V dalším díle našeho miniseriálu chráněných živočichů vám představíme řadu tesaříků, velkých brouků nápadných dlouhými tykadly, často delšími než tělo a zlatohlávky, středně velké zavalité brouky, jež jsou obvykle zbarvení zlatavě zelenavě, namodrale, ale i do červena až měďova.
Tesaříci
Většina tesaříků patří mezi vzácně se u nás vyskytující druhy.Jejich vývoj v larválním stavu trvá několik let, většinou ve vykotlaných stromech, v pařezech, silnějších větvích, často pouze v mrtvých stromech. Vzhledem k činnosti člověka silně ubývá míst, kam by samice mohly naklást vajíčka a ještě více míst, kde by mohl proběhnout jejich několikaletý larvální vývoj. Proto jich v naší přírodě stále více a více ubývá.
Z tesaříků patří mezi chráněné druhy celkem pět druhů. Z kategorie kriticky ohrožených druhů je to tesařík alpský (Rosalia alpina), dříve též nazývaný i sametovec horský podle sametově zbarveného povrchu těla. Jeho hostitelskou rostlinou – tedy rostlinou, do které samice kladou vajíčka – je u nás převážně buk, někdy též i jasan, topol, hrušeň či vrba, ale nikoliv v nížině. Žije tedy hlavně ve starých bukových lesích v nadmořských výškách zhruba od 600 do 1000 m n. m., v Alpách údajně až do výšky 1500 m. Avšak vyvíjí se pouze v mrtvých stromech.
Dalším kriticky ohroženým druhem je tesařík broskvoňový (Purpuriscens kachleri), velmi vzácný teplomilný druh, u nás žijící pouze v nejjižnější části státu. Hostitelské rostliny jsou různé stromy – duby, buky, jilmy, topoly, ale i švestky, broskve a vinná réva. Larvy se vyvíjejí v odumírajících a mrtvých větvích o průměru mezi 2 a 5 cm.
Z kategorie silně ohrožených druhů vyhláška uvádí našeho největšího tesaříka – tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo), který dosahuje délky těla od 24 do 54 mm, někdy i více. Jeho živná rostlina je nejčastěji dub, méně často buk nebo jiné stromy. Larvy se vyvíjejí pouze ve starých stromech. Dále pak opět ohromného tesaříka zavalitého (Ergates faber), dosahujícího délky 25 – 50 mm. Jeho živnou rostlinou je borovice, larvy se vyvíjejí hlavně ve starých pařezech, méně často v poražených nebo stojících mrtvých stromech. Sem patří i u nás velmi vzácný horský tesařík Tragosoma depsarium. Jeho živnou rostlinou jsou jehličnaté stromy, larvy žijí ve starých, obvykle nemocných, borovicích, jedlích a smrcích.
Do kategorie ohrožených druhů patří překrásný kozlíček jilmový (Saperda punctata), převážně jižní druh, u nás vyskytující se vzácně opět pouze v nejjižnější části státu. Larvy žijí v čerstvě poražených, odumírajících nebo jinak poškozených kmenech jilmů.
Další tesaříci u nás nepatří mezi chráněné druhy, i když by si to řada z nich zasloužila. Ovšem, jak již bylo uvedeno dříve, není nutné chránit pouze dospělce, kteří ve většině případů stejně krátce po spáření uhynou (dospělci podle druhu žijí pouze 2 – 6 týdnů, s výjimkou druhů, které se vykuklí na podzim, ale vyletují až zjara).
