Zdravého, stejnoměrného vzrůstu, bohatého kvetení a zdravých rostlin dosáhneme u růží především správným řezem. Účelem prořezávání je dosáhnout bujně rostoucích, zdravých výhonů a vytvořit optimální tvar keře.Všeobecná pravidla řezu jsou pro všechny skupiny růží společná.
Především používáme pouze velmi ostrého, čistého nářadí – zahradnických nůžek na výhony do 1 cm, nůžek pákových na silnější výhony a pilky s jemnými zuby na prořezávání starého dřeva. Nerovným, roztřepeným řezem dochází k rozmačkání konců výhonů, které jsou vstupní branou pro infekci. Řez vedeme šikmo 0,5 až 0,8 mm nad očkem směřujícím ven z keře – na vnitřní očko řežeme pouze růže rostoucí velmi rozkladitě, u nichž někdy potřebujeme zahustit střed keře.
U všech typů růží se snažíme ponechat pouze zdravé dřevo bez ohledu na to, jak hluboko musíme řezat. Zdravé, nenamrzlé dřevo je pružné a má bílou dřeň a zelenou kůru. Dřevo namrzlé a nemocné je lámavé a jeho dřeň je našedlá až hnědá. Vždy odstraňujeme výhony odumírající, napadené chorobami - například skvrnitostí kůry, výhony velmi slabé a všechny poškozené a křížící se výhony, neboť narušení kůry v těchto místech opět vede k infikování dřeva a odumírání výhonu.
Prvním hlavním obdobím řezu je začátek vegetace. Řežeme podle počasí a polohy koncem března až v průběhu dubna, osvědčeným vodítkem je rozkvět prvních Forsythia (zlatice). Pokud nás teplé předjaří svede k časnému řezu, může se stát, že pozdní mráz narašené výhony spálí, a pak musíme řezat znovu a hlouběji. Všeobecně brzký řez vede k ranějšímu kvetení a řez pozdní samozřejmě kvetení oddálí.
Druhým důležitým obdobím řezu je léto, doba po odkvětu. Zde se způsob řezu značně liší podle toho, zda jde o růži jednou či vícekrát kvetoucí. Vždy se snažíme o otevřený habitus keře s volným středem, aby měl vzduch a slunce maximální přístup - omezíme tím riziko rzi a černé skvrnitosti. Odkvetlé květy odstraňujeme až k prvnímu úplnému listu, pokud nejde o růže, u nichž je žádoucí vytvoření šípků – botanické, některé sadové, R. rugosa apod. Řez provedený co nejdříve po odkvětu podporuje růst nových výhonů.
Řez v pozdním létě, doporučovaný hlavně v anglické a holandské literatuře, není v našich klimatických podmínkách vhodný – nově vyrašené výhony nemají možnost do prvních podzimních mrazů dostatečně vyzrát, namrzají a jsou napadány chorobami.
Nově vysazené růže, bez ohledu na příslušnost ke skupině, na podzim pouze částečně zkrátíme, zásadně je seřezáváme až na jaře, a to na dvě až tři očka . Slabé výhony odstraníme úplně.
Čajohybridy a floribundy grandiflory řežeme poprvé v jarním období po odhrnutí, seřezáváme je, až na výjimky v sortimentu, velmi nakrátko - na dvě až čtyři očka, což vyvolá tvorbu nových silných výhonů. Slabší výhony seřezáváme vždy na méně oček, silnějším ponecháme oček více. Od června průběžně odstraňujeme odkvetlé květy s částí stonku s neúplnými listy až k vnějšímu očku s pětičetným listem, je to podmínkou dalšího kvetení. Po období prvního květu tyto růže obrážejí ze spodních spících oček novými letorosty, které přinášejí v pozdním létě druhý, eventuálně i třetí flór. Vždy po několika letech snižujeme staré dřevo, abychom předešli vymrznutí. Výhony částečně zkracujeme i před zimou a nakopčením, čímž především na nechráněných větrných místech předcházíme uvolnění rostliny v citlivém místě očkování.
Floribundy, polyanthybridy a polyantky neřežeme tak silně jako velkokvěté růže, ponecháváme pět až sedm oček i více, záleží vždy na kondici keře. Po odkvětu seřízneme celé květenství nad prvním listem, pokud se samy nečistí.
Patiové a miniaturní růže příliš nezkracujeme, stačí probírka či lehký jarní řez. Pokud méně kvetou, můžeme řezat hlouběji.
Pokryvné růže vždy po několika letech nebo po výjimečně tuhé zimě silně seřízneme. Každoročně u nich pouze odstraňujeme odumřelé dřevo i odkvetlé květy a mírně krátíme konce výhonů. Při ošetřování větších ploch tohoto typu růží samozřejmě nelze respektovat polohu oček, používáme drastičtějších metod řezu podobně jako u živých plotů.
U moderních sadových vícekrát kvetoucích růží na jaře odstraňujeme všechny výhony napadené chorobami, poškozené a překřížené, zastřihujeme namrzlé konce výhonů po obvodu keře a každoročně pravidelně odstraňujeme nejstarší výhony, které již méně kvetly, seříznutím až u země.
