Košťálová zelenina je nenáročná na teplo, některé druhy i dobře přezimují. K přezimujícím druhům patří růžičková kapusta, přezimující odrůdy hlávkové kapusty, kapusta kadeřavá, nebo zimní zelí.
Nejznámější přezimující košťálovinou je růžičková kapusta. Pochází pravděpodobně z Belgie, což dokládá i její časté pojmenování „bruselská kapusta“. Konzumují se růžičky – zvětšené úžlabní pupeny, vyrůstající z úžlabí listů. Jsou bohaté na vlákninu, vitamín C (1100 mg.kg –1), provitamín A (4 mg.kg–1), vitamín B1 a E. V hojné míře (jako u všech košťálovin) je zastoupen S–methylmetionin – faktor U, s proti vředovými účinky. Někdy mají růžičky nahořklou chuť, která může náhodného spotřebitele od této zeleniny odradit. Jedná se o záležitost odrůdovou. Nízké teploty (pozdní sklizně) obsah hořkých látek snižují, mráz může působit opačně. U nás se pěstuje růžičková kapusta především k podzimní sklizni pro mrazírenský průmysl. Růžičky se skladují maximálně po dobu 8 týdnů při –1 oC a vysoké vzdušné vlhkosti 90 – 95 %. Drobní pěstitelé vyrývají na podzim celé rostliny, které po odlistění (s výjimkou vrcholových listů) i s kořenovým balem zakládají do vyvezeného pařeniště. V průběhu roku se na trhu čerstvá růžičková kapusta vyskytuje jen výjimečně z dovozu.
Způsob pěstování růžičkové kapusty k přezimování se neliší od běžné technologie. Výsev je vhodné provést v dubnu a sadbu předpěstovat v minisadbovačích. Vysazuje se v květnu do sponu 50 – 60 x 60 cm. Lze jí pěstovat i z přímého výsevu – při této technologii není potřebná závlaha. Rostliny lze ponechat na poli přes zimu a sklízet v předjaří nebo za bezmrazích dnů v průběhu zimy. Zakrývání rostlin na zimu netkanou textilií se u růžičkové kapusty neosvědčilo, pro její obtížné fixování na porost. V našich pokusech při mírné zimě do –12 oC přezimovalo v závislosti od odrůdy 83 – 100 % rostlin. Ze zkoušených odrůd se osvědčily registrované odrůdy `Ajax`, `Content`, `Lunex`, které měly i vysoké výnosy.
Kapusta hlávková se vyznačuje ve srovnání s hlávkovým zelím vyšší odolností k nízkým teplotám. Jsou vyšlechtěny odrůdy, které dobře snáší mrazy, takže v přímořských oblastech se sklízejí v průběhu celé zimy, čímž odpadají nároky na skladování. V našich podmínkách bývá bezproblémová sklizeň do konce roku, případně i později, pokud se nevyskytují mrazy pod –10 oC. Musí se však pěstovat na oploceném pozemku, případně zakrýt netkanou textilií a tak chránit před poškozením zvěří. Technologie pěstování je obdobná jako u ostatních pozdních košťálovin. Výsev v dubnu, výsadba do konce května ve sponu 50 x 40 cm. K dobře přezimujícím zahraničním hybridním odrůdám patří `Wiroza`, `Tarvoy`, `Alaska`, z nehybridních odrůd např. naše `Langendijská`.
Ozimé odrůdy kapusty hlávkové se pěstují z podzimní výsadby pro sklizeň v květnu, červnu. Sklízí se hlávky o hmotnosti do 500 g o několik dní dříve než z jarních výsadeb, přičemž nejsou potřebné chráněné plochy k dopěstování sazenic. Přezimující ozimé odrůdy (`Arkta`, `Iceprince`) se vysévají ve druhé dekádě srpna a vysazují v polovině září do sponu 40 x 40cm. Do zimy nesmí rostliny vytvořit hlávku, pouze listovou růžici a musí dobře zakořenit. Před zajíci je vhodné porost chránit netkanou textilií, čímž se i zlepší přezimování rostlin.Velmi dobré výsledky s pěstováním ozimé kapusty jsou v oblastech, kde se vyskytuje sněhová pokrývka.
Kapusta kadeřavá – kadeřávek je mrazuvzdorná zelenina bohatá na vitamín C, provitamín A, kyselinu listovou a minerálie. Kuchyňsky se nejčastěji upravuje obdobně jako hlávková kapusta, jemně nakrájené listy lze však přidávat i do salátů. V Německu a dalších zemích se zpracovává mražením obdobně, jako špenát. Pěstuje se z dubnových až květnových výsevů, vysazuje do sponu 40 – 70 x 30 – 50cm podle vzrůstnosti odrůdy. Sklízí se dospělé listy, které se odlamují od spodu z košťálu, nebo se sklízejí listové růžice s 5 – 6 listy se zkráceným košťálem. Sklízí se podle potřeby již od konce léta, převážně však od října a v průběhu zimy. Z našich odrůd jsou zapsány ve Státní odrůdové knize odrůdy: `Scarlet`, u které se listy po prvních mrazících zbarvují do sytě modrofialova, rostliny dosahují výšky až 120 cm, nízká odrůda `Kapral` s listy tmavě zelenými a silně zkadeřenými a polovysoká odrůda `Kadet`.
Brokolice našla v poslední době oblibu i u naši spotřebitelské veřejnosti, její vysoká dietetická hodnota je známá. U nás je rozšířené pěstování brokolice výhonkové, u které většina odrůd tvoří kromě terminální růžice ještě postranní, vyrůstající v úžlabí horních listů. Postranní výhony dorůstají ke sklizni za 3 – 5 týdnů po sklizni terminální růžice. Z jedné rostliny lze sklidit 3 – 5 těchto výhonů (růžic) o průměru růžice přibližně 6 – 8 cm. (Podle jakostní normy je minimální průměr růžice 6 cm.) Protože brokolice po vytvoření růžice dobře snáší nízké teploty do -8 oC, lze tyto postranné výhony z podzimní kultury sklízet do vánoc, při mírné zimě i déle. Pro tuto sklizeň lze doporučit výsev v dubnu až v květnu, předpěstování sadby nejlépe v minisadbovačích. Vysazuje se v červnu a terminální růžice sklízejí v srpnu až v září, postraní výhony od října. Pro jednorázovou sklizeň terminálních růžic je vhodný termín výsevu červen, výsadba do konce července a sklizeň říjen až prosinec.
Zcela neznámou zeleninou u nás je zimní zelí – kříženec mezi hlávkovým zelím a hlávkovou kapustou. Je odolné vůči mrazu obdobně, jako hlávková kapusta. Chuť má však jemnější, připomínající částečně zelí. Pěstuje se v přímořských státech západní Evropy pod názvem winter cabbage. Do zimy se dopěstují hlávky, které se sklízí v průběhu zimy. Zimní zelí `Winterduke` a `Tundra` jsme pěstovali z výsevu v květnu, sazenice se vysazovaly v červnu do sponu 50 x 40 cm. Ošetřování kultury je obdobné jako u zelí, nebo kapusty. Na zimu se porost nakryl netkanou textilií, čímž se zlepšilo přezimování rostlin v roce, kdy byly vyšší mrazy. Sklízí se za bezmrazích dnů v průběhu zimy, až do jara. Při pozdnějších (jarních) sklizních, jsme zaznamenali vyšší výskyt houbových chorob. Hmotnost tržně upravených hlávek se pohybovala od 600 do 1100g.
