Šest měsíců uteklo jako voda a co nevidět se dveře zavřou za posledním návštěvníkem jedné z největších zahradnických letošních akcí – Floriade, která se uskutečňuje jednou za deset let. Jaká vlastně byla ta letošní? Jak ji přijali návštěvníci? Splnila očekávání hlavních organizátorů? Co bude následovat?
Otázek mnoho, horší to bude s odpověďmi.
To, že se jednalo o ojedinělou akci, nemusíme zdůrazňovat. Věčný boj o půdu – to je základní vlastnost a cíl mnoha Holanďanů. Záplavy v roce 1954 ukázaly, že základem jejich života jsou protierozní systémy proti vodě a větru. Podíváme-li se na předpovědní mapy, vidíme, že bez nich by se jejich země každoročně zmenšovala o několik nezanedbatelných procent. Takže nejen zachovat původní stav, ale pomocí složitého systémů poldrů vysušovat a vracet mokřady a mělké vody zpět do koloběhu lidské činnosti – to je jejich krédo. A na tomto principu byla postavena i letošní Floriade, jako dík za nezměrné úsilí o vysušení půdy, které se uskutečnilo před 150 lety, jako dík za rekultivaci krajiny, která byla na úrovni skládky a dnes se zelená, jako připomínka, že je potřebný návrat k přírodě a soužití s ní by mělo být šetrné.
Již samotný pozemek, určený pro výstavu, byl tvarově složitý. Nedovedu si představit, jak by si poradili naši architekti s podobnými podmínkami, kde šestiproudá dálnice přetíná krajinu, kde vedle sebe leží „nová země“ a odtěžené štěrkoviště. Předností, kterou nelze oddiskutovat, je výsadba několika tisíc stromů a keřů, které zde zůstanou nejméně pro další generaci. Plocha výstavy bude i nadále sloužit jako rekreační oblast. Možná, že nám se zdá tato poznámka nedůležitá, ale ten, kdo zná poměry v této upravené a čisté zemi ví, že možnost vycházek v našem slova smyslu jsou velmi omezeny pouze na několik lokalit. A tato regenerační oáza zůstává. Již v průběhu výstavy návštěvníci plně využívali trávníkové plochy k oddechu a mohli jste vidět celé rodiny, jak „testují“ kvalitu trávníků při pikniku nebo hrách jak dětí, tak i dospělých.
Možná, že mnohým z vás ušlo několik poznámek, které byly ukryty v nitru betonárky, která se stala nejen vyhlídkovou věží na Údolí květin, ale také na Českou zahrádku, která zářila na dálku jasnou červenou barvou.
Objem prací během výstavby byl neskutečný. Bylo zpracováno 2 m dokumentace, 6,5 km náčrtků a projektů, na střechu padlo 10 km kovové konstrukce, celkem se použilo 50 km kabelů, 11 000 solárních panelů, 23 000 kg balíků slámy na konferenční halu, amfiteátr byl vybudován z 900 bloků granitu, který se dovezl z Číny, do parku byly umístěny kamenné monumenty z Benheim, každý o váze 45 000 kg, dlažbu tvořilo 1,3 mil. kusů cihel, na Big Spotterś Hill jste vystoupali po 122 schodech, na ploše výstavy jste se mohli posadit na 300 lavic různých druhů, na bloky u břehu jezera se použilo 2500 tun belgického kamene, Big Spotterś Hill (novodobá Cheopsova pyramida) byl vybudován z 500 000 m3 písku (což představuje konvoj vozů od pyramidy až do Paříže), , v základní výsadbě rozkvetlo více než 1 mil. cibulovin, vysazeno bylo 180 000 ks letniček a dvouletek kvetoucích v létě, v základní výsadbě se objevilo 250 000 trvalek, celkem bylo vysazeno 2400 stromů, nejvyšší dosahovaly výšky 17 m a nejtlustší měřil „v pase“ 2,8 m. Čísla hovoří jasnou řečí.
Byla či nebyla to zahradnická výstava? Na to si musí odpovědět každý sám. Vím, že nejen my jsme zvyklí nebo spíše vyžadujeme na výstavě záhon vedle záhonu s přehlídkou novošlechtění ovoce, zeleniny nebo květin. Možná, že někde i kombinace jednotlivých druhů a odrůd. Vše naservírované, bez velké námahy něco pochopit nebo, nedej Bože, něco skombinovat a propojit. Ale zde byl záměr trochu jiný a nebyl pochopen ani našimi turisty, ale ani místními návštěvníky. Návrat k přírodě, ekologické myšlení nebo alespoň šetrné zacházení s přírodou – k tomu chtěla výstava směřovat. Pojem našeho života v roce 2010 a holandský se značně rozcházejí, ale to vychází z našich rozdílných možností. Možná, že některé futuristické stavby a úpravy byly pro nás nezvyklé, ale při opětovném navrácení se k expozici, člověk objevil mnoho nového, nepoznaného, z čehož mohl čerpat i pro naše poměry. Kdo z vás se podíval do průhledů v tmavém domě se zelenými střechami? Kdo si všiml, jak se může změnit prostředí při použití rostlin, jak se může změnit neútulný kout, který navádí k založení neřízené skládky v oázu klidu se zelení? Většina návštěvníků prošla bez povšimnutí a jen se podivovala, co znamená ta tma. Ano, tak by mohla vypadat i naše budoucnost, nebudeme-li dbát o svoje okolí.
Proč si nechcete hrát? Již Amos Komenský prosazoval školu hrou. A to se nabízelo i v některých expozicích. Při zastavení se před vámi objevil nový svět genetického materiálu, genového inženýrství nebo biologického boje , výhody i nevýhody a jejich vliv na životní prostředí.
