Šeříky se botanicky nazývají Syringa. Toto pojmenováni vzniklo z řeckého slova syrinx, což znamená dutá větev. Jedno z prvních jmen pro šeřík např. v angličtině bylo Pipe Tree /dýmkový strom/ nebo Blow Stem /foukací větev/.
Ve starověku používali řečtí lékaři dutých větví šeříku jako injekčních stříkaček nebo nástroje pro pouštěni žilou a nejlepší turecké dýmky byly vyráběny z větvi šeříku. Dnes je všude ve světě nazýván v různých obměnách slovem Lilak, Lilaf, Lilas, Lilac, Lilza, Lila, atd. Je jen málo okrasných dřevin, které by byly tak rozšířené a oblíbené jako je šeřík, a přitom aby vynikaly svou nenáročností, otužilostí, rozmanitosti barev, tvarem květů i délkou doby květenství. Je všestranně použitelný a setkáváme se s ním téměř na všech zahradách i parcích. Je vždy krásný, ať je již vysazen jako solitéra, ve skupinách anebo s předsadbou s jinými okrasnými dřevinami.Překvapuje pestrou škálou nejrůznějších odstínů krásných barev od čistě bílé přes levandulově modrou, tmavě purpurovou, purpurově růžovou, fialově růžovou až k nověji vyšlechtěným kultivarům, které mají květy světle žluté, červeně nafialovělé s bílým lemováním až po čistě růžové, fialové, červené nebo modré. Jednotlivé květy mohou být jednoduché, poloplné a plné. Laty jsou úzké, dlouhé nebo široké, polokulovité, husté nebo řidší vzpřímené nebo polonící, jedno i více vrcholové někdy až 30 cm dlouhé. Usilovná práce jak evropských tak hlavně amerických a kanadských šlechtitelů přinesla řadu nových kvalit v barvě, tvaru, velikosti lat i jednotlivých květ~, v délce trváni květu a pěstitelské hodnotě.
Rod Syringa zahrnuje v dnešní době 23 původních druhů. Pouze dva z nich Syringa vulgaris a Syringa josikaea jsou původem z jihovýchodní Evropy, ostatní jsou asijského původu z Číny, Indie, Koreje, Tibetu, Afganistanu a Japonska. Běžně známý šeřík přivezl z cařihradské zahrady do Vídně v roce 1554 flámský učenec Augier de Busbecq.
Dosud nejsou u nás sadovnicky doceněny botanické druhy šeříku i jejich mezidruhové hybridy. Tyto druhy šeříku se mnoho nepodobají běžnému šeříku a liší se od Syringa vulgaris jak velikostí, tvarem listů tak i celkovým vzhledem keře, stavbou květní laty i jednotlivého květu a dobou kvetení. Podle doby kvetení řadíme šeříky na raně kvetoucí, do této skupiny se řadí S. oblata, S. x hyacinthiflora, S. pinnatifolia a na početnou skupinu středně kvetoucích kultivarů od S. vulgaris a S. x chinensis. Dále sem ještě patří S. laciniata, S. meyeri, S. x persica, S. potanini, S. velutina, S. julianae a S. microphylla s remontujícím květem v pozdním létě. Mezi pozdně kvetoucí šeříky patří většina mezidruhových hybridů, vzniklých křížením s původními botanickými druhy. Jsou to např. S.x josiflexa, S. x nanceiana, S. x swegiflexa, S. x henryi, S. x diversifolia. Do této skupiny dále ještě patři S. emodi, S. yunnanensis , S tigerstedti, S. josikaea, S. wolfi, S. reflexa, S. komarowi, S. villosa, S. tomentella a S. sweginzowi. Skupinu velmi pozdně kvetoucích šeříků tvoří S. amurensis, S.amurensis i japonica a S. pekinensis. Tyto šeříky vykvétají zpravidla až koncem června.
Nejznámější a nejčastěji pěstovaný je šeřík obecný a jeho kultivary (Syringa vulgaris cv.), které jsou oblíbené pro svou krásu, vůni, barvu a spolehlivost v květu. Do raně kvetoucí skupiny šeříku patří S. x hyacinthiflora, která vznikla hybridizací S. vulgaris x S. oblata. Nejpočetnější skupina kultivarů vznikla zkřížením S. vulgaris x S. oblata giraldi hlavně zásluhou šlechtitelů Victora Lemoine a jeho syna Emila Lemoine ve Francii, W.B. Clarke v Kalifornii a F.L. Skinnera v Kanadě. Menší skupina raně kvetoucích šeříků byla vyšlechtěna ze S. vulgaris x S. oblata dilatata rovněž F.L. Skinnerem. Mezi nejkrásnější s nápadnými, dlouhými latami jednoduchých i plných velkých květů patří např. ’Alexanders Attraction’, ’Assessippi’, ’Berryer’, ’Blue Hyacinth’, ’Clarkes Giant’, ’Daphne Pink’, ’Fantasy’, ’Mirabeau’, ’Pink Cloud’, ’Purple Gem’, ’Purple Glory’, ’Purple Heart’ a bohatě kvetoucí šeřík kompaktního vzrůstu s růžovými jednoduchými květy, neobyčejně krásný ’Maiden s Blush’. Existuje ještě celá řada dalších převážně amerických kultivarů, které se u nás nově zavádějí do pěstováni.
Od počátku 20. století až do současné doby bylo postupným šlechtěním zaregistrováno jen ve skupině S. vulgaris přes 1000 kultivarů. Nejúspěšnějším šlechtitelem šeříku v 19. a 20. století byl Victor Lemoine /1823 - 1912/ a jeho syn Emil Lemoine /1862 - 1943/ v období třiceti let předminulého století a čtyřiceti let minulého století vypěstovali přes 200 kultivarů. Jejich výpěstky jsou dodnes v mnoha vlastnostech zcela na úrovni současných požadavků kladených na nové kultivary. Z velkého počtu vyšlechtěných kultivarů šeříků /214/ pocházející od V. Lemoine a E. Lemoine považoval bych za jedny z nejlepších ’Ami Schott’ modrý, plný, ’Ambassaduer’, jednoduchý, světle azurově modrý s bílým okem, ’Capitaine Baltet’, jednoduchý, nachově červený, ’Capitaine Perrault’ plný, růžovolevandulový, ’Condorcet’, plný, modrofialový, ’Congo’, jednoduchý, červeně purpurový, ’Duc de Massa’, plný, modrý, ’Firmament’, jednoduchý, světle azurově modrý s růžovým okem, ’Gismonda’, plný, purpurově modrý, ’Charles Joly’, plný, tmavě červeně purpurový, ’Leon Gambetta’, plný fialovorůžový, ’Marechal Lannes’, modrý, plný, ’Marechal Foch’, jednoduchý, sytě růžový, ’Mme. Antoine Buchner’, plný růžový, ’Madame Lemoine’, plný, bílý, ’Monique Lemoine’, bílý, plný, ’Massena’, jednoduchý, načervenale purpurový, ’Katherine Havemeyer’, plný, růžovolevandulový ’Paul Deschanel’, plný, světle fialově růžový, ’Paul Thirion’, plný růžovočervený a ještě několik dalších.
