V technicky a ekonomicky vyspělé části světa se v poslední době mění názor na postavení trav. Poněkud klesá jejich význam v intenzivní zemědělské výrobě, naopak roste v ekologickém zemědělství, v extenzivním zemědělství znevýhodněných oblastí (LFA), ve sféře energetického využití a ukládání půdy do klidu a zejména v péči o životního prostředí. Po roce 1990 lze tyto tendence sledovat i u nás. Nezbytnou součástí lukařství a travníkářství je semenářství trav.
Slavné roky a první úspěchy
Travní semenářství má u nás tradici, která má své kořeny v jihočeské a zejména v rožnovské oblasti. Tam bylo již při samotném zrodu Československé republiky založeno zásluhou tehdejšího poslance Vencla centrum výzkumu, ale také zpracování a obchodu s travními semeny. Vznikly tak pracovní příležitosti pro mnoho lidí a výrazně stoupla úroveň valašského zemědělství i zemědělství dalších oblastí. Mělo to vliv také na zahraniční obchod. Naše travní semena se již před druhou světovou válkou úspěšně exportovala do celého světa.
V roce 1894 byla v Rožnově pod Radhoštěm zřízena Hospodářská škola. Jejím ředitelem byl jmenován Emanuel Vencl. V roce 1920 tuto školu přejmenovali na Zemskou hospodářsko-lukařskou školu a při ní zřídili Krajskou stanici pro pícniny. V roce 1923 tam nastoupil dr. Ing. Ladislav Brada, který pak byl v roce 1925 jmenován vedoucím této stanice. V tomto roce nastoupil i dr. Ing. Josef Demela. Tato dvojice stála u zrodu prvních 15 československých odrůd trav, prvních semenářských technologií, organizačního zajištění množení, čištění i obchodu s travními semeny. Ještě nyní je ve Státní odrůdové knize sedm těchto odrůd, což svědčí o jejich kvalitě.
V třicátých letech minulého století se postupně rozšiřuje pěstování travních semen. V roce 1941 již bylo více než 2000 členů Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen, kteří pěstovali trávy na semeno na více než 2100 ha. Výnosy byly samozřejmě i tehdy rozdílné, ale přední pěstitelé již dosahovali výnosů, jimiž by se nyní řadili mezi pěstitelskou špičku. Přispěla k tomu zejména bezztrátová sklizeň. Trávy kosili za rosy, aby byl výpad osiv co nejmenší, vázali je do tzv. rožnovských panenek, kde květenství bylo doslova zabaleno, a po vyschnutí tyto panenky sváželi k mlátičce na vozech vystlaných plachtami.
O vysoké úrovni pěstování svědčí některé výnosy z roku 1930. Pěstitel Volek ze Zubří dosáhl u jílku vytrvalého hektarového výnosu 996 kg, Hajný z Vidče 818 kg u kostřavy luční, Dobeš ze Stříteže nad Bečvou 574 kg u lipnice bahenní a Janoš z Poličné 333 kg u trojštětu žlutavého. Rozvoj semenářství pokračoval až do padesátých let. Některé výsledky předních pěstitelů shrnuje tabulka 1.
Pokračování na etapy
V padesátých letech bylo sdružení pěstitelů z politických důvodů rozpuštěno. Do popředí se dostávala produkce obilnin, mléka a masa. V roce 1968 byla činnost sdružení krátce obnovena a v následujícím roce opět zrušena. V padesátých a šedesátých letech byly plochy trav na semeno i výnosy v útlumu. Teprve koncem šedesátých let a v letech sedmdesátých se začaly rozvíjet nové technologie, které odpovídaly velkovýrobním podmínkám: kombajnová sklizeň a posklizňová úprava – dosoušení přírodního osiva studeným anebo předehřátým vzduchem. Vyžadovalo to různé úpravy sklízecích mlátiček, které nebyly na sklizeň lehkých semen trav přizpůsobeny. Dobré výsledky byly u tzv. dvoufázové sklizně, jejíž pomocí se sklízela již suchá semena. Avšak deště, které byly v té době časté, nutily zemědělce stále více přistupovat k přímé sklizni.
