V sezóně 2002/2003 vyrobily pěstitelské pálenice 5,8 milionu litrů lihovin. Z celkové roční produkce lihovin v České republice je to sice jen o něco méně, než desetina, ale ve srovnání s předchozím rokem se výroba v pálenicích zvýšila zhruba o třetinu. Zdá se tedy, že tento způsob zhodnocování ovoce se u nás těší stále větší oblibě.
Jak před časem uvedl předseda Unie destilatérů ČR Václav Šitner, obrovský nárůst produkce je důsledkem nadúrody jablek, kterých pálenice zpracovávají zhruba 60 procent. Dalších 30 procent tvoří hrušky a zbytek švestky, méně už třešně a višně. Rozmach pálenic, kterých v České republice oficiálně funguje celkem 650 a jen za poslední dva roky jich přibylo 250, je podle něj dán tím, že mají padesátiprocentní úlevu na spotřební dani. Palírny, které se na odvodu daně z lihovin podílejí pěti až sedmi procenty, nyní platí 95 korun za litr absolutního alkoholu, přičemž velké likérky a lihovary jsou daněny 234 korunami. Po zvýšení daně na 265 korun, se kterým se počítá v lednu 2004, vzroste daň pro palírny na 113 korun.
Pálení existuje podle Šitnera všude na světě a jednou z jeho výhod je, že odbourává část černé výroby lihovin. Také podle prezidenta Unie výrobců lihovin ČR Vladimíra Steinera jde o tradici, kterou je třeba zachovat i po vstupu do Evropské unie. Podle něj však nesmí rapidně růst počet pálenic, které by nakonec zpracovávaly všechno ovoce za poloviční daň. "Musí se ujasnit pojem pěstitelských pálenic a lépe je kontrolovat," řekl a dodal, že se může
například stát, že palírny rozepíší ovoce získané ze stromů u silnic na mrtvé duše. Že se to děje, podle něj dokazují inzeráty typu "koupím stromy švestek".
Unie výrobců lihovin má 11 členských podniků, které se na domácí produkci podílejí asi z 80 procent a loni vyrobily celkem 576 tisíc hektolitrů lihovin. Dalších asi 100 tisíc hektolitrů nabídky na domácím trhu představuje dovoz a stejný objem podle Steinera produkují ostatní výrobci mimo unii. Zbývající objem do 900 tisíc hektolitrů, na které je odhadován tuzemský prodej, představuje podle jeho názoru černý trh.
V České republice existuje řada producentů destilačních kotlů, z nichž ale většina vyrábí takzvaný jednokolonový systém, u kterého nebývá dostatečná kvalita pálenky. Takový systém totiž podle Šitneta vyžaduje ohromné zkušenosti. Právě proto požadovala Unie destilatérů zakotvit v živnostenském zákoně pro provozovatele pěstitelských pálenic povinnou šestiletou praxi. "Zatímco všichni výrobci lihovin musí mít koncesi a praxi s vysokoškolským vzděláním, u pěstitelských paličů je to živnost volná," vysvětlil.
Vzhledem k tomu, že drobní pěstitelé dostávají za jablka nízké ceny, raději je odnášejí do pálenic. Podle dosavadního průběhu počasí však zřejmě bude letošní rok jiný. Vinou enormního sucha očekávají majitelé pěstitelských pálenic menší úrodu ovoce, a tím pádem také nižší produkci. Přitom zájem o domácí kořalku je stále větší, jak kvůli připravovanému zdražení alkoholu, tak z důvodu sílících kontrol pašovaných lihovin.
Podle majitele pěstitelské pálenice v Polánce u Nepomuka Jindřicha Pohanky to bude nejslabší sezóna, jaká kdy byla, protože ovoce je letos drobné, vysušené a má málo dužiny. Navíc výkupy ovoce zřejmě vzhledem k neúrodě nastaví podstatně vyšší ceny než loni, takže pálenice budou mít asi nedostatek suroviny. Pohanka zatím nechává kvasit pouze tisíc kilogramů třešní a višní. Firma už také přijala 50 kilogramů prvních jugoslávských švestek a od 18. srpna začne vykupovat ranné druhy jablek. "Pálit začneme mezi 25. až 30. srpnem," dodal Pohanka, který počítá, že letos vyrobí 1500 až 2000 litrů kořalky, tedy zhruba stejně jako loni. Za litr padesátiprocentní pálenky, kterou firma vyrábí nejčastěji z jablek, si Pohanka účtuje 120 korun. Roční kapacita výrobny je 19 tisíc litrů. Podle Pohanky je nejlepší pálenka právě z třešní a višní, ale výborná prý bývá také z blum.
