Dne 24. dubna 2004 jsme se naposledy rozloučili s panem docentem Vilémem Krausem, jehož život předčasně ukončila zákeřná nemoc, s kterou tak statečně bojoval do posledních dnů. Jeho aktivní a plodný život byl plně zasvěcen práci v ušlechtilému oboru – vinohradnictví a vinařství.
Narodil se 25. října 1950 v rodině pana profesora Krause, vynikajícího odborníka a vysokoškolského pedagoga, a dokázal navázat na jeho proslulou, i když často nelehkou, dosud pokračující profesní dráhu. Obdivovali jsme a vážili si pana profesora, jako studenti jsme v něm viděli a dosud vidíme vzor, o to nesnadněji jsme s ním sdíleli bolest nad ztrátou syna. Mohl být na něj právem hrdý. Vilém mladší kráčel v jeho šlépějích, a přitom svou cestou, stal se rovněž erudovaným specialistou ve svém oboru.
Předpoklady pro rozvoj vlastní osobnosti docenta Krause byly dány mimo jiné absolvováním zahradnického oboru Vysoké školy zemědělské v Brně, dnes Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě, praxemi a stážemi v zahraničí, dále několikaletým působením na Slovensku v Hubicích, kde vedl ovocnicko-vinařské středisko, a samozřejmě prostředím, v němž vyrůstal.
Ze zahradnického oboru stejné školy si našel i svou ženu, která se mu stala plnohodnotným životním partnerem. Svou odborností významně přispěla a přispívá k dynamickému rozvoji rodinné farmy, jejíž technologickou část nyní vede jejich syn Vilém.
Jako odborný asistent nastoupil do Prahy na katedru zahradnictví Vysoké školy zemědělské v září 1982. Krátce poté, v roce 1984, získal vědeckou hodnost obhájením kandidátské disertační práce s vinohradnickým zaměřením. Vyučoval předměty vinohradnictví a vinařství. Pod jeho metodickým vedením vznikly desítky kvalitních diplomových nebo později i závěrečných bakalářských prací.
Jeho velikou zásluhou je založení vinařské báze v Mělníku na Chloumku. Postupně zde soustředil vybraný evropský sortiment révy vinné s mnoha klony, jejichž vyhodnocování značně přispělo k většímu rozšíření zejména v podmínkách České vinohradnické oblasti. Kromě toho tu vysadil dosud plně produkční podnožovou matečnici révy vinné s osvědčenými podnožemi pro specifické podmínky.
V letech1990-91 pomáhal řešit palčivé problémy ve funkci vedoucího katedry zahradnictví na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské, dnešní České zemědělské univerzity v Praze.
Docentem v oboru vinohradnictví a vinařství byl jmenován po obhájení habilitační práce v roce 1991 na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Publikoval ve vědeckém i odborném tisku, zpracoval vysokoškolská skripta a se svým otcem se podílel na knižních publikacích s vinařskou tématikou.
Obrovská činorodost, organizační schopnosti a podnikatelský duch však vedly docenta Krause začátkem 90. let k založení vlastního podniku, který nazval příznačně Vinařský dům Bacchus. Ten se mu podařilo vybudovat na vysoké úrovni. Platí to nejen produkci hroznů a vína. Především jeho rozsáhlé révové školky s výrobou zdravých štěpovaných sazenic mohou být příkladem, který nemá u nás srovnání.
Těžké zkoušce byla vystavena celá rodina při katastrofálních povodních, které v srpnu 2002 napáchaly obrovské škody v obytném domu, na majetku, ve školkách, matečnicích i vinicích. Sám považoval za nenahraditelné zejména ztráty na cenném rostlinném materiálu. Stejně jako v jiných situacích však dokázal řešit i velmi složité problémy s potřebným nadhledem.
Nadále, až do letošního roku, pokračoval s menším pracovním úvazkem jako docent na České zemědělské univerzitě, přednášel, zajišťoval semináře a praktická cvičení z vinohradnictví a vinařství pro nejrůznější formy bakalářského a inženýrského studijního programu zahradnického směru nebo později oboru. Podílel se na celoživotním vzdělávání v rámci Univerzity třetího věku. Na Střední zahradnické škole v Mělníku učil po určitou dobu vinařství.
Jeho vysoce odborné přednášky, za nimiž cítíme životní moudrost a dlouholeté zkušenosti, jsou hodnoceny jako mimořádně kvalitní, podnětné a současně srozumitelné všem studentům. Jistě k tomu přispěl i talent zděděný po jeho otci, talent, který dokázal tvůrčím a originálním způsobem dále rozvíjet.
Stopu, které po sobě Vilém Kraus zanechal svou prací, ponesou ještě další generace.
V docentu Krausovi odchází mimořádná osobnost českého vinařství a současně vysokého zahradnického školství.
Byl zároveň dobrým člověkem, naším kolegou, ale především kamarádem, ochotným pomoci radou všude tam, kde to bylo zapotřebí a kde jen trochu mohl,.
Vyznačoval se skromností, měl přirozenou autoritu, kdekoli se objevil, šířil kolem sebe klid a pohodu, kterou dovedl přenášet na druhé.
Pokloňme se proto jeho památce a snažme se také sami co nejvíce přiblížit k lidství.
