V současné době se v prodejnách květin vyskytují především dovážené řezané květiny a zeleň. Je jasné, že výrobky z těchto rostlin jsou cenově nákladné, což v konečné fázi pocítí zákazník. Je nutno si vzpomenout na doby, kdy naše letničky a trvalky byly nabízeny pravidelně na květinových trzích. Byly také využívány do pohřební vazby. Tato situace je doposud v některých zemích, kde hospodyně jako součást pravidelného týdenního nákupu, nakupuje kytici do vázy a ta celý týden zdobí byt. Kytice z nákladných květin jsou spíše používány jako dárková rostlina k vážnějším životním výročím.
K venkovním řezaným rostlinám se řadí široký sortiment letniček, trvalek, dále vyšší cibuloviny, mečíky a jiřinky. Doplněk tvoří zejména listy trvalek (Hosta, Paeonia, Astilbe, okrasné trávy). Specializované firmy na pěstování venkovních či řezaných květin navazují na vybudovanou obchodní síť.
Velmi cennou pěstitelskou skupinou jsou trvalky na řez, protože poskytují mnoho velice různorodých druhů, které kvetou po celé vegetační období.
Pěstební záhony jsou podle nároků rostlin umístěny v centru podniku, což je výhodné zejména u trvalek pěstovaných v menším množství a u trvalek, které vyžadují pravidelné sklízení. Některé rostliny jsou ničeny vysokou zvěří, nebo zajíci (Dianthus, Gypsophila) takže musí být oploceny pletivem asi 1,8 m vysokým, které je zapuštěno asi 30 cm do země. Rostliny, které sklízíme v krátkém časovém úseku (např. Limonium, Paeonia) mohou být umístěny dále od centra podniku. Dlouhý transport z pole je nebezpečný pro vadnutí rostlin (Astilbe, Delphinium, Heliathus, Rudbeckia, Scabiosa).
Stanovištní podmínky
Nároky na světlo závisí na původu rostlin. Přistínění např. žádají Aruncus, Astilbe, Hosta, Helleborus..
Příliš vysoká teplota není vhodná pro rostliny, které rychle odkvétají. U čerstvě vyrašených rostlin dělají škody pozdní mrazy. Rané podzimní mrazy vedou k poškození pozdě kvetoucích trvalek zvláště při nevhodné volbě odrůd (Dendrantéma - syn. Chrysanthemum x hortuorum). Při pěstování dělají škody holomrazy.
Pro většinu trvalek vyhovují půdy hlinité, nebo hlinitopísčité, hluboko zpracované, humózní s pH slabě kyselým až neutrálním. Obsah humusu se pohybuje od 2 – 6 %. Písčité půdy snášejí Achillea, Gypsophila, Limonium, Lupinus, Solidago a některé okrasné trávy. Těžké, jílovité půdy jsou nevhodné, protože znemožňují přístup na pozemek po dešti. Nenáročné na závlahu jsou Goniolimon tataricum (syn. Limonium tataricum), Gypsophila a Paeonia.
Na zavlažovaném pozemku můžeme vysazovat v různých obdobích od jara do léta. Před výsadbou náročných a dlouhověkých trvalek vyhnojíme pozemek 400 – 800 kg hnoje na 100 m2. Můžeme použít i žampiónový substrát. Dobré je použití zeleného hnojení. Půdy s malým obsahem humusu vylepšíme přídavkem rašeliny, ale zároveň kontrolujeme pH.
Trvanlivost trvalek na stanovišti závisí na podmínkách a druhu trvalek a velmi se liší od 2 – 4 let do 5 – 12 roků. Tuto trvanlivost musíme zvažovat při sestavení plánu výsadby, aby vedle sebe přišly rostliny s podobnou délkou trvání na stanovišti. S krátkodobými trvalkami někdy společně pěstujeme dvouletky k řezu.
Výsadba
Trvalky sázíme podle vzrůstu na záhony, do řádků nebo dvouřádků. Zejména u velkých ploch se snažíme dodržet jednotný modul šířky řádku, který umožní využití mechanizace a sníží potřebu ruční práce i za cenu eventuelního snížení počtu rostlin na ploše. Často se tím naopak zlepší kvalita květenství a výnos z jedné rostliny.
