Celostátní spolková floristická soutěž Zlatá růže - Goldene Rose 2002 byla poprvé součástí, respektive se konala v době letního floristického veletrhu IFLO v Essenu. Výstaviště vyčlenilo soutěžícím prostor na práci v nové spojovací hale zvané Galeria, která má dostatek přirozeného světla z prosklené střechy.
Každý z 14 mladých soutěžících floristů, kteří reprezentovali jednotlivé spolkové země, a zvítězili napřed v zemských stříbrných soutěžích, předvedl jedinečná díla jak po stránce technické a kompoziční, tak velice hodnotná kreativní a nová.
Soutěžní úkoly byly rozděleny do dvou dnů – první den – ozdoba svatebního auta, aranžování stolu pro dva a vánoční dekorace.
Na druhý den zůstaly další nelehké úkoly - smuteční věnec z libovolného materiálu a charakteru, svatební kytice a volně vázaná práce.
Vraťme se alespoň krátce k těm, kdo měli na této soutěži nejvíce štěstí, zručnosti a nápadů a předvedli práce, které náročnou porotu přesvědčily o kvalitách schopných nevyššího ohodnocení.
Erwin Riegler, který jako jediný získal za svůj stůl nejvyšší ohodnocení 99,5 bodu z 100 možných, vytvořil dílo, které splnilo svou funkci, poskytlo místo dvěma osobám a přitom si zachovalo velmi decentní, avšak vyzývavé barevné ladění, které každého přilákalo blíže, až k pokušení ochutnat nějakou tu dobrůtku z plodů vsypaných do různých skleněných válečků, pokrývajících téměř celou plochu stolu.
U všech prací tohoto mladého floristy z Bavorska, který vlastně se začal učit floristiku před pouhými čtyřmi roky, když před tím byl sedlák a obchodník, se projevila velmi propracovaná solidní barevná decentnost, veliká pracnost až filigránsky detailní piplavá a titěrná náročnost, která snad nejvíce kulminovala v jeho svatební kytici. Jeho styl byl více dekorativní, ale velice přírodní a přirozený. Celkově vyhrál mistrovský titul Německa ziskem 571 bodů. Po „Stříbrné růži“ to byla jeho teprve druhá účast v takové vysoké soutěži vůbec a přitom neočekávaně úspěšná.
Na druhém místě se s 555 body jako vicemistryně Německa umístila Ilona Kivać, která soutěžila za Severní Porýní-Vestfálsko. Komise vyhodnotila její smuteční věnec s 96 body jako nejoriginálnější a dokonale technicky provedené dílo. Tato mladá, poctivá a sebevědomá floristka pracuje od roku 1993 ve špičkovém obchodě A La Casa del Fiore Mannfreda Hoffmanna. Její nejoblíbenější barvou je zajisté žlutá. Ale na soutěži dokázala také šikovně zamíchat paletu od růžové k fialové a pokrýt tak např. kapotu jejího soutěžního svatebního vozu.
V těsném závěsu a s notnou dávkou jistoty obsadila třetí místo zdatná, pracovitá a odvážná floristka Anja Ersing z Baden-Württemberu, která se svými 95,5 body za ozdobu svatebního vozu podala jasný důkaz o svém umění. Veliký zájem publika vzbudil také její smuteční věnec zpracovaný z stovek kvítků Gomphrena. Byl velice decentně a intenzivně barevně laděný do bordeaux - ostružinové základní barevnosti s jemným nádechem oranžové. Jevil se jako náznak nebo připomínka základních tónů, které vévodily stylu Byzance v minulém roce. Anja Ersing, mladá mistrině floristiky, vyhrála v roce 1999 první místo na floristické soutěži v Švábsku, a zvítězila také ve „Střbrné růži“ ve spolkové zemi Baden-Württemberg v roce 2002.
Samozřejmě, že také i u dalších mistrů a mistryň floristiky, kteří v Essenu vystoupili, vznikla díla výrazné aranžérské a kompoziční kvality, provedená dokonalou technikou.
Pro diváky z řad odborného publika a návštěvníky veletrhu bylo možno zcela volně procházet mezi stanovišti soutěžících, prohlížet již hotová díla, a z absolutní blízkosti přihlížet potichu a se zatajeným dechem sledovat, jak vznikají mistrovská díla. Všichni soutěžící pracovali zcela v klidu, s dokonalou přípravou materiálu, květin a pomůcek, aby soutěžní čas mohli maximálně intenzivně využít na vlastní práci a neupadli do spěchu.
Pro diváky byla ve městě Essenu odpoledne v první den soutěže uspořádána šestihodinová projížďka – autocorso – všech 14 ozdobených svatebních vozů, které presentovali širokému publiku extravagantní svatební floristiku a přitom se postupně zastavili u deseti nejvýznačnějších květinářských obchodů měst. Byl to vlastně takový příspěvek německého květinářského svazu obyvatelům Essenu, kde také cestou bylo rozdáno na 5000 růží.
Závěrem druhého dne soutěže, v sobotu 17. srpna 2002 se ve večerních hodinách od 18. hodin začala chystat a potom se i naplno rozjela Letní party v sále Evropa, který patří k komplexu nové výstavní haly č.3. V tutéž dobu probíhal ještě poslední soutěžní úkol – vázaná práce, především kytice do ruky. Mezi pracemi se objevily také výtvory typu stojatých vázaných kompozic, které jsou od opravdové kytice zcela vzdáleny, protože nemají úvazek a ani se nedají aranžovat do ruky.
Velkolepá zábava a oslavy tohoto floristického svátku trvaly dlouho do noci. Netrpělivě všichni hosté poté, co se nasytili z stolů s bohatým pohoštěním, očekávali slavnostní vyhlášení výsledků soutěže a předání cen vítězům. Ještě než tento hlavní bod programu nastal, rozloučil se oficiálně se svým titulem Mistr Německa ve floristice mladý muž Oliver Storz, který získal tento titul v Norimberku v roce 2000. Na jeho návrh uspořádat v rámci akce „ Zlatá růže 2002 „ velkou veřejnou sbírku na oběti povodní, které právě v srpnu zasáhly řadu měst Německa, odpovědělo publikum a řada sponzorujících firem spontánními příspěvky, a také německý svaz floristů tisícovými částkami. V této velice přátelské a milé atmosféře proběhlo defilé soutěžních svatebních kytic a potom nastoupili na podium postupně všichni soutěžící, přinášejíce své kytice, které vázali večer.
Vyhlášení výsledků a předání cen bylo provázené bouřlivými ovacemi přátel a kolegů soutěžících a zástupců jejich zemských svazů. Závěr večera vyústil za zvuků písně „We are the champions“ v jednu velikou všeobecnou veselici, která ve všeobjímající radosti z úspěchu a dokonalé práce korunovala celý tento velký floristický svátek.
