i francouzské školky v Orleánu. V českých bychom tuto kustovnici ale marně hledali“. Dnes se ani v zahraničních cenících s touto, asi přece jen nedostatečně konstatní odchylkou již nesetkáváme.
