První rostliny se dostaly z Japonska do Anglie r. 1788 a v Kew Garden vykvetly růžově. Již tehdy se jednalo o kulturní odrůdy s převážně sterilními květy. U původního druhu, který roste v pobřežní vegetaci Japonska, jsou velké sterilní květy pouze na okrajích celého květenství.
Na vzniku dnešních zahradních odrůd mají podíl hlavně f. rosea, f. otaksa a f. veitchii. Japonská odrůda ´Otaksa´, zavedená r. 1820, představovala v evropském zahradnictví po dobu jednoho celého století špičkový výpěstek svého druhu. Vyšlechtění nové odrůdy trvá 6-7 let. Kolem r. 1900 zahajuje ve Francii svoje šlechtění V. Lemoine (Nancy) a E. Mouillére (Vendome). Odrůdy těchto šlechtitelů, uvedené v prvním desetiletí, již vykazují podstatné znaky a vlastnosti dnešních výpěstků (dobrou vzrůstnost, bohatost kvetení, mohutná uzavřená květenství, první zoubkované či celokrajné květy). Mezi nejznámější, donedávna ještě pěstované patřily nesporně ´Mme. E. Mouillere´, ´La Marne´ a další. Nevýhodou těchto výpěstků byly slabší stonky, takže mohutná květenství se musela často vyvazovat k hůlkám. Pozdější němečtí (Wintergallen v Münsteru, Wedel a Schadendorff v Holsteinu, Matthes v Ottendorfu, Krätz v Kolíně nad Rýnem, Fischer ve Wiesbadenu, Steiniger ve Vorstu u Krefeldu), holandští (Baardsee), belgičtí (Draps-Dom), švýcarští (Bří Mollovi, Zahradnická škola ve Wädenswillu), američtí (např. výrazně červená odrůda ´Glowing Embers´ z Luisiany) a další šlechtitelé věnovali hlavní pozornost zejména nižšímu, strnulejšímu vzrůstu a pevnějším květním stopkám, které není třeba vyvazovat. Současný sortiment vyhovuje dnešní poptávce jak po menších jednovýhonových nebo větších, výstavních vícevýhonových rostlinách.
První zmínky o českém šlechtění této hortenzie se datují r. 1900, kdy M. Fulín popisuje v časopise „Česká Flora“, č. 2, str. 21-23 dva pestrolisté výpěstky J. Bayera, vrchního zámeckého zahradníka v Kyjovicích na Moravě. Nejednalo se o cílevědomější křížení jak je právě v těchto letech prováděli ve Francii V. Lemoine a E. Mouilliére, ale o náhodnou selekci rostlin s bíle a žlutavě pruhovanými listy (´Tricolor´) a o čistě žlutopestrou odchylku (´Foliis Aureo-variegata´). Oba ustálené a po určitou dobu rozmnožované výpěstky brzy zapadly. Josef Bayer se s oblibou zaměřoval na podchycování dalších různých pestrolistých odchylek, jako např. u Carpinus, Lapsana, Hesperis, Glechoma a dalších. O něco později vyselektoval v Olomouci zahradník Míček z tisíce semenáčů odrůdy ´La Marne´ svou bíle kvetoucí ´Ruth Míček´ a za nedlouho přichází, r. 1954, pražský zahradník Kluge se svým světle růžovým výpěstkem ´Kluge´, který byl ještě rozklonován na typ I a II. Tyto olomoucké a pražské výpěstky se zdárně rozšířily v tehdejší pěstitelské praxi. V Šumperku pak použil ke svému křížení zahradník místního sanatoria F. Polách po r. 1950 odrůdu ´Kluge II´ jako matku a ´M. Mouillére´ jako otce. Získal asi 150 slibných semenáčů. Vyselektoval pouze tři. První uvedl na trh r. 1961 bíle kvetoucí výpěstek ´Motýl´. Osm let později (r. 1969) ještě bílý ´Šumperk´ a červenou ´Prahu´. Za další čtyři roky (1973) je to bílá ´Helenka´ s obzvláště velkými květy a květenstvími a hlavně pak karmínově růžová ´Hana´ a karmínově červená ´Eva´, které o rok později (1974) doplňuje ještě sytě růžová ´Tereza´. V r. 1977 celou tuto řadu s ženskými a městskými jmény ukončila červená odrůda ´Ostrava´. Tento velmi svědomitý a pečlivý šlechtitel se při své práci zaměřil především na kompaktnost rostlin, stabilitu stvolu, dobré olistění, odolnost a na stálé a čisté zbarvení květů. Také mu velice záleželo na dobře tvarovaných, velkých jednotlivých květech a na velkém kulovitém či polokulovitém okolíku. Tyto barevné odrůdy jsou výsledkem křížení vybraných semenáčků nízkého kompaktního vzrůstu s červenou polovysokou a poloranou hortenzií ´Chaperon Rouge´, kterou později křížil ještě s odrůdou ´Alpenglühen´. Pozdější bílé výpěstky (´Šumperk´, ´Helenka´) vznikly zkřížením vlastního semenáče s otcovskou odrůdou ´M. Mouillére Mates´.
Až na odrůdu ´Motýl´ byly všechny Poláchovy výpěstky stále vedeny v naši „Listině povolených odrůd“ a svou kvalitou by mohly jistě obstát i v současné zahraniční konkurenci, kdyby naši pěstitelé nedávali často až nekriticky přednost zahraničním výpěstkům.