Vlhká semena se však rychle zahřívala a ztrácela klíčivost. Proto se začalo s dosoušením. První sušičky, náročné na ruční práci, si zemědělci budovali svépomocí. Skutečně velkovýrobní zařízení tohoto druhu postavili v JZD Vraclav (Vysoké Mýto) za pomoci VST v Rožnově (ing. Dohnal), ÚVSH (ing. Fryš) a zejména prof. Lampetera z univerzity v Lipsku.
V sedmdesátých letech se podařilo prolomit cenovou stagnaci. Nastal rozvoj pěstování travních semen, budování posklizňových linek, začal se rozvíjet výzkum, začalo šlechtění odrůd pro nezemědělské účely a také pěstování cizích odrůd v rámci tzv. zahraničního množení. Plochy se postupně zvyšovaly, plánovaná obnova trvalých travních porostů vyžadovala velké množství osiv. Některé výborné výsledky z konce osmdesátých let jsou v tabulce 2.
Nová doba – nová situace
Rok 1990 byl zlomem. Obnova trvalých travních porostů ustala, neboť se měnilo vlastnictví půdy. Začaly klesat stavy zvířat, a tím i nároky na statková krmiva. Plné sklady stlačily ceny pod nákladové normativy, posklizňové linky nebyly využity a staly se pro zemědělské podniky neefektivní. Často také byly předmětem restitucí. Noví majitelé je začali využívat jiným způsobem.
Po roce 1990 byla znovu obnovena činnost Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen. Po počáteční euforii a při neutěšené situaci ve vlastním semenářství se počet členů ustálil na 35. Nyní je členy devět semenářských podniků (asi 70 % produkce) a 26 prvovýrobců (10 – 15 % produkce). Vzhledem ke změněné situaci je náplň činnosti jiná.
Obrat ve vlastním semenářství nastal kolem roku 1995, kdy se opět začalo rozvíjet tzv. zahraniční množení. Avšak dotační politika v zemích Evropské unie stlačila nákupní ceny dolů, a tak po roce 2000 nastává částečný útlum. Proto naše sdružení (SPTJS) iniciovalo zřízení dotačního titulu, který je plně kompatibilní s dotační politikou EU. Za pomoci Českomoravské šlechtitelské a semenářské asociace se tento záměr pro letošní rok podařilo realizovat, čímž se vytvořily předpoklady pro další rozvoj semenářství.
Současný stav travního semenářství ukazuje tabulka 3. Z ní vyplývá, že plochy jsou relativně velké, ale výnosy v průměru nízké. Je však nutné konstatovat, že na těchto nízkých průměrných výnosech se do značné míry podílí neuznané osivo, které samozřejmě není v celkové sklizni započteno. I tak jsou obrovské rozdíly v úrovni jednotlivých pěstitelů.
Je třeba zlepšit agrotechniku
Hlavním faktorem, který ovlivňuje celkovou úroveň českého travního semenářství, je nedodržování základních technologických postupů. Příčiny jsou v neznalosti managementu (po výměně managementu v zemědělských podnicích či při rozšiřování pěstování do nových podniků), v nedostatku pohotových finančních prostředků, ale také v nedostatečném materiálně technickém vybavení pěstitelů. Co je tedy třeba zlepšit?
Je nutné vzít v úvahu, že podle platné vyhlášky nesmí být na uvedené ploše v posledních čtyřech letech pěstována tráva nebo jetelovina na semeno. Dále je třeba dodržet předepsanou izolační vzdálenost – podle druhu 100 až 200 m. Pozemek pro množení se musí připravovat s předstihem, vyhnojit statkovými hnojivy a zbavit vytrvalých plevelů, zejména pýru plazivého.
Pozor při setí
Před setím je nutné půdu důkladně připravit. Drobná semena vyžadují perfektní styk s půdou, jinak hrozí jejich zaschnutí i při menším přísušku. Důležitý je termín setí. Většinu trav sejeme co nejdříve zjara, kdy jsou příznivé teplotní a většinou i vláhové podmínky. Pouze jílek vytrvalý se doporučuje vysévat v čisté kultuře v polovině srpna a jílek mnohokvětý do poloviny září.