Dvojité řádky se doporučují u rostlin s rozkladitým vzrůstem (např. Gypsophila, Helianthus). Cesty v tomto případě jsou širší, což usnadňuje manipulaci s rostlinami při obdělávání a sklizni. V řádcích se někdy sázejí rostliny hustěji (pásová výsadba). Řadová výsadba s jednotným sponem se zvláště využívá při velkoplošném pěstování trvalek náročných na prostor (Gypsophila, Paeonia apod.).
Ty trvalky, které kvetou v pozdním létě a na podzim, případně zimě (Helleborus) sázíme v dubnu. Na jaře také sázíme trvalky, které v zimě snadno vymrzají. Hlavní doba výsadby je od poloviny srpna do poloviny září. Při nebezpečí pozdních mrazů pokrýváme pozemek porofolií nebo akrylovou tkaninou, čímž podpoříme zakořenění.
Velmi důležité je dodržet správnou hloubku sázení. Většina trvalek vyžaduje, aby kořenový bal byl zakryt menší vrstvou zeminy. Při příliš mělké výsadbě rostliny usychají, při hluboké výsadbě nekvetou (Paeonia). Při výsadbě rostliny ze stran přitlačíme a dobře zalijeme.
Péče o rostliny na stanovišti
Během roku je nutné nakypření půdy, ale musíme dát pozor abychom nezničily mělko kořenící výhony. Na jaře rostliny přihnojíme kompostem a minerálními hnojivy, ale dáme pozor na přehnojení dusíkem. Rostliny jsou vděčné za mulčování povrchu půdy,tímto opatřením udržíme vláhu a snížíme růst plevelů. Používáme krátkou slámu, listí, rašelinu, kůru. Některé materiály ovšem podporují výskyt myší na pozemku. Vyšší trvalky zejména ve větrné poloze poléhají, a proto na okrajích záhonů napínáme drát nebo do záhonů umístíme síťovinu s oky 20 cm. Proti zaplevelení se bráníme herbicidy, které používáme podle platných metodik.
Kvetení trvalek a sklizeň
Dobu kvetení ovlivňuje volba druhů a odrůdy. Trvalky mají různě dlouhou dobu kvetení – Aconitum 8 – 10 týdnů, Delphinium 5 – 6 týdnů, Gypsophila paniculata 5 – 6 týdnů, Helleborus 6 týdnů, Leucanthemum maximum (syn. Chrysanthemum maximum) 5 týdnů, Paeonia 3 týdny, Scabiosa 3 - 4 týdny. Dobu kvetení lze prodloužit použitím zpětného řezu u remontujících trvalek, ale druhé kvetení je slabší (Aconitum, Delphinium, Erigeron, Gypsophila a Centranthus).
Termín sklizně velmi ovlivňuje trvanlivost květu. Dodržení vhodného termínu snižuje nebezpečí poškození květů při dopravě. Paeonia, Papaver, Scabiosa sklízíme v době puklého poupěte. Trvalky jejichž květy snadno opadávají sklízíme když je 1/4 květenství rozkvetlá (Aconitum, Delphinium, Lupinus). Rostliny z čeledi Asteraceae většinou sklízíme, když jsou 2 – 3 okrajové řady jazykovitých květů rozkvetlé. Liatris sklízíme, když je 1/3 květenství rozkvetlá. Rod Gypsophila sklízíme v plném rozkvětu. Sklízíme raději v ranních hodinách, rostliny k sušení mají být oschlé.
Sklízíme lámáním, řezáním většinou probírkou, jen velmi málo trvalek kvete rovnoměrně a můžeme je sklízet mechanizovaně (např. Achillea, Campanula glomerata). Při sklizni je nutné odstranit spodní listy. Některé rostliny hned na poli svazkujeme.
K vybavení podniku patří třídírna a balírna dobře průjezdná pro auta, aby manipulace s rostlinami probíhala ve stínu. V místnosti nesmí vznikat průvan. Dlouhá a neskladná květenství vyžadují pro balení velké, ploché stoly.
Nepostradatelná pro řezané rostliny je chladírna, kterou raději rozdělíme na dvě části, abychom mohli docílit rozdílné teploty při skladování. Choulostivé rostliny raději expedujeme na stojato. Voda musí být čistá a přidáváme látky prodlužující trvanlivost květu.
