Dřišťály nalezneme v počtu asi 190 druhů v Evropě, východní a střední Asii, severní Africe i v Severní a Jižní Americe. Řada druhů a kříženců v našich podmínkách velmi dobře roste. Stálezelené druhy se uplatňují od nížin po vysočinu, opadavé zdárně rostou většinou až do podhůří.
Charakteristika rostliny
Dřišťály jsou opadavé, poloopadavé i stálezelené trnité keře. Větve jsou zpravidla hustě členité a poměrně pravidelně uspořádané, jednotlivé větve nebývají silné. Někdy mají poněkud rozházený růst. Na vzhledu se může podepsat i nesprávný řez. Rozmanité habituální typy zahrnují keře se štíhlejším protáhlejším vzrůstem, husté a polokulovité tvary až nízké široce rozrostlé ploché keře. Dřevo je na řezu výrazně žlutě zbarvené. Listy jsou jednoduché střídavé, často trnité. Tvary se různí od drobných až po velké listy, většinou jsou vejcovité nebo protáhlé. Barva listů dosahuje nejrůznější odstíny zelené, od světlé po tmavě zelenou, především listy stálezelených druhů jsou lesklé, setkáme se i se šedavě zelenou, žlutopestrou, bělavě pestrou, ale i červenou. Mnohé dřišťály se na podzim výrazně vybarvují do rozmanitých červených odstínů. Květy jsou drobné, šestičetné, seskupené v různá květenství (svazeček, vzpřímený nebo nící hrozen, kulovité květenství), zbarveny jsou do proměnlivých odstínů žluté až oranžové a vůně není příliš příjemná. Kvetou na jaře a počátkem léta, výjimkou je dřišťál úzkolistý ,Semperflorens', který kvete průběžně i v září až říjnu. Plodenství sestává většinou z podlouhlých bobulí, méně často kulovitých. Nejčastěji jsou zbarveny do různých odstínů červené případně modročerné až černé. Kořeny dřišťálů jsou většinou bohatě větvené.
Nároky na pěstování
Opadavé a poloopadavé keře vysazujeme na slunečné stanoviště, stálezelené druhy do polostínu. Z opadavých druhů snáší silnější zastínění především dřišťál obecný. Opadavé jsou otužilé, také nejsou náročné na půdu. Snesou i méně výživné, sušší a vápenité půdy. Stálezelené druhy jsou choulostivější. Vybíráme pro ně částečně chráněné stanoviště, zejména před zimními vysušujícími větry a doplňujeme případně zimní přikrývku. Půdu vyžadují humózní a přiměřeně vlhkou. Znečištěné ovzduší většinou snášejí dobře a také jen výjimečně je okusuje zvěř.
Opadavé druhy sázíme prostokořenné na jaře či na podzim a z kontejnerů kdykoliv v průběhu vegetace. Stálezelené vysazujeme vždy s kořenovým balem nebo z kontejnerů. Optimální dobou je počátek jara nebo pozdní léto. Po výsadbě vyžadují stálezelené druhy pravidelnou zálivku a podle potřeby přistínění, aby listy nepoškodil slunečný úpal. Zejména kolem mladých rostlin udržujeme volný prostor nebo důkladně posečený trávník, aby se dobře vyvinuly. Stálezelené druhy podobně jako jehličnany před zimou a za suchých zim zalijeme. Na podzim doplníme ke kořenům nastýlku a rostliny přikryjeme chvojím nebo kolem natáhneme zástěnu z agrotextilie či juty. Řežeme minimálně, u stálezelených odstraňujeme jen namrzlé části, opadavé v případě potřeby citlivě prosvětlujeme. Především hluboké seříznutí u země vytváří nevzhledné keře s množstvím křehkých mladých výhonů. Řez snáší dobře, proto se používá na živé ploty. Chorobami a škůdci dřišťály netrpí, ale jsou hostitelem rzi travní. Proto opadavé druhy nevysazujeme poblíž polí, vzdálenost od orné půdy by měla být 300 m.
Použití
Dřišťály používáme jednotlivě i do výsadeb ve skupinách. Stálezelené poskytují největší estetický účinek v osiřelé zimní zahradě, kdy jejich temné zelené lesklé listy nádherně kontrastují se sněhem a jinovatkou. Opadavé vynikají díky svému výraznému podzimnímu zbarvení, kdy se stávají centrem pozornosti v kompozicích. Vhodnou kombinací s dalšími rostlinami lze tento dojem umocnit. Vysazují se například před skupiny jehličnanů, nebo naopak do společenství štíhlých bílých bříz nebo javorů, které žlutým podzimním zbarvením listů kontrastují s červení dřišťálu. Květy jsou ozdobou rostlin především v dubnu až na počátku června, na podzim je zase nahrazují plody. Používáme je také pro tvarované nebo volně rostoucí živé ploty. Také je přidáváme do smíšených stěn z různorodých křovin. Tvarovaný plůtek nižší než 1 m vytvoříme např. z dřišťálu Thunbergova (Berberis thunbergii), v rozmezí 1 - 2 m použijeme např. dřišťál Julliin (B. julianae). Nízkou volně rostoucí stěnu vytvoří dřišťál bělolistý (Berberis candidula) či dřišťál bradavičnatý (B. verruculosa) a opadavý B. thunbergii ’Atropurpurea Nana', v rozmezí 1 - 2 m můžeme použít i vždyzelený dřišťál Gognepoinův (B. gagnepoinii) či opadavý Berberis thunbergii ,Atropurpurea' .
Vyšší druhy vytvářejí neprůhledné skupiny. S menšími druhy se často setkáváme zase v nádobách, hodí se i do skalek a zídek. Stálezelené nižší a pomalu rostoucí druhy jsou také vhodné do menších zahrádek a předzahrádek. Dřišťály vysazujeme i do vřesovišť. V přírodních úpravách se nejvíce osvědčil opadavý dřišťál obecný (B. vulgaris), také pro svou nenáročnost na stanoviště. Dřišťály se vysazují i na sušší záhony společně s parkovými růžemi.Dále jsou významnou dřevinou včelařskou. Pro jejich trnité větve je vysazujeme na místa, kde chceme zamezit nežádoucímu průchodu. Naopak je nedáváme tam, kde si hrají děti.
Doporučení
Zkombinujte ve vegetační nádobě dřišťál s trvalkami, nízkými travinami, poléhavými skalníky a drobnými jehličnany.
