Porovnáme – li statistiky Evropské unie a České republiky, zjistíme, že listové zeleniny jsou u nás konzumovány v menší míře, než je tomu v zemích EU. Mezi běžné listové zeleniny u nás patří hlávkový salát, špenát a v poslední době také pekingské zelí. Je to celkem úzký sortiment zeleninových druhů, neboť skupina listových zelenin nabízí řadu dalších možností.
Jako příklad je možné uvést jiné typy salátů (salát ledový, listový, římský a chřestový), zelí čínské, čekanku hlávkovou, štěrbák zahradní, polníček, mangold, novozélandský špenát, reveň, šruchu, celer řapíkatý, naťový, aj.
Zaměřme pozornost na listový salát a štěrbák zahradní (listová forma čekanky). Obě tyto zeleniny nevytváří uzavřenou hlávku, ale pouze růžici listů. Dle údajů uváděných v literatuře obsahují listové formy díky volnějšímu uspořádání listů v porovnání s hlávkovými formami větší množství vlákniny a antioxidačních látek. Proto by si tyto zeleniny zasloužily větší pozornost.
Další faktory, které mohou do jisté míry ovlivnit množství obsahových látek jsou druh a odrůda. Dále jsou to klimatické a půdní podmínky. Při pěstování salátu v několika termínech během roku mají vliv na množství obsahových látek hlavně změny teploty, délky dne, intenzity osvětlení a světelného spektra.
Ve snaze zvýšit efektivitu produkce se zavádí nové intenzifikační prostředky. Jedním z nich je netkaná textilie, jejíž použití je dobře možné při pěstování listového salátu i štěrbáku zahradního. Zefektivnění produkce však může v důsledku použití netkané textilie znamenat také snížení obsahu některých žádoucích látek (např. vitamínu C), na druhé straně však může snížit obsah rizikových prvků, které se mohou dostávat do zelenin z atmosféry (např. kadmium).
Listový salát (Lactuca sativa L. var. crispa)
U listového salátu lze odrůdy rozdělit na odrůdy typu Lollo (zkadeřené) a dubolisté odrůdy. Odrůdy obou typů mají různé zbarvení, od zelené až po sytě červené. Dubolisté odrůdy jsou většinou mohutnější než odrůdy typu Lollo a je tedy třeba je pěstovat ve volnějším sponu, čímž se však docílí menší počet jedinců na jednotku plochy. Cena salátu je většinou kusová a u dubolistých odrůd se příliš neliší od odrůd typu Lollo. Z tohoto pohledu se tedy jeví jako výhodnější pěstování odrůd typu Lollo. Dalším argumentem pro volbu Lollo odrůd je fakt, že trvanlivost po sklizni je podstatně lepší než u dubolistých odrůd, které mají tendenci rychle vadnout. Naproti tomu jsou však dubolisté odrůdy křehčí a méně hořké, a tím pro spotřebitele zajímavější. Mají tedy určitě v sortimentu listových salátů své nezastupitelné místo.
Na základě orientačního hodnocení vybraných odrůd listového salátu, kde byly hodnoceni zástupci odrůd dubolistých ('Dubáček' – zelený, 'Redin' – červený) a odrůd typu Lollo ('Lollo Rossa' – červený, 'Bergamo' – zelený) se jako nejatraktivnější pro spotřebitele jevila odrůda 'Lollo Rossa'.
Štěrbák zahradní (Cichorium endivia L.) – pěstuje se ve dvou typech: endivie kadeřavá (var. crispa) a eskariol (var. latifolia), který je vhodnější pro přezimování.
Z nutričního hlediska je štěrbák významný hlavně obsahem hořčiny intybin, která blahodárně působí na nervový systém a zažívací ústrojí. Paradoxně je přítomnost této zdraví prospěšné látky překážkou pro mnohé spotřebitele, kteří nejsou ochotni akceptovat hořkou chuť, přitom lze obsah hořčiny snížit několika způsoby. Nejstarší metodou bylo svazování listových růžic, nověji se etiolizace středu listové růžice provádí pokládáním poklopů ve tvaru kloboučků. Existují však již i odrůdy samobělící. Vzhledem k obsahu inulínu je štěrbák zeleninou vhodnou pro diabetiky.
Na základě orientačního hodnocení několika odrůd štěrbáku zahradního byla jako nejméně hořká označena odrůda 'Midori' (endivie kadeřavá) a jako nejméně tuhá odrůda 'Nuance' (eskariol).
Při stejných podmínkách během pěstování obsahuje štěrbák v porovnání s listovým salátem (ale i s jinými typy salátů) více vlákniny, vitamínu C a některých minerálních látek.
