Podíváme-li se na kalendář jednotlivých floristů, najdeme zde mnoho zajímavých akcí. Při pozornějším pohledu však převažují předváděčky, které patří do skupiny show, kde již zruční, známí floristé předvádějí svoje práce nebo svých spolupracovníků či kamarádů a kamarádek. Většina prací je dopředu připravena ve formě polotovarů nebo potřebují pouze malou „kosmetickou“ úpravu, vše bývá podmalováno hudbou a svoji roli hraje i prostředí.
Návštěvník může pouze obdivovat hru prstů a ztvárnění fantazie, ale minimum postřehne z techniky vazby nebo poodhalí tajemství jednotlivých „figlů“. Tato show si mohou dovolit pouze ti, kteří mají zažité základní techniky, které přetvořují k obrazu svému. Jde o vysoce kreativní práci.
Ale jak se stát mistrem? Pracovat, pracovat, pracovat … K seznámení s rostlinným materiálem a základními technikami slouží semináře, kde školitel/učitel krok po kroku odkrývá tajemství tvorby kytic či aranžmá. Je to neuvěřitelně mravenčí práce, kterou musí provádět pouze ten, jehož silnou stránkou není pouze vlastní technika vazby, ale především pedagogické schopnosti, bezmezná trpělivost, ochota opakovat a ukazovat jednotlivé postupy a s úsměvem na tváři a klidným hlasem upozorňovat na chyby, které při vlastní práci vznikly.
Krásné jarní sobotní slunce vytáhlo i mne na pracovní floristický seminář, který se konal v prostorách zahradnické školy v Mělníku pod hlavičkou I. holandské floristické školy v ČR pod vedením Gerarda van der Geesta.
Před vazárnou všechny účastníky (mezi zástupem žen byl i jeden muž, který byl rovnocenným tvůrcem květinových děl) vítaly nádoby plné rozkvetlého jara, které svoji žlutou barvou ještě více zdůrazňovaly, že Velikonoce se blíží.
Jsme tu pro vás
Tímto sloganem začínal Gerard van der Geest svůj seminář techniky velikonoční vazby. Kdy slyšíte něco podobného? V kolika případech máte pocit, že jste spíše na obtíž? Takže, s chutí do nového poznávání. Svůj slogan splnil do poslední minuty.
Kdo je Gerard van der Geest
Holanďan – odtud i název školy – I. holandská flotistická škola v ČR, která začínala před šesti lety v roce 1998 v Malešicích. Bohužel, založení přišlo v době, kdy docházelo ke spojení zahradnické školy se stavebním učilištěm a poměry na škole se začaly měnit. Takže po velmi krátké době se přesunula na Mělník a semináře se dodnes pořádají ve spolupráci se Střední zahradnickou školou a VOŠ Mělník.
Gerard van der Geest žije v městě Maarssen, které má 40 000 obyvatel a, co je nezvyklé na Holandsko, má pouze pět květinářských obchodů. Jeho obchod se nachází v obchodním centru, s otevírací dobu od 8. do 20. hodiny, dvakrát týdně však zavírají až v 21 hodin. Jeho aktivity nejsou pouze v obchodu, ale pracuje na principu teleflora, včetně doručování zásilek po městě. Vztah mezi majitelem a personálem vyjadřuje i dlouhodobý pracovní vztah – 18 let. V obchodě pracují tři zodpovědní zaměstnanci, na kterých leží tíže celého chodu. Vždyť majitel je stále na cestách. Od roku 1985 spolupracuje s Holandskou květinářskou kanceláří. Otisk jeho práce najdete v celém světe – jednou nohou sem a druhou tam. Dnes je na Mělníku, zítra v Polsku a pozítří třeba v Americe …
Složení posluchačů
Pro několik posluchačů byl velikonoční kurz (který se po týdnu opakuje pro velký zájem) prvním setkáním s krásným rostlinným materiálem, který odebírají od firmy Tulipa Praha. Vedle absolventek zahradnických škol všech stupňů zde byly i ženy, které jsou na mateřské dovolené, ženy různých jiných profesí, ale i muž – lékař, který květiny miluje a jak sám říkal … proč by měl celý život dělat pouze jednu profesi. A tady nastává první rozpor. Mnozí floristé tvrdí, že kurzy by měly být pouze pro floristy, kteří se tím živí. Proč? Navštivte podobné kurzy a všímejte si lidí! Jejich nadšení, potěšení z tvorby a z toho, že zvládly první, nejtěžší kroky nového koníčka.
Zajímavé bylo hodnocení po každé vysvětlené a předvedené práci. Musím se přiznat, že naše suverenní zahradnice ne vždy obstály nejlépe. Výtvarné cítění, opakování kurzů (čtvrtý nebo pátý), získání zručnosti a praxe byly viditelné a vynikaly mezi ostatními pracemi.
Nejen vazba, ale i vlastní příprava
Sebekrásnější kytice nevydrží ve vodě dlouho, nebude-li mít dokonale očištěné stonky. To je první a nejdůležitější pravidlo. Pro některé vazby (skupinové) je důležité si vše připravit dopředu – očistit, nadrátkovat, spojit … Každé opomenutí vyžaduje vazbu položit, čímž dojde k rozpadu započatého díla.
