Před rokem se chýlila ke konci mezinárodní zahradnická výstava Floriade, která se koná jednou za deset let. Tato kontroverzní výstava rozvířila hladinu diskusí mezi zahradníky. Byla to či nebyla zahradnická výstava a co přinesla?
Dnes s odstupem jednoho roku se můžeme vrátit k Floriade a podívat se, zda splnila očekávání. Jednoznačně se dá říci, že po finanční stránce se dostala do záporných čísel a několik měsíců se jednalo o tom, zda další výstava se za deset let uskuteční nebo ne. Dnes již víme, že se bude konat, jen se zatím neví, na kterém místě Holandska.
Podle původních plánů se počítalo, že po ukončení výstavy se všechny budovy a expozice rozeberou a zůstane volná čistá locha pouze k rekreaci. Ale plány se plánují a realita bývá jiná. Dnes jsou zástupci místního managementu rádi, že nedošlo k tomuto razantnímu kroku a mnohé exponáty rostlin v oblasti jezera zůstaly. U pyramidy se zachovalo také golfové hřiště, které sousedilo jednak s vysušenou plochou a jednak s regulovanou oblastí vodních ploch a navazuje a rozšiřuje tak Park prince Bernarda.
Neobvyklý park
Díky neuskutečněným likvidačním plánům se zachovalo mnoho z výstavnické výsadby, která se v současné době udržuje v dobrém stavu.
Dnes se zelená rekreační zóna rozkládá na ploše 250 ha a vytváří lesopark nebo spíše park, který se prolíná do holandského lesa. Zeleň vysazená pro účely výstavy je plně zapojena, silná, zdravá a poskytuje krásné pohledy a zákoutí, pro milovníky přírody nabízí i botanické šperky. Najdete zde zachovalé školkařské zahrady – Rytmus dne, Zahradu pocitu a emocí nebo Růžovou zahradu. Údolí květů opět kvetlo.
Koncem týdne slouží park jako cílové místo mnohým obyvatelům nejen satelitních blízkých aglomerací, ale i hostů ze vzdálených míst. Musíme si uvědomit, že Holanďané nemají na výběr, kam si vyjít na procházku, kde relaxovat nebo venčit psa.
Údržba pokračuje
Po ukončení výstavy se zmenšil i finanční příspěvek na údržbu. Ale přes tento nedostatek je plocha velmi dobře udržovaná (kéž by se to dalo říci i o všech našich plochách veřejné zeleně) pomocí dvou pracovních skupin. Snad největší část prací spadá na bedra skupiny dobrovolníků, kteří pracují ve svém volném čase bez nároků na mzdu a vzali si za úkol postarat se o veřejné plochy a pokračovat tak v započatém zahradnickém díle. Na jaře provedli prořízku a během roku dvakrát přihnojovali. Počítají, že stejně tak jako vloni, i letos na podzim odstraní vše, co do parku nepatří a rostliny připraví na nové vegetační období. Plochy pravidelně odplevelují a vykonávají vše, co je právě potřebné. Zdravotní stav se pravidelně kontroluje.
Česká zahrada nezanikla
Nejvíce nás zajímalo, co se stalo s Českou zahradou. Náklady na likvidaci byly velmi vysoké a tak jako jedna z mála dostala výjimku, zanechat expozici v původním stavu včetně kamenů (pouze altán se rozebral a odvezl). Velmi nás potěšilo, když do naší republiky doputoval nám velmi milý dopis.
O naší Českou zahradu se stará zahradnická skupina lidí s mentálním postižením, která pracuje pod odborným dohledem. Naši zahradu nejenže udržují v čistotě, ale v duchu původní expozice zhotovili i dřevěný stůl a lavice pro návštěvníky. O všechny rostliny a květiny pečují s láskou, a ty se jim odvděčují bohatým květenstvím. Volné plochy po letničkách opětně vysadili. Naše zahrada slouží jako terapie a přináší pracovníkům pocit zodpovědnosti a naplnění života, že jsou užiteční a potřební.
Práce českých zahradníků nezanikla, ale slouží dál. Stala se vyhledávaným místem odpočinku mnohých návštěvníků. Naplnila se slova pana Clause, velvyslance Floriade, který zdůrazňoval, že výstava má za cíl nejen představit krásné rostliny, ale utužit pozitivní vztahy mezi lidmi.
Čím zakončit
Kam směřuje budoucnost zahradnických výstav? Budou to megalomanské podniky, které budou stát mnoho peněz a budou sloužit po dobu několika dní nebo třeba, v tom lepším případě, měsíců veřejnosti, nebo se přemění na projekty, které zůstanou i po ukončení akce a přispějí z zvelebení prostředí a zanechají odkaz i pro další generace? Pohled na naše odtěžené plochy říká, že i my bychom potřebovali podobnou akci, která by je vrátila do života. Realita, ale i dopis, který nás neskonale potěšil, jistě stojí za to. Díky té hrstce našich zahradníků, kteří se vrhli do boje s větrnými mlýny a prohranou bitvu s časem a administrativní mašinérií zvrátili v náš prospěch. Jen by bylo dobré se poučit pro příště a včas uvažovat, zda se zúčastníme, s jakým návrhem a jak expozici zajistíme po celou dobu.
Stříbrné ocenění bylo na místě a opravdu ji nedostal každý, jak se někteří snaží namluvit těm méně obeznámeným.