Podobně řežeme i všechny anglické – Austinovy – růže. I když v teplejších oblastech u nás příliš nenamrzají, v prvních dvou až třech letech po zasazení jim ponecháme vždy jen asi čtvrtinu ročního přírůstku, aby vyrazila očka na bázi a vytvořil se stabilní základ keře.
Některé růže vyšlechtěné v posledních letech a označované jako romantické, obzvláště růže francouzských šlechtitelů Meillanda a Delbarda, se v našem podnebí bohužel chovají téměř jako čajohybridy, takže po zimě je hluboký řez vzhledem k mrazem poškozeným pletivům nutností.
Doba a způsob řezu historických růží závisí na tom, zda jsou jedenkrát nebo vícekrát kvetoucí a jaký je habitus keře. Zohledňujeme i to, zda se jejich květy vyvíjejí po celé délce výhonů nebo pouze na jejich koncích. Některé typy mají sklon více zahušťovat keř, potom musíme jarním či letním řezem slabší a nevhodné výhony redukovat. Základním pravidlem je, že jedenkrát kvetoucí typy více řežeme zásadně až po odkvětu, na jaře tyto růže pouze prosvětlujeme a odstraňujeme chorobami napadené dřevo. Skupiny vícekrát kvetoucí všeobecně můžeme upravovat jarním i letním řezem.
Růže typu alba vytvářejí vyšší, v horní části elegantně převisající typ keře. Kvetou pouze jedenkrát na dvouletém dřevě, proto je seřezáváme až po odkvětu tak, že vždy po několika letech vyřízneme jednu i více nejstarších větví, které již méně kvetly. U vzrůstných druhů občas odstraníme pouze koncové rozvětvené části. Tím podpoříme růst nových výhonů, které stihnou do zimy vyzrát a rostlina na nich bohatě pokvete v příštím roce. Pokud chceme dosáhnout kompaktnějšího tvaru, hlavní výhony po odkvětu zkrátíme asi o třetinu a postranní o dvě třetiny délky. Tento typ nemá sklon k přílišnému zahušťování keře.
Také růže skupiny gallica kvetou pouze na dvouletém dřevě, oproti albám ale mají sklon keř příliš zahušťovat. Na jaře proto vystříháváme slabší výhony a zkrátíme také výhony příliš dlouhé a přesahující kontury keře. Květy u tohoto typu se objevují po povrchu keře. Řez po odkvětu podpoří růst nových výhonů.
Centifolie tvoří oproti předcházejícím poněkud neuspořádaný keř. Musíme je častěji zmlazovat po odkvětu a lehce prosvětlujeme na počátku vegetace. Stejné platí o mechovkách, zde je nejdůležitější včasné seřezání po odkvětu u remontujících výjimek.
Jednou kvetoucí damascény vyžadují maximální přístup světla, prosvětlujeme je proto trochu na jaře a více v létě, staré dřevo vystříháváme po odkvětu . Oproti skupině gallica kvetou po celé délce větví.
U remontujících portlandek uplatníme silnější jarní řez, pro včasné opakování květu je u nich nutné průběžné odstraňování odkvetlých částí.
Bourbonky patří mezi růže opakovaně kvetoucí, jejich květy jsou v chladnějším podzimním počasí většinou ještě větší a krásnější než letní květy, takže je opět důležité stálé seřezávání odkvetlých částí. Větší zásahy do keře provádíme na jaře, staré dřevo odstraňujeme až po několika letech. Pokud je potřebujeme poněkud omezit v růstu, snášejí dobře i letní krácení výhonů.
Remontantkám seřezáváme na jaře celé větve starší tří let, dvouleté rozvětvené výhony seřízneme silně a jednoleté přímé výhony seřízneme méně – na nich se vytvoří v horní a střední části letorosty s květy, zatímco ze spodních oček se vytvoří dlouhé vegetativní výhony.
Rosa rugosa a její hybridy jsou na řez minimálně náročné – stačí běžný zdravotní řez a po několika letech seříznutí přestárlých výhonů. Po radikálním řezu těsně u země už zřídka vytvoří krásný kompaktní keř.
Botanické růže většinou řezem neupravujeme, pouze odstraňujeme odumřelé dřevo a zmlazujeme zestárlé keře. V tomto případě bychom se umělými zásahy připravili o přirozený půvab většinou vzrůstných rozložitých keřů.
Speciální skupinu tvoří růže pnoucí. Šetříme u nich dlouhé mladé výhony tvořící základ keře. U jednou kvetoucích pnoucích růží na jaře pouze odřezáváme konce výhonů, které bývají namrzlé a dále výhony poškozené a křížící se. Hlavní řez ponecháváme po odkvětu, kdy odstraňujeme dřevo starší asi pěti let a seřezáváme postranní odkvetlé výhony asi o dvě třetiny. Opakovaně kvetoucím růžím vedlejší výhony krátíme v jarním i letním období, staré výhony vyřezáváme na jaře nebo po odkvětu buď téměř u země nebo v místě nasazení nových výhonů.
Řez růží se možná bude zdát na první pohled složitý. Pokud známe typ ošetřované růže, budeme-li se řídit všeobecnými zásadami a hlavně pozorovat, jakou reakci jsme řezem u keře vyvolali, vyvarujeme se případných chyb v dalším roce.