Při jarních výsevech s výjimkou jílku jednoletého sejeme do krycí plodiny. Při tom musíme vzít na vědomí, že krycí plodina je tu proto, aby zajistila dobré podmínky pro samotný podsev. Z těchto důvodů se nejlépe osvědčuje jarní pšenice se sníženým výsevkem. U ní lze výsevkem lépe ovlivnit zastínění porostu trávy než u ječmene. Nevýhodou ovsa je větší odběr vláhy a nebezpečí poléhání. U dalších krycích plodin jsou problémy se sladěním výběru vhodných herbicidů. Podsev by se měl vysévat kolmo nebo šikmo na řádky krycí plodiny. V žádném případě nesejeme krycí plodinu i podsev z jedné výsevní skříně! Namíchaná osiva různě sedimentují, a proto nelze dodržet ani hloubku, ani rovnoměrnost setí!
Pěstitelé často chybují v dodržování hloubky setí. Malá semena nemají tolik potřebné energie, aby vyklíčila z větší hloubky, a pokud se jim to podaří, jsou snadno napadena chorobami a škůdci. Naopak semena zasetá příliš mělce jsou více ohrožena přísušky. Semena lipnic vyžadují při klíčení i střídání světla a tmy, a proto jejich klíčení z větší hloubky není možné.
Pokud jde o výsevní množství, je známo, že námi doporučované výsevky jsou podstatně vyšší než v zahraničí. Do budoucna je nutné počítat s odbouráním dotací do šlechtění, což bude mít vliv na nárůst rozdílu v ceně jednotlivých stupňů množení a tudíž vyšší ceny vstupního osiva. S tím se již nyní setkáváme u tzv. zahraničního množení. Proto jisté snižování výsevních množství má plné oprávnění. Musí se ale postupovat velmi obezřetně, neboť i při sníženém výsevku je třeba dosáhnout plně zapojeného porostu. Snižování výsevku proto vyžaduje dodržení všech výše uvedených zásad, tj. výběr, příprava a odplevelení pozemku, perfektní příprava půdy a dodržení hloubky setí. K tomu přistupuje i použití vhodného secího stroje, který je schopen zajistit rovnoměrnost setí ze všech botek a také hloubku setí. Po zasetí doporučujeme utužení povrchu půdy rýhovanými válci.
Hnojení musí být vyrovnané
Významným faktorem, který ovlivňuje výnos i kvalitu sklizně, je hnojení. Dostatek fosforu a draslíku je samozřejmý, a to jak pro vývoj semen, tak pro odolnost porostů proti vyzimování a vůči chorobám. Fosfor a draslík je nutné dodat v první polovině září. Jejich množství volíme podle obsahu v půdě. Je-li zásoba živin střední, dávka P2O5 by měla 60 kg/ha a K2O 80 kg/ha. Při malé zásobě těchto živin potom na hektar hnojíme 100 - 120kg P2O5 a 120 - 160 kg K2O.
Dávku dusíku volíme podle úrodnosti pozemku, nároku druhu nebo odrůdy a stáří kultury. Největší chyby se dělají v termínu aplikace. Důležitá je podzimní dávka (40 - 60 kg/ha), která rozhoduje o počtu fertilních stébel. Její vynechání nelze v žádném případě vykompenzovat zvýšenou jarní dávkou. U druhů ozimého charakteru (například kostřavy ovčí, kostřavy červené, lipnice luční, jílku vytrvalého), tj. u druhů, které nemetají do druhé seče, je podzimní dávka dusíku nezbytná. Pouze odnože, které vytvoří na podzim alespoň tři listy, mohou na jaře metat. U ostatních druhů se sice vytvoří plodná stébla i z jarních odnoží, ty jsou však proti podzimním pozdnější, trávy nerovnoměrně zrají a u vypadavých druhů jsou pak vysoké ztráty. Pokud chceme získat i vydatnou otavoseč, hnojíme ihned po semenné sklizni dávkou 40 - 50 kg N/ha, ale tuto dávku v žádném případě nezapočítáváme do celkové dávky pro produkci semen. V současné době se Oseva PRO – VST v Zubří zabývá studiem vlivu dalších prvků na výnos semen.
