V moderních typech ovocných výsadeb je třeba věnovat maximální pozornost péči o půdu. V přímé závislosti na zakrslosti podnože, plodnosti odrůdy a hustotě sponu stoupají i nároky na udržení optimální půdní struktury, dostatku vody, živin a humusu. Dlouholeté zkušenosti ukazují, že růst kořenového systému stromů je nejvíce ovlivňován uvnitř přibližně 2 m širokých příkmenných pásů (v prvních třech letech výsadeb okolo 0,8 m). Kromě pravidelného přísunu živin je v těchto pásech nutné během vegetace provádět zásahy proti plevelům.
Ve srovnání se škůdci a chorobami nemá vyšší výskyt plevelů v sadech během jedné vegetační sezóny zpravidla okamžitý vliv na pěstitelský výsledek. Přesto je nutno ošetření proti plevelům provádět pravidelně, aby na pozemcích nedošlo k nadměrnému nárůstu populací obtížně hubitelných vytrvalých druhů a zamezilo se enormnímu zvyšování zásoby semen v půdě. Při dlouhodobém zanedbávání regulace výskytu plevelných společenstev pak musíme počítat s postupnou růstovou a výnosovou depresí stromů (po několika letech dochází i k více než 50% snížení výnosu). Tento efekt se zřetelněji projeví u intenzivních výsadeb s vyšším počtem stromů na hektar.
Pro sady je charakteristický výskyt odolných víceletých plevelných druhů., jako např. pampelišky lékařské (Taraxacum officinale), pcháče rolního (Cirsium arvense), vrbovky horské (Epilobium montanum), pýru plazivého (Elytrigia repens), svlačce rolního (Convolvulus arvensis), kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), přesličky rolní (Equisetum arvense), šťovíků (Rumex sp.) aj.
Z rozsáhlé škály jednoletých či ozimých plevelů je možno zmínit ježatku kuří nohu (Echinochloa crus-galli), béry (Setaria sp.), merlíky (Chenopodium sp.), svízel přítulu (Galium aparine), lipnici roční (Poa annua), kokošku pastuší tobolku (Capsella bursa-pastoris), penízek rolní (Thlaspi arvense), hluchavku nachovou (Lamium purpureum), ptačinec žabinec (Stellaria media) a další.
Načasování zásahů proti plevelům vychází jednak z druhového zastoupení rostlin a jejich vývojového stádium a jednak ze stáří a fenofáze plodiny. V prvních třech letech po založení výsadeb je nutno podpořit růst mladých stromů, a proto zde musí být plevele eliminovány zejména na začátku vegetace. Pro regulaci plevelů v plně plodících výsadbách jsou důležitá především dvě období, která jsou u daného ovocného druhu rozhodující pro tvorbu výnosu: 1) období kvetení stromů a 2) doba intenzivního růstu plodů (u jádrovin od června do poloviny srpna či září dle ranosti odrůdy; u peckovin během posledních dvou měsíců před sklizní). Obnovení porostu plevelů před sklizní nemá již zásadní vliv na výnos; naopak - přiměřený výskyt plevelů zlepšuje zrání plodů i vyzrávání dřeva a přispívá k včasnému ukončení vegetace. Odčerpávání vody a živin rostlinami může snížit i výskyt hořké pihovitosti jablek. Udržování příkmenných pásů v bezplevelném stavu přes zimu nemá sice již na výnos přímý vliv, avšak kvůli ochraně sadů proti hlodavcům je vhodné obnovený porost plevelů na konci vegetace zredukovat.
Přestože existuje řada možností ošetřování příkmenných pásů (mulčování, výsev alternativních polních plodin, fólie, kultivace), je v současné době nejúčinnějším a v praxi nejosvědčenějším chemický způsob regulace plevelů. Z ekologického hlediska je při využívání herbicidů určitým kompromisem uplatňování zásad integrovaných systémů pěstování ovoce (SISPO). Přípravky jsou v tomto modelu aplikovány pouze v případě, překročí-li jejich pokryvnost hladinu škodlivosti, tj. nepřesáhne-li výskyt plevelů mez, jež má pro pěstitele významný ekonomický dopad. Bez ohledu na podnož, odrůdu, spon a stáří výsadeb je tímto kritériem pokryvnost plevelů přesahující hodnotu 10 % plochy příkmenných pásů. U starších (15 a více let) a intenzivně rostoucích stromů je možno tolerovat vyšší výskyt plevelů (do 25 % plochy půdního povrchu příkmenných pásů). Šířka pásů je v integrovaných systémech redukována z běžných 2 až na 1 metr, minimálně však na 1,5 m (ve starších výsadbách). Nezbytné je také pravidelné střídání herbicidů (v témž roce nesmí být opakovaně aplikován přípravek se stejnou účinnou látkou). Pro všechny přípravky použité v jádrovinách je stanovena ochranná lhůta 80 dnů před sklizní; u peckovin je zkrácena na 50 dní, kdy již proti plevelům nesmí být v rámci integrovaných systémů prováděny chemické zásahy.
