V listopadu loňského roku oslavila Střední vinařská škola ve Valticích úctyhodných 130 let od svého založení. Nemělo by smysl zabývat se popisem historického vývoje školy, který samozřejmě byl pestrý a bohatý. Za zmínku, která poslouží i k obecnému poučení, však stojí připomenutí tří „černých“ období v jejím vývoji.
Pouze nezměrným úsilím pedagogů, žáků, absolventů a jejich příznivců, samozřejmě i za podpory a přispění státu, se vždy podařilo tyto hrozící tragédie konce školy zastavit i odvrátit.
První krizové období nastalo nedlouho po vzniku Československé republiky. Valtice se staly součástí nového státu a vinařská škola, či spíše její zařízení bylo odvezeno do Retzu. Československé úřady mohly v opuštěné budově konstatovat pouze holé zdi; neošetřené pozemky, zčásti vykácené stromy a odvezené sudy s vínem. Vláda na obnovu školy nešetřila finančními prostředky. Poskytla okamžitě dotace na nákup zařízení, opravy budov, vybavení odborných poslucháren a rekonstrukci skleníku, takže škola i její hospodářství se velmi rychle staly opět vzorovými.
Také v průběhu druhé světové války škola utrpěla. Hned na jejím začátku musela být, včetně veškerého zařízení a zásob, předána německé říši a tím fakticky přestala existovat. (Výuka pak krátce pokračovala ve Strážnici a v Brně-Bohunicích). Na konci válečného strádání byla školní budova přeměněna na vojenský lazaret. Již podruhé tedy došlo k naprosté materiální devastaci školy, která se neobešla bez morálního dopadu! Pracovníci školy znovu stáli před úkolem obnovit naprosto zničené budovy a hospodářství. Jejich nezměrnou pílí, pracovním nasazením a touhou obnovit potřebné zemědělské školství se podařilo zahájit vyučování již v říjnu 1945. Do 1. ročníku poválečné Rolnické, ovocnicko – vinařské školy nastoupilo 29 žáků.
Třetí pohroma již neměla sice válečný charakter, ale o to více byla zákeřná a její náprava obtížnější. V roce 1996 provedl tehdejší ředitel školního statku „pseudoprivatizaci“ a převedl na sebe a své společnosti téměř celý majetek školního hospodářství. Události vedly MŠMT ČR mj. k názoru, že vinařské školy, která nemá ani vlastní sklep, není prostě zapotřebí. Od října 2001 se zřizovatelem stal Jihomoravský kraj, pro něhož se naštěstí stala podpora vinohradnictví a vinařství prioritou. To znamenalo významnou oporu při připravované obnově sklepního hospodářství Venerie, které bylo uvolněno teprve po pětiletém soudním sporu (!) k 1. lednu 2002. Historie se tedy zopakovala do třetice a situace byla obdobná jako předtím – po soudním předání sklep zůstal bez jakékoliv technologie a hospodářské budovy se opět nacházely v dezolátním technickém stavu.
S opravami a úpravami se započalo pod vedením Bc. Milana Sedláčka ihned v lednu 2002 a v prosinci zde již byla instalována jedna z nejmodernějších technologií v ČR na zpracování hroznů a výrobu vína s kapacitou 8 vagónů s plně řízeným kvasným procesem. Celá investiční akce byla kryta dotací Jihomoravského kraje a její výše byla 5 mil. Kč. V rámci obnovy viničních ploch byla na rekultivované ploše vysazena také nová vinice o výměře 5,895 ha a 1 ha prostorového izolátu podnožové vinice. Od 1. 7. 2002 došlo ke sloučení subjektů školy a školního statku a tím se konečně naplnila snaha školy o provoz plně účelového hospodářství, které je výměrou a funkčností podobné zahraničnímu hospodářství vinařských škol. Školní hospodářství se tedy po letech nejistoty stalo nedílnou součástí školy a v nejbližších letech dojde k dokončení započatému procesu tvorby plně soběstačného zařízení, které na nejmodernější úrovni pokryje potřeby praxe jejich žáků.
Jak si ale v této těžké době vedla škola? Po jisté existenční nejistotě celého oboru na počátku 90. let se opět začali do Valtic hlásit žáci. Školu významně podpořila i vinařská veřejnost, stejně jako Českomoravská vinařská a vinohradnická unie. Dvakrát se měnil také i název školy a od 1. 7. 2003, kdy došlo ke sloučení školy se Středním odborným učilištěm zahradnickým v Lednici, celý název nyní zní - Střední vinařská škola, Střední odborné učiliště a Učiliště. Pro čtenáře je ale především důležité, jaké studijní a učební obory se na škole vyučují. Jedná se tradičně o obor vinohradnictví, zemědělsky laděný obor agropodnikání, který je zaměřen na agroturistiku a obor ochrany a tvorby životního prostředí. Dále škola převzala i učební obory do té doby vyučované na zahradnickém učilišti v Lednici, kde se jednalo o obor zahradník, a prodavač se zaměřením na prodej květin. Povoleny jsou též nástavbové obory podnikání v oborech obchodu a služeb a podnikání v oborech zemědělství a lesního hospodářství.
Škola tedy opět získala ztracenou prestiž a nové obory se opět těší velkému zájmu veřejnosti. Kromě tradičních aktivit se začala také zabývat vedlejší hospodářskou činností. Získala koncesi na ubytování a stravování, provozuje autoškolu, agrolaboratoř a pořádá kurzy výpočetní techniky. Pořádala ovocnářské dny pro studenty a veřejnost, Dny otevřených dveří, vinobraní, propagovala svoji vysoce odbornou činnost na veletrzích i prováděním senzorických zkoušek pro veřejnost a kurzy sommelierů aj. Významné pro pedagogy i studenty jsou kontakty se školami stejných oborů v Rakousku, Slovinsku a Švýcarsku. Také školní hospodářství rovněž poskytuje služby, např. v doplňkové činnosti provádí mechanizační služby externím subjektům včetně chemické ochrany na výměře 30 ha vinic. Ve vinném sklepě Venerie jsou organizovány prohlídky i řízené degustace pro zájezdy, školní exkurze atd. V prosinci 2002 byl podán projekt na organizování víkendových třídenních seminářů o víně pro laickou veřejnost, z malých projektů PHARE bylo získáno téměř 15 000 eur a na jaře 2003 byly tyto semináře zahájeny. U veřejnosti se setkaly s obrovským zájmem, a tak se počítá s pokračováním v příštích letech. Škola má rovněž v plánu zahájit odborné semináře určené profesionální veřejnosti. Veškeré bližší informace o zmíněných kurzech je možné získat na uvedených místech.
