Představte si sladké pochutnání, po němž neztloustnete, které bude mít navíc příznivý vliv na vaše zdraví a budete si ho moci dopřávat, i když jste třeba diabetik. Tak to je jakon, píše agentura Reuters. Peru, které dalo světu brambory, je domovem také jakonu, chutných hlíz, které mají podle vědců příznivý vliv na zažívání.
Chrání možná i proti rakovině, pomáhají absorbovat vápník a vitamíny a mohou snížit hladinu cukru v krvi při pojídání sladkého, které je pro diabetiky takovým problémem. I když jakon není na pohled nijak vábný, má tmavě hnědou slupku a vypadá jako protáhlý brambor, jeho mimořádné kvality ho mění ve slibnou exportní potravinu této chudé andské země. "Je to skutečně superprodukt, ale lidé ještě pořádně nevědí, jako ho používat nebo jaké jsou jeho vlastnosti," říká podnikatel Giancarlo Zemudio, jehož společnost Naturandina chce začít vyvážet konzervovaný jakon do ciziny. Jakon, původem z oblasti And, má křehkou, křupavou a šťavnatou dužninu a osvěžující chuť. Má málo proteinů, málo tuků, ale velké množství draslíku a vysoký obsah antioxidačních látek. Na slunci se jeho sladkost zintenzivňuje a lze ho jíst jako ovoce, dělat z něj nápoje, sirupy, koláče nebo ho nakládat případně i smažit. Je sice plný cukru, ale tento cukr je hlavně oligofruktóza, kterou tělo nemůže absorbovat. To znamená, že jakon je přirozeně nízkokalorický: láhev jakonového sirupu má ve srovnání se stejným množstvím medu jen poloviční obsah kalorií. Po jeho snědení se nezvyšuje hladina krevního cukru. Navíc, oligofruktóza podporuje užitečné bakterie ve střevech. Do četných moderních zdravých produktů, například do takzvaných biojogurtů se musí oligofruktóza přidávat, aby bylo dosaženo stejného efektu. Jakon už má tuto vlastnost od přírody. "Je to dietní potravina vhodná i pro diabetiky," říká expert na jakon Michael Hermann z Mezinárodního střediska pro brambory v Limě. Jakon, vysoká listnatá rostlina s malými žlutými nebo oranžovými kvítky, pochází z oblasti mezi středním Peru a severní Bolivií. V 80. letech byla přenesena na Nový Zéland a odtud do Japonska. I když nyní roste v mnoha zemích, jako je Brazílie nebo Thajsko, má Peru největší počet druhů a je největším světovým producentem: pěstuje ho na 600 hektarech. Kvalita oligofruktózy byla ale objevena až v Japonsku, říká Hermann. "Japonci také zjistili, že čaj z listů jakonu pomáhá předejít prudkému zvýšení cukru v krvi po požití něčeho sladkého nebo škrobovitého." To je problém diabetiků, kteří mají vysokou hladinu krevního cukru. Jejich tělo neprodukuje hormon inzulín, který se normálně uvolňuje při jídle a trávení. Hlízy jakonu ale zřejmě nemají stejný účinek jako listy. Nicméně Jakon je nyní mezi diabetiky v Peru velmi populární, i když jeho další přednosti, jako význam pro trávení a schopnost pomáhat v prevenci před rakovinou střev a osteoporézou, jsou už méně známy. Zatímco před dvaceti lety andské rodiny pěstovaly doslova jen pár kousků pro svou vlastní spotřebu, dnes lze jakon zahlédnout na trzích v Limě a některé supermarkety ho prodávají oloupaný a nakrájený na plátky. K popularizaci jakonu přispěl hodně sám Hermann. Sirup, který pomohl vyvinout s farmáři z Oxapampy v centrální části Peru, získal v roce 2000 hlavní cenu na každoroční výstavě nových produktů. Další vědec Mezinárodního střediska pro brambory Thomas Bernet řekl, že jakon by mohl mít průmyslovou budoucnost, čistě jako zdroj oligofruktózy, jež se bude přidávat do dalších produktů. Ale bude se muset podstatně snížit cena, aby byl jakon konkurenceschopný s čekankou, která je zatím hlavním zdrojem oligofruktózy. Exportéři tvrdí, že tady může zabodovat hlavně Peru, které má hodně originálních druhů jakonu. Podle Institutu tropického a subtropického zemědělství v Praze lze jakon pěstovat i v našich klimatických podmínkách, kde však tato vytrvalá bylina stává jednoletou. Množí se oddenky a je vhodná pro drobné pěstitele.
