Sezóna 2001/02 proběhla pro evropské producenty uspokojivě. Příznivým cenám nahrával menší přísun salátových zelenin na trh počátkem roku a nižší produkce puků v rozhodujících zemích. Ta činila dohromady ve Francii, Nizozemsku a Belgii 384 000 t.
Nicméně nebylo snížení produkce tak velké, jak se očekávalo, neboť se opozdil v důsledku špatného počasí výsev čekanky na kořeny a rovněž počasí na počátku sklizně kořenů bylo špatné, poznamenané zářijovými dešti a nárůstem teplot v říjnu, které vyvolávaly obrůstání pozdních odrůd.
Rozhodujícím evropským producentem zůstává nadále Francie. Čekanka na kořeny se zde pěstuje na ploše 15 800 ha (zvýšení proti roku 2000 o 2,5 %). Sklizeň kořenů na rychlení se odhadovala na 429 100 t, o 3 % méně nežli v minulé sezóně. Odhad množství čekankových puků činil 246 400 t (- 5 %), podle jiných zdrojů dokonce byl menší o 7 % a ve srovnání s normální sklizní roku 1999 dokonce o 16 %. Efektivnost rychlení byla značně rozdílná: Sklizeň puků raných odrůd byla nízká, neboť kořeny nebyly dostatečně vyzrálé, jejich vegetační doba byla značně zkrácena.
Po krizi v odbytu čekankových puků učinili francouzští pěstitelé řadu kroků, jež nesporně přispěly ke zlepšení pozice na trhu. Především využili nejrůznějších možností reklamních kampaní, zpřísnili požadavky na jakost a přistoupili k rozsáhlé diverzifikaci nabídky. Značně se omezila nabídka volného nebaleného zboží, jeho podíl v maloobchodní síti se snížil na asi 40 %. Obchodí řetězce přešly téměř bezvýhradně na prodej pouze baleného zboží. Rozšířila se nabídka nových odrůd čekanky. Zboží se balí do stále modernějších obalů, pro domácí spotřebitele převážně po 1 kg. Osvědčilo se používání polopropustných obalových materiálů s ochrannou fólií zabraňujících přístup světla, umožňujících delší uchovatelnost puků v bezvadném čerstvém stavu.
Vzdor reklamní kampani se příliš neprosadilo pěstování červených odrůd (’Carmine’). Na trh se velmi rychle a ve významném množství dostaly nizozemské a belgické červené puky, takže exkluzivita francouzského zboží se vytratila, což se odrazilo na poklesu ceny. Spotřeba čekankových puků je ve Francii vysoká (3,7 kg na osobu za rok). Většina produkce se zkonzumuje v zemi, export činí jen kolem 10 %. produkce. V roce 2000 se vyvezlo 24 300 t, což bylo o 13 % méně nežli v roce předcházejícím. Hlavními odběrateli jsou Itálie (8500 t), Německo (6000 t), Belgie (3000 t) a Španělsko (2300 t).
Nový tržní řád EU se projevil i ve změnách způsobu odbytu čekankových puků. Kolem 7 % producentů je již organizováno v pěstitelsko-odbytových organizacích, asi 20 % neorganizovaných je povinno dodržovat pravidla tržního řádu pro čerstvou konzumní zeleninu. Nicméně vše je zatím ve velkém pohybu, zdá se, že trh čekankových puků se tříští, neboť mnozí pěstitelé ze stávajících organizací výrobců vystupují, zakládají si nová, jiní zpeněžují své zboží prostřednictvím belgických burz.
Významným evropským producentem čekankových puků je Belgie. Její produkce dosahuje 41 000 t, z čehož se asi polovina zpeněžuje prostřednictvím burz (veilingů). Plocha, věnovaná produkci čekankových kořenů, činí asi 5200 ha. Nadále pokračuje její omezování. Belgie přistoupila ke drastickému omezování produkce puků: V roce 1993 činila jejich sklizeň ještě 97 200 t, v roce 2000 klesla na 72 800 t. Mezi roky 1996 – 2000 se vyváželo 16 000 t až 19 000 t puků, největším odběratelem bylo Švýcarsko (3000 t), dále Německo a Itálie (asi po 1900 t). Stejné množství se vyvezlo i do USA. Belgická čekanka se prosazuje i na japonském trhu (400 t). Spotřeba puků na osobu za rok je největší v Evropě – 8,6 kg.
Třetím významným pěstitelem čekanky je Nizozemsko, kde se produkci kořenů věnovalo v roce 2001 3367 ha, což představovalo snížení proti předcházejícímu roku o 10 %. Produkce puků se odhadovala na 65 000 t. Kolem 75 % produkce se zpeněžuje prostřednictvím velingu ZON nebo společnosti The Greenery. Poslední sezóna byla stejně jako v jiných zemích pro pěstitele úspěšná, průměrné ceny se pohybovaly kolem 0,82 EUR/kg. Ze země se vyvezlo v roce 2001 24 000 t puků, což bylo stejné množství jako v roce 2000. Nejvýznamnějším odběratelem zůstává stále Německo (13 300 t), následované Itálií (3200 t). Nizozemsko se rovněž prosadilo na velmi náročném japonském trhu (letecká přeprava).
Přestože salátová čekanka se stala velmi oblíbenou zeleninou Němců, její pěstování není zde nikterak významné. V roce 2001 se věnovalo produkci čekankových puků jen 269 ha, z dalších 177 ha se kořeny dovezly ze zahraničí (Nizozemsko, Francie). Nicméně se v posledních letech věnuje produkci kořenů větší pozornost, existuje speciální poradenství, intenzita výroby se zvyšuje, plochy se začínají stabilizovat. Pěstitelé se organizují do specializovaných sdružení, což se projevuje i ve vysoké výtěžnosti čekankových puků z jednotky rychlírenské plochy za sezónu (60 – 75 kg/m2). Ceny domácího zboží jsou velice příznivé, v poslední sezóně činily odbytová cena za volné zboží 1,50 EUR/kg, za malospotřebitelsky balené 2,20 EUR/kg, o 60 % více nežli v předchozím roce. Roční dovozy se stabilizovaly na 20 000 t (60 % Nizozemsko, 30 % Francie). Kolem 80 % salátové čekanky se prodává v malospotřebitelských obalech. Téměř 50 % odbytu připadá na síť obchodních řetězců.