Ostatní zásahy jsou rovněž důležité
Mechanické ošetření spočívá hlavně v podzimním osečení porostu. Kromě otavosečí, které jsou běžné zejména u raných druhů trav, je nutné provést osečení porostů před zimou, a to týden až 14 dní před ukončením vegetace. Jde o velmi důležité opatření, jež spolu s podzimním hnojením dusíkem ovlivňuje tvorbu fertilních stébel. Naproti tomu jarní ošetření (smykování, vláčení) není nutné, pokud jím nesledujeme urovnání pozemku poškozeného při předešlé sklizni nebo při výskytu krtinců.
Ošetření proti plevelům je nezbytným opatřením pro zajištění požadované čistoty porostu a v konečné fázi i osiva ve vzorku. Zatím nejběžnější je jarní aplikace herbicidů. Mnohem lepší efektivnosti však dosáhneme při podzimní aplikaci, zejména u nově založených kultur, ať již jsou založeny čistým letním výsevem, nebo jarním podsevem. Výhoda takového zásahu spočívá v tom, že zbavíme kulturu konkurence plevelů, a tím i zvýšíme výnos. Na jaře pak již jen doladíme herbicidem ochranu proti zbývajícím plevelům.
Výhodné je ošetření Stompem, který aplikujeme buď ihned po sklizni, pokud byla v porostu lipnice obecná, nebo v první polovině září proti lipnici roční. Vedle plevelných lipnic ničí tento herbicid celou řadu plevelů. Je však třeba mít na paměti, že jde o půdní herbicid, a proto musí být porost před aplikací vysečen, vyhrabán a zbytky odvezeny. Jde o aplikaci pro kulturu postemergentní, ale pro plevele preemergentní! V každém případě však před ošetřením, ať jej provádíme na jaře nebo na podzim, důkladně analyzujeme plevelné spektrum a na tomto základě zvolíme příslušný herbicid a stanovíme dávku.
Ošetření proti chorobám a škůdcům je v současné době rovněž velmi aktuální. Vedle běloklasosti je potřeba věnovat pozornost i padlí, rzem, listovým skvrnitostem, fuzariózam, ale také slimáčkům a hrabošům. Tato kapitola, stejně jako ochrana proti plevelům, jsou však svými rozsahy na samostatné články.
Sklizeň a posklizňová úprava završuje celou pěstitelskou práci a rozhoduje o tom, jak bude vynaložené úsilí odměněno. Základem je správné určení zralosti. Existuje celá řada metod, ale všechny jsou zatíženy chybou způsobenou místem odběru. Proto je třeba porost sledovat po celou dobu vegetace a zejména v době květu. Tam, kde porost nejdříve zakvétá, bude také nejdříve zralý. Každý pěstitel by se měl věnovat určitým druhům a osvojit si znalosti o typických znacích zralosti.
Také je třeba vědět, jak to je s vypadavostí jednotlivých druhů. Například zatímco lipnici luční můžeme nechat přezrát bez větších rizik (s výjimkou nepříznivého počasí), ovsík vyvýšený, trojštět žlutavý a další druhy musíme sklidit během jednoho, maximálně dvou dnů. Při tom musíme zvažovat, že výkony sklízecích mlátiček jsou v travách podle druhů poloviční až čtvrtinové v porovnání s obilninami.
Sklizené osivo má vlhkost asi 25 – 45 % a velmi rychle se zahřívá. Proto je nutný odvoz, rozprostření na rošty a dosoušení studeným vzduchem. Pokud máme možnost vzduch přihřívat, stačí, když jej použijeme až při poklesu vlhkosti osiva pod 18 %. Vzhledem k cenám energie zde lze ušetřit dost peněz, pokud sušení provádíme ve vztahu k teplotě a vlhkosti osiva a teplotě a vlhkosti sušícího vzduchu (podle Theimera).
