Integrovaná produkce ve sklenících vyžaduje stále více sítě proti hmyzu, jimiž jsou opatřené větrací otvory a dveře. Sítě jednak brání, aby se do skleníku dostával škodlivý hmyz, jednak zabraňují úniku užitečného hmyzu použitého pro biologickou ochranu.
Nemá-li se ovšem ve skleníku zhoršit větrání, je při zasíťování třeba zvětšit plochu větracích otvorů. Protože hmyz je různě velký, vyrábějí se sítě s různou velikostí ok. Zkušenost ukazuje, že pro hlavní druhy škůdců jsou žádoucí tyto rozměry ok a následující počet vláken tkaniny na 1 coul (tj. 2, 5 cm) v obou směrech. Různé sítě jsou označovány právě podle počtu vláken na 1 coul.
Instalované sítě ovšem vytvářejí odpor pro vzduch a zhoršují větrání. Čím menší jsou oka sítě, tím je vliv na zhoršení větrání silnější. Je proto třeba větrací plochu zvětšit. Při nuceném větrání ventilátory je jiná situace než při přirozeném větrání. Vliv nuceného větrání lze příslušnými metodami vypočítat. Pro přirozené větrání je výpočet obtížnější, protože záleží na orientaci větracích otvorů ke světovým stranám a na síle větru. Modelová měření ukazují, že síť s oky 0,46 mm snižuje výkonnost větrání na 65 – 70 %. Z toho vyplývá, že větrací plocha při přirozeném větrání by měla být 1,5x větší než plocha nezasíťovaná. Vznikají dvě možnosti: Zvětšit větrací plochu a celou ji zasíťovat, nebo ponechat velikost větracích ploch a zvětšit síťové plochy před větracím otvorem. U nových staveb se problém řeší zvětšením větrací plochy. Trend směřuje ke skleníkům s otevíratelnou celou střechou. U fóliovníků se využívá rolovatelné větrání ve střeše. U existujících skleníků je zvětšování větrací plochy problémem. Je proto výhodnější zvětšit plochu před větracím otvorem. Vhodné je to zejména při větrání v bočnicích skleníku. Větší plocha sítě se docílí například přehozením sítě přes vnitřní rouru, která se zvedá zároveň s otevíráním větrací klapky.