Pavilon Hammersmeer se zajímavě řešenou vodní stěnou ukázal na změnu krajiny. Při mojí poslední návštěvě (23. 8.) jsem si plně uvědomila vliv člověka na přírodu. Ano, odvést vodu a získané plochy proměnit na luka nebo obdělal a osázet je kulturními rostlinami, ale poslední fáze, kdy se buduje letiště nebývalých rozměrů, které se každoročně rozšiřuje a zasahuje tak do rovnováhy přírody již není tak optimální. Ročně na Amsterodam-Schiphol přistává a vzlétá 500 000 letadel. Kolik je třeba listnatých stromů, aby vyrobily dostatečné množství kyslíku pro nás všechny a nahradilo výfukové plyny z jednoho letadla?
Ale vraťme se k výstavě. Ukázkový ovocný sad byl zpracován po stránce odrůdové, technické i technologické výborně. Kdo si všiml, že bez našeho vědomí mezi perspektivní odrůdy jabloní vybrali i české rezistentní, které svými plody se představily tom nejlepším světle.
Osazení starého lesa přesvědčilo mnohé, že i v polostínu nebo stínu je možné vytvořit pomocí rostlin a květin barevnou paletu barev. Jarní cibuloviny vystřídaly Impatiens, macešky bramboříky, o Astilbe a Hosta nemluvě.
Vtipné zahrádky upozornily na neobvyklé kombinace a tvary dřevin, které ve spolupráci s rukou zahradníka mohou vytvořit moderní funkční sochy.
Národní zahrádky se často stávaly náměty mnoha hovorů. Velmi mě mrzelo, když jsem se dozvěděla, že průvodci v českých autokarech dopředu naše turisty upozorňovali na špatný stav České zahrádky. Proč a´priori stavět hráz? Mnozí z nich byli mile překvapení skutečným stavem. Ano, jednalo se o neobslužnou expozici, ale to byla většina z vybudovaných a také tomu odpovídala propagace a stav. Nebyla o nic horší nežli ostatní. Podle ohlasu návštěvníků, zaujala barevností a kamenem, který ve vlhkém prostředí získal neopakovatelnou patinu. Na moji žádost se provedl opakovaně průzkum „fotogeničnosti“ jednotlivých expozic. Naše zahrádka obsadilo jedno z předních míst. Je dobře, že jsme se této akce zúčastnili. Pro příště, doufám, si z letošního roku vezmeme poučení a vše se připraví včas a důkladně (s pomocí státních orgánů). Například ve Varšavě, při výstavě Green is life, Poláci litovali, že se nezúčastnili Floriade a jako kladný příklad dávali naši expozici.
Námitky, že pro floristy tento styl výstavy nebyl, jistě neobstojí. Dílčí výstavy, které probíhaly Pod střechou byly nejen po rostlinné stránce perfektně připraveny, ale ukázky zpracování materiálu ve vazbě nebo aranžmá neslo vysokou profesionální kvalitu předních holandských floristů.
Vyvrcholením bylo Mistrovství světa ve floristice, které se částečně odehrálo před zraky návštěvníků, finále však v amfiteátru konferenčního sálu, kde počet vstupenek byl omezen. Zážitek to byl nesmírný. Vystoupení jednotlivých „gladiátorů“ předčilo všechna očekávání. Vystavené práce hovořily nejen o technické stránce, ale i o konstrukcích, které jsou nápadité a velmi nákladné. Bez sponzorů není možné se podobného klání zúčastnit.
Náklady na výstavu byly vysoké a návštěvníci svým poplatkem za vstupenky nekryly ani potřebných 50 %. Předpokládalo se, že výstavu navštíví kolem 3 mil. lidí. Skutečný stav dosáhl něco málo přes 50 %. Proč? Tak se ptali i organizátoři. Bylo to jednak vysoké vstupné (17 eur) a při návštěvě celé rodiny náklady představovali náklady na živobytí nejméně na jeden týden pro celou rodinu. Vstup Nizozemska do EU představoval zvýšení cen a tím snížení životní úrovně. Světová recese se pomalu projevuje i zde. Mnoho lidí zůstává bez práce, mnoho firem končí nebo jde do konkurzu. Nejistá doba a zdražení se projevovala i například při občerstvení. Většina hostů se posilovala přinesenými, vlastními potravinami.
Myslím si, že o výstavě se bude ještě hodně dlouho diskutovat. Už jen to, že se uvažovalo, zda letošní nebude tou poslední, o něčemž hovoří. Neúměrné náklady na jedné straně – na druhé rekultivace krajiny, která převažuje nad klasickou zahradnickou výstavou, ale v pozadí stojí disproporce ve finančním zhodnocení. Ani země, na kterou se díváme jako na bohatou, nemá dostatek financí na podobné akce. Proto i nám pouze zůstává čekat, jaké závěry se udělají z letošní zkušenosti a kam budou směřovat příští kroky zahradníků.
P.S.
Měla jsem možnost výstavu navštívit třikrát v různém časovém období po slavnostním otevření a třikrát před ním. Mohla jsem pozorovat, jak se jednotlivé partie vysazují, jak se tvoří ostrovy, živé stěny … jak se mění krajina. Ale i to, jak se budují nové komunikace, satelitní města, která nabídnou bydlení několika tisícům rodin.
Vždy jsem objevila plno novinek, plno zajímavých prvků. Teď, po půl roce se uzavírá jedna zahradnická kapitola. Přála bych si, aby z ní zahradníci vyšli dobře a mohli se při podobné akci opět setkat.