Travní semenářství může být ziskové
Ekonomika travního semenářství je rozvedena v tabulce 4. Z ní vyplývá, že pokud bychom porovnávali na průměrné výnosy, bylo by pěstování trav na semeno ztrátové. Výsledky předních pěstitelů však dokládají pravý opak. V současných podmínkách lze u trav na semeno dosáhnout rentability za předpokladu, že je u pěstitele celkově dobrá až vysoká úroveň agrotechniky, že je vybaven požadovanou technologií, má požadované znalosti nebo dostupné poradenství a také dostatek finančních prostředků pro realizací potřebných vstupů v pravý čas. Nevýhodou je poměrně dlouhodobá návratnost vložených prostředků, kterou lze eliminovat vysokými výnosy a dobrou kvalitou.
Problémy se musí řešit
Každá doba přináší určité problémy, které je pro zachování nebo dokonce rozvoj příslušného odvětví nutné řešit. U travního semenářství je lze rozdělit do tří základních skupin: legislativní, technologické, odbytové a ekonomické.
V legislativní oblasti nejsme spokojeni se systémem uznávání porostů. Předpokládáme, že nový zákon umožní vznik akreditovaných pracovišť a laboratoří, které tyto problémy mohou řešit. Dalším problémem je sladění našich předpisů s předpisy EU. Pokud jsou naše předpisy přísnější, přinášejí při otevřeném zahraničním obchodu ekonomické znevýhodnění pro naše pěstitele.
V technologické oblasti probíhá neustálý vývoj. Mění se spektrum plevelů i herbicidů, ale také chorob a škůdců, fungicidů a insekticidů. Na trh přicházejí nové stroje a technologické postupy. S technikou si pěstitel většinou poradí, ale pokud jde o pesticidy, experimentovat nemůže. Vyhláška jednoznačně stanoví, co lze a co nelze v dané plodině použít. A zde je problém. Odzkoušení a registrace nového přípravku je poměrně drahá, výrobci pesticidů nemají zájem vkládat prostředky do plodin, jejichž rozsah pěstování není velký. Proto je nutné hledat jiné způsoby, jak získat dokumentaci potřebnou pro registraci.
Odbytové podmínky se po roce 1990 s otevřením obchodu výrazně změnily. Zatímco do roku 1989 na vnitřním trhu převažoval obchod s pícními odrůdami a také zahraniční množení se pohybovalo maximálně kolem 30 %, nyní je situace taková, že z celkové produkce trav se vyvezlo 68 %. Poměr prodeje pícních a technických trav na vnitřním trhu nelze přesně zjistit, ale z podílu pěstovaných odrůd lze usoudit na 40% prodej trávníkových odrůd. Pokud jde o ceny, ty jsou nyní silně ovlivňovány cenami v Evropské unii. Při poměrně vysoké dotační úrovni v těchto zemích nezbývalo než usilovat o zavedení tohoto dotačního titulu i u nás. Jinak hrozil zánik tohoto odvětví, které má u nás reálné perspektivy úspěšného rozvoje.
Činnost Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen je zaměřena právě na řešení výše uvedených problémů. Sdružení zpracovává návrhy na legislativní změny a v této oblasti úzce spolupracuje s Českomoravskou šlechtitelskou a semenářskou asociací. V současné době usiluje o zpracování Seznamu doporučených odrůd, který by pěstitelům umožnil orientaci v obrovském sortimentu odrůd Evropské unie, z nichž samozřejmě nemohou být všechny vhodné pro naše podmínky. Existence SDO by měla výrazně přispět k ekonomice pícninářství našich zemědělců.
V souladu se změnami v technologie pěstování a výskytu plevelů, chorob a škůdců předkládá výzkumné základně témata k řešení a spolupracuje při jejich řešení a zavádění výsledků výzkumu do praxe. U svých členů - prvovýrobců zajišťuje poradenství přímo v porostech. Každoročně organizuje školení, na němž jsou členové seznamování s nejnovějšími poznatky v semenářství trav a jetelovin i pícninářství.
Členství ve Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen je dobrovolné a přístupné každému pěstiteli. Členský příspěvek činí pouze 100 Kč na jeden hektar sklizňové plochy trav a jetelovin na semeno v příslušném roce. Přihlásit se lze na adrese: Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen, Meziříčská 100, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm nebo elektronicky na adrese sptjs@iol.cz . Od září bude možné získat bližší informace na www.sptjs.org.
