V publikaci je podrobně popsaná technika nepohlavního rozmnožování - roubování a očkování – štěpování - a to tak, aby byl úspěšný i člověk, který tuto věc zkouší poprvé. Principem práce je přenos jedno- nebo dvouletého výhonu (roub) z matečné rostliny, který se přenese na zakořenělou rostlinu (podnož). Při štěpování se přenese na podnož roub nebo očko, což je pouze jeden pupen.
Štěpováním můžeme ovlivnit i růstové vlastnosti původní odrůdy. Například, použijeme-li slabě rostoucí podnož, snížíme tím i intenzitu růstu naštěpované odrůdy.
Trvalé spojení roubu a podnože je možné pouze tehdy, jsou-li oba partneři vzájemně sladěni a to tak, že jako podnož použijeme rostlinu stejného botanického druhu. U některých rostlin je možné použít jeden druh pro více různých rostlinných druhů. I zástupci různých druhů mohou v určitých případech vzájemně trvale srůst.Je však známa i nesnášenlivost v jednom rodu, u hrušní nebo různých peckovin rouby řádně nepřirostou a později se vylomí. Tato nesnášenlivost se projevuje např. zakrnělým růstem, tvorbou závalů a u peckovin intenzivním klejotokem. Nelze štěpovat ani stálezelené rostliny na opadavé podnože.
Pro štěpování volíme zdravé, kvalitní, dobře zakořenělé podnože. Jejich špatné vlastnosti se projeví v dalším pěstování.
K úspěšné práci jistě napomůže čtenáři i velké množství doprovodných kreseb a barevných obrázků v příloze.
Kromě technik jsou uvedeny i vhodné potřebné nástroje.
Všechny popsané postupy jsou ověřeny mnohaletou praxí a jsou zaměřeny jak na ovocné stromy, tak i na okrasné rostliny.
Eduard Vilkus: Roubování a očkování. Vydala Grada Publishing, a. s., Praha 2003, jako svou 1696. publikaci. První vydání, počet stran 88 a 6 barevných příloh.