Základní vazba do spirály
Dobře uvázaná kytice do spirály stojí! Charakteristické schéma snopu tvoří rovný spodní a horní okraj. Zajímavé bylo, že Gerard používá na uvázání stonků gumičky – pro jistotu dvě, kdyby se jedna porušila. Ve svém obchodu má každodenně připraveno kolem 15 kytic tohoto typu, které se během dne doplňují. Průměrná cena se pohybuje kolem 7,5 euro.
Nikdy nezapomínejte na balení. Atraktivní balení zvyšuje prodej a někdy dokáže navodit dojem, že i malá kytice je vlastně velká. Velmi pěkné je používání barevných papírů, kde líc a rub tvoří tmavší a světlý kontrast. Obalový materiál je možné dozdobit přírodním materiálem – malou mašličkou z lýka, kterou např. přelepuje samolepkou jako vizitkou s kontakty na prodejnu.
Nejčastější chyby
nedokonalé očištění stonků
nesprávné rozmístění rostlin
příliš „ponořené“ nebo vyčnívající květy.
Vypichovaná biedermeierovská vazba
Předností tohoto typu vazby je to, že vydrží déle svěží než řezaná kytice. Prvním krokem je přichycení Oasisu nasátého vodou na podložku pomocí držáčku a pásky. Kostka hmoty se musí vytvarovat – zaoblit hrany. Nejprve se umisťuje zeleň, která může být nadrátkovaná (některé listy). Ve vypichované vazbě mohou být vedle sebe narcisy s dalšími květinami, v kytici ne.
Při práci s kvetoucím materiálem je dobře začít s nejpevnějším květem, a pracovat s jedním druhem, následně s druhý, které se zapichují 1,5 až 2 cm do floristické hmoty.
Při práci s Oasisem nebo podobnými materiály nesmí být vidět základní hmota. Konečné dozdobení může být například pomocí vajíček, Tillandsia ...
Ve vlastním obchodu prodá Gerard týdně kolem 50 podobných vypichovaných biedermeierovských vazeb, jejichž cena se pohybuje od 8,5 do 15 euro.
Nejčastější chyby
příliš vysoký terminální květen
příliš zapuštěné květy
vysoko nasazená spodní zeleň.
Jednostranná vypichovaná vazba
Tento typ aranžmá vycházel z historického tvaru plachty, která byla jakoby pokryta jednotlivými květy. S příchodem japonské kultury došlo k úsporám při zachování základních tvarů. Počet květů již nemusel být lichý, ale může se pohybovat od dvou, čtyř, šesti …Přesto, některá pravidla se zachovala. Dvojnásobná výška nádoby určuje výšku aranžmá, od středové osy se počítá na šířku po jedné šířce nádoby. Důležité je, aby se všechny květy dívaly na vás.
Je zajímavé, že u nás se růže používají především s dlouhými stonky, naproti tomu v Holandsku raději zpracovávají růže s krátkým stonkem, které déle vydrží (výživa má kratší cestu ke květu). Největší květ ve vazbě patří do středu, ke kraji postupují menší a menší květy.
To, co se v Holandsku prezentuje jako vypichovaná vazba, to se nabízí v našich obchodech jako vázané kytice.
Nejčastější chyby
vertikální květ není umístěn kolmo
horizontální květiny nejsou klopeny před okraj nádoby stejně jako zeleň
nebyla dostatečně začištěna zadní strana
pozor, aby horizontální materiál nezdvíhal „ruce, jako když volá – hurá“.
Skupinová vazba
Skupinová vazba byla aranžovaná do kruhu z Cornus, který si účastníci musely připravit sami včetně drátěného držáku. Všechen materiál musel být předpřipraven. Následně se do kruhu umisťovaly skupinky růží, gerber, kousků mechu,listy … Konečná kytice by neměla působit dojmem mixu, ale jednotlivých skupinek květů oddělených odpočinkovými místy (mech, Tillandsia, zeleň …). Na rozdíl od vazby do spirály jsou stonky pod věncem rovné, vedle sebe.
Nejčastější chyby
přízdoba – vejce byly příliš zapuštěny
některé květy naopak vyčnívaly
nedodržení jednotlivých skupinek oddělených od sebe
růže nebyly v jedné úrovni.
Ke každé vazbě byl připraven rozpis materiálu, podle kterého se pracovalo. I u začátečníků, jakým tento kurz převážně byl, se ukázalo, že stejný materiál zpracovaný podle jednoho vzoru může vypadat trochu jinak.
Večerní odjezd frekventantek byl krásný. Plně naložená auta hotových výrobků, rozjásané, i když trochu unavené tváře a radost, že se druhý den bude pokračovat.
Velmi mě potěšily některé reakce posluchaček, které volaly do redakce. Jejich překvapení z nových poznání, ochota lektora zodpovídat jednotlivé dotazy, opakovat praktické ukázky, ale i pohoda, která vládla ve vazárně. Ani nedostatek místa se nestal tím negativním prvkem.