V roce 2002 bylo pro výsadby jádrovin a peckovin povoleno cca 25 herbicidů. S výjimkou půdních přípravků Casoron G, Stomp 330 E, Kerb 50 W, kombinovaného herbicidu Folar 525 FW a kontaktních přípravků (Basta 15 a Gramoxone) zde dominují systémové foliární přípravky (převažující účinek prostřednictvím asimilačních orgánů) s nízkou rezidualitou v půdě. V praxi proto převažuje postup, v němž jsou zásahy prováděny na jaře v době intenzivního růstu plevelů (přelom dubna a května). Během dvou až tří měsíců, podle meteorologických podmínek, však dochází k postupné obnově plevelných společenstev, a to nejen regenerací z kořenů, ale hlavně vzcházením ze semen v půdní zásobě.
Pro udržení příkmenných pásů v příznivém stavu v době nejintenzivnějšího růstu plodů je proto u jádrovin (zejména u pozdních odrůd) nutno přistoupit k dalšímu ošetření, zpravidla kontaktními herbicidy (Basta 15, Gramoxone, Reglone). Případná aplikace půdního přípravku na podzim (Kerb 50 W) či v předjaří (Casoron G, Stomp 330 E) doplněná běžným zásahem systémově působícího listového herbicidu na přelomu dubna a května, nebo jednorázové použití kombinovaného přípravku Folar 525 FW, může za ideálních podmínek přispět k udržení výsadeb v čistém stavu po celé vegetační období. Optimální účinek půdních herbicidů je však závislý na vlastnostech půdy a průběhu vlhkostních poměrů v jejím svrchním horizontu.
Z výčtu herbicidních přípravků a ze spektra citlivých plevelů (tabulky 1 a 2) vyplývá, že pravidelnými a včasnými zásahy by s plevely zásadní problémy v plně plodících sadech neměly nastat. Obtížnější může být situace během prvních 3 letech po výsadbě, kdy je využívání většiny přípravků vyloučeno a u přijatelných látek lze aplikovat pouze nízké dávky. Kritický je zejména první rok výsadby, kdy jsou povoleny pouze graminicidy (Fusilade Super, Targa Super, Gallant Super, Pantera 40 EC) a přípravek Gramoxone. Ve druhém a třetím roce lze již využít i ostatní přípravky, kromě herbicidů, u nichž je aplikace povolena až v následujícím, čtvrtém roce (Basta 15, Folar 525 FW, Kerb 50 W, glyfosát, sulfosát). U glyfosátu (Roundup a analogické přípravky) a sulfosátu (Touchdown) je však možno využít cílených aplikací tak, aby nedošlo k zasažení kmínků a asimilační plochy stromků.
S fytotoxickými účinky listových systémových přípravků je však nutno počítat i u starších výsadeb jádrovin a peckovin, a proto i zde nesmí dojít k zasažení zelených nadzemních částí stromů. Uvedené riziko lze eliminovat řezem, a to vhodným tvarováním nejníže rostoucích větví a každoročním odstraňováním kořenových výmladků (kořenovými výmladky mohou být systémové přípravky rozvedeny do stromů!). U peckovin je třeba přistupovat k herbicidům s mimořádnou opatrností. Přípravky na bázi glyfosátu a jeho analogů (tab. 1) jsou zcela vyloučeny v broskvoních. Ke všem hloubkově působícím herbicidům jsou citlivé třešně štěpované na mahalebce a zejména na zakrslých podnožích typu P-HL. V těchto případech je vhodné v systému péče o půdu využití alternativních metod, jako je např. kultivace půdy nebo mulčování.
Ing. Vladan Falta, Ing. Miroslav Pražák, CSc.,
VŠÚO Holovousy, s. r. o.
