Ing. Jan Procházka oslavil šedesátku – blahopřejeme!

Jméno našeho jubilanta je jistě u odborné veřejnosti v naší zemi velmi známé. Ať za jeho působení v Koniferových školkách Žehušice, dále u firmy Starkl-zahradník v Čáslavi a v poslední době jako tajemníka Svazu školkařů České republiky.

Ing. Jan Procházka oslavil dne 15. dubna 2004 v plné tělesné a duševní pohodě své šedesáté narozeniny
Narodil se 15. dubna 1944 nedaleko Třemošnice na Chrudimsku na samotě, které se říká dvůr Skalka. Zde také prožil první léta svého dětství.V roce 1950 se rodiče odstěhovali do Proseče u Skutče a od roku 1954 se jejich bydlištěm stala Čáslav, kde také mladý Jeník ukončil základní školu. Po absolvování povinné školní docházky se v roce 1958 rozhodl pro Zahradnickou učňovskou školu v nedalekých Žehušicích, kterou 1961 zdárně ukončil. Ihned po vyučení nastoupil na Střední zemědělskou technickou školu, obor zahradnický v Ostravě–Zábřehu, kde také v roce 1963 úspěšně odmaturoval. Po maturitě nastoupil do Žehušic do zámeckého parku jako zahradník. V roce 1964 začal navštěvovat pedagogický seminář a 1965 se stal mistrem odborného výcviku při Učňovské škole zahradnické v Žehušicích, kde vedl odbornou praxi v Koniferových školkách Žehušice.
V roce 1965 se přihlásil k dálkovému studiu na Vysokou školu zemědělskou, agronomickou fakultu Brno, obor zahradnický v Lednici, kam byl přijat.
Již v mládí měl zájem o studium cizích jazyků. Vedle jazyka ruského, který byl v té době povinný, se intenzivně učil němčinu. Tehdy ještě netušil, že mu v budoucnosti tato znalost cizího jazyka otevře cestu do světa. Koniferové školky Žehušice byly v té době na vysoké odborné úrovni a od roku 1956 čile obchodovaly se západní Evropou. V létě 1964 navštívil obchodně školky v Žehušicích pan Otto Schmidt, majitel předních školek v Holštýnsku. Bohužel, tehdejší vedoucí školek pan František Machala nebyl přítomen a ve školkách nebyl nikdo, kdo by tuto návštěvu z Německa provedl po školkách. Byl zde však Jan Procházka a ten se zmíněného školkaře ujal. Pan Schmidt byl tak překvapen Procházkovou němčinou, znalostí materiálu a celkovým přehledem o školce, že mu nabídl praxi ve svých školkách v Německu. To bylo pro mladičkého Procházku velkým vyznamenáním. Avšak žilo se v jiné době a to co je dnes samozřejmostí, tehdy bylo téměř nemožné. Následovalo pozvání od firmy Rudolf Schmidt, které Jan Procházka obdržel 1965. Podal si žádost o povolení výjezdu na praxi do Německa a po nekonečném vyřizování formalit odjel v létě 1967 do Holštýnska na roční zkušenou.
Přerušil studium na Vysoké škole zemědělské Brno a pracoval coby praktikant v Holštýnsku, v té době největší školkařské oblasti světa. Za svůj pobyt se zdokonaloval v německém jazyce, navštívil řadu významných školek nejen v Německu, ale také v Holandsku, ve Skandinávii aj.
Potom přišel rok 1968, rok velkých nadějí a posléze velkého zklamání v Československu. Začalo politické oteplování, přišlo Pražské jaro a i já měl tu možnost vycestovat na praxi do Holštýnska k firmě Strobel v Pinnebergu, nedaleko Rellingenu, kde Jan Procházka působil. O jeho pobytu v Holštýnsku mě informoval pan Wilém Walter, s kterým jsem udržoval pravidelný písemný kontakt. Ihned jsem Jendu navštívil. Tam také vznikl mezi námi vztah, který přetrval dodnes. On již mnoho o Německu věděl a o vše se se mnou ochotně podělil.
Při společných výletech za poznáním se hovořilo o mnohém. O školkařině, o životě u nás doma, o životě ve svobodném světě, o budoucnosti atd. Velmi vzpomínal na domov, často o něm hovořil, hlavně o své mamince, ale také o slečně Blahunce (nyní Blahunka Procházková) a bylo na něm velmi dobře poznat, když se pošta z Čáslavi opozdila. Tenkrát nebyly mobily ani faxy a telefon měl u nás jen málokdo.
