V současnosti se pěstuje mnoho typů rajčat, včetně tzv. třešňových, biftekových a švestkových. Plody se sklízejí jednotlivě, ale stále více i celé jejich vijany najednou (tzv. rybízová nebo révová rajčata). Ve většině případů jsou však stále preferovány klasické plody.
Pěstitelé těchto kulovitých plodů rajčat však musí nejen dosahovat vysokých výnosů plodů, ale i vyrovnanost plodů, aby jich většina byla v nejžádanější velikosti (průměr plodů 45 až 57 milimetrů) a hmotnosti (50 až 90 gramů). Pokusy ukazují, že požadované velikosti plodů je při jarním pěstování dosahováno při hustotě dvě rostliny na metr čtverečný. V letním období je však třeba zvýšit hustotu na 3 rostliny/m2. Při použití řidšího sponu (2 rostliny/m2) v letním období má za následek nežádoucí zvětšení plodů. A opačně, použití hustější výsadby v jarním období způsobí zvýšený podíl menších plodů.
Jestliže však v jarní kultuře odstraníme několik plodů z několika prvních vijanů u rostlin rostoucích v hustším sponu, zbývající plody budou dostatečně veliké. Příčinou těchto sezónních změn ve velikosti vytvářených plodů je nerovnováha mezi množstvím vytvořených asimilátů v různém ročním období a počtem plodů schopných využít tyto asimiláty ke svému růstu. A protože intenzita tvorby asimilátů je přímo závislá intenzitě světla, je logické, že v období s menší intenzitou světla rostliny vytvoří menší plody. Chceme-li, aby však plody byly vždy stejně veliké, je třeba redukovat jejich počet. Protože ale intenzita osvětlení rostlin je odvislá od hustoty výsadby, je třeba při redukci počítat s množstvím plodů na jednotku plochy a ne na jednu rostlinu.