V létě 1968 mu skončila praxe v Německu a on se vrátil zpět do Československa. Zakrátko poté byla naše vlast obsazena vojsky Varšavské smlouvy. Já, toho času ještě v Německu, jsem si ihned vzpomněl na Jendu, jak asi tuto událost prožívá, protože před 21. srpnem 1968 byl přesvědčen, že stav v naší zemi se již nemůže změnit. Bohužel, tato jeho předpověď se nesplnila.
Vrátil se na dřívější do Žehušic, kde pokračoval ve funkci mistra odborného výcviku. V roce 1971 ukončil Vysokou školu zemědělskou v Brně a byl promovám zahradnickým inženýrem. Poté nastoupil do Koniferových školek v Žehušicích, které patřily tehdy k absolutní československé špičce. Z počátku zastával funkci samostatného technika, později funkci zástupce vedoucího školek a počítalo se s ním na místo vedoucího. V roce 1974 odešel vedoucí školek František Machala do starobního důchodu a Ing. J. Procházka byl pověřen vedením Koniferových školek. Na tomto postu zůstal do roku 1976, kdy byl na místo vedoucího dosazen Ing. Krčil. V témže roce byla při Žehušických školkách založena Projekční kancelář, kterou Ing. Procházka vedl až do roku 1989. Mezitím školky Žehušice změnily název na Krajskou organizaci pro rozvoj veřejné zeleně, v jejímž čele již nebyl vedoucí, ale ředitel. Ještě před listopadem 1989 byly v Žehušicích nové volby na funkci ředitele, které Ing. Jan Procházka vyhrál.
Po politických změnách v listopadu 1989 se v průběhu roku 1990 začal o podnikání v Československu zajímat úspěšný rakouský zahradník Josef Starkl. Z častých dřívějších návštěv naší země znal dobře zdejší poměry a byl si vědom, že obec Žehušice je v povědomí veřejnosti zahradnický pojem a na tom začal budovat svoji firmu. Dobře znal i Ing. Procházku a věděl o jeho schopnostech. Proto jej požádal o spolupráci při zavedení firmy Starkl-zahradník v Žehušicích. V té době již byly uplatňovány restituční nároky na Koniferové školky v Žehušicích a tak Ing. Procházka nabídku Josefa Starkla přijal. S datem
1. ledna 1991 se stal ředitelem zmíněné firmy v Žehušicích a začalo pro něj několikaleté období náročné práce. Zajišťoval chod firmy, která z počátku provozovala jen obchodní činnost a to ve formě zásilkového prodeje, protože pro přímý prodej nebylo žádné technické zázemí. V počátcích nebyly u firmy Starkl v Žehušicích žádné vlastní rostliny k prodeji a vše se muselo nakupovat. Ing. Procházka upřednostňoval při nákupech rostlin české školkaře a když již zboží v našich školkách chybělo, teprve potom dokoupil materiál v zahraničí. Dále firma získávala pozemky v Čáslavi, kde začala budovat nový areál firmy a to vše měl vedle řízení firmy na starosti. Postupem času se část provozu přestěhovalo do Čáslavi na Kalabousek, kde je nyní i sídlo firmy.
V roce 1999 poslání u firmy Starkl – zahradník Ing. J. Procházkovi, skončilo. Bylo dobudováno, zavedeno, tak jak bylo ujednáno. Po načerpání nových sil se vrací k tomu, co léta provozoval, k projekční činnosti, avšak ve své vlastní malé firmě. Vedle projekce i realizuje menší výsadby a k svým projektům také zajišťuje prvotřídní sadovnický materiál.
Psal se rok 2000 a neočekávaně zemřel Ing. Miroslav Pinc, CSc., který vedle své práce ve VÚOZ v Průhonicích zastával funkci tajemníka Svazu školkařů ČR. Předsednictvu Svazu školkařů vyvstal nelehký úkol – najít nového tajemníka. Ing. Miroslav Pinc byl u zrodu svazu a pracoval velmi dobře. Probraly se desítky jmen, až se také přišlo na Ing. Procházku,
kterého předsednictvo oslovilo. Za několik dní, po zvážení všech pro a proti, Ing. Procházka nabídku svazu přijal a ujal se funkce tajemníka. Po čtyřletém působení v této funkci hodnotí předsednictvo svazu jeho práci na výbornou. Jeho přehled o školkařství, vrozená inteligence, umění jednat s lidmi a další přednosti jen potvrzují, že Svaz školkařů obsadil místo tajemníka dobře.
Za všechny školkaře a odbornou veřejnost přeji jubilantovi k jeho kulatým narozeninám vše nejlepší, do dalších let mnoho zdraví a velký optimizmus při zvládání náročných úkolů,
které každodenně řeší.