Škodlivé organismy, které se v Evropském společenství vyskytují a jsou pro něj závažné, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 k vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 330/2004 Sb., ve znění vyhlášky č. 662/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů (dále jen vyhláška).
Škodlivé organismy stanovené v příloze č. 2 vyhlášky je zakázáno zavlékat a rozšiřovat na území společenství, pokud se vyskytují na určitých rostlinách nebo rostlinných produktech vyjmenovaných v téže příloze. Následující přehled zahrnuje virové a bakteriální choroby okrasných rostlin z přílohy č. 2 vyhlášky.
Tomato spotted wilt virus (TSWV) – virus bronzovitosti rajčete
Taxonomie: viry, řád: Mononegavirales, čeleď: Bunyaviridae, rod: Tospovirus
Biologie: Virus bronzovitosti rajčete je přenášen třásněnkami čeledi Thripidae (Thysanoptera), především druhem Frankliniella occidentalis. Třásněnky se mohou virem nakazit pouze v larválním stadiu a často zůstávají infekční po celý život. Přenos viru přes vajíčka není prokázán.
Hostitelé: Virus má velmi širokou škálu hostitelů, nejčastěji napadá rostliny čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), bobovité (Fabaceae) a lilkovité (Solanaceae). Rizikovými hostiteli uvedenými v příloze č. 2 vyhlášky jsou: rostliny Apium graveolens L., Capsicum annuum L., Cucumis melo L., Dendranthema (DC.) Des Moul., všechny variety novoguinejských hybridů Impatiens L., Lactuca sativa L., Lycopersicon lycopersicum (L.) Karsten ex Farw., Nicotiana tabacum L., u kterých je zřejmé, že jsou určeny k dalšímu pěstování tabáku pro průmyslové zpracování, Solanum melongena L., Solanum tuberosum L., určené k pěstování, jiné než osivo.
Způsob šíření: TSWV se šíří přirozeně třásněnkami a infikovanými rostlinami.
Příznaky napadení: Virus bronzovirosti rajčete vykazuje širokou škálu příznaků, na listech se objevují chlorotické až nekrotické skvrny, kroužky, mozaika, bronzovitost, deformace, kadeřavost, ztloustnutí žilnatiny a zakrslost. Na květech je příznakem pestrokvětost, dochází ke slabému nasazování plodů na kterých se objevují žluté nebo červené prstence. Po napadení mladých rostlin dochází k jejich vadnutí.
Chrysanthemum stunt viroid – viroid zakrslosti chryzantémy
Taxonomie: viry, řád: Mononegavirales, subvirová agens: viroidy, čeleď: Pospiviroidae, rod: Pospiviroid
Biologie: Inkubační doba viroidu je relativně dlouhá, pohybuje se v rozmezí 2 až 3 měsíců v závislosti na kultivaru. Viroid je nezvykle termostabilní, inaktivační teplota se pohybuje mezi 90 až 100 °C.
Hostitelé: Hlavními hostiteli jsou chryzantémy a příbuzné druhy. Náchylnost jednotlivých odrůd je různá, u celoročních kultivarů je obecně nejvyšší.
Rizikovými hostiteli uvedenými v příloze č. 2 vyhlášky jsou rostliny Dendranthema (DC) Des Moul. určené k pěstování, jiné než osivo.
Způsob šíření: Viroid zakrslosti chryzantémy je přenosný mechanicky, šíří se infikovanými rostlinami.
Příznaky napadení: Intenzita napadení je závislá na teplotních a světelných podmínkách, u zahradních chryzantém se vyskytuje asi třetina napadených rostlin bez příznaků. Napadené rostliny kvetou dříve než rostliny zdravé téže odrůdy, ranost kvetení se postupně zvyšuje. Květů je méně, jsou menší a zbarvení bývá světlejší až bělavé (zvláště u bronzově a červeně zbarvených odrůd). Počet a velikost výhonů je redukována, stonky napadených rostlin jsou křehké a snadno se lámou v místě větvení. U některých kultivarů se vyskytuje na listech mírná kadeřavost, žlutozelené skvrny, zakrslost růstu a světlejší zbarvení.
Erwinia chrysanthemi pv. dianthicola (Hellmers) Dickey
Taxonomie: doména: Bacteria, oddělení: Gracilicutes, třída: Proteobacteria, čeleď: Enterobacteriaceae, rod: Erwinia
Biologie: Bakterie E. chrysanthemi způsobuje vaskulární vadnutí a rozšíří-li se uvnitř rostliny systémově, kolonizuje xylém. Může zůstávat latentní v matečných rostlinách a šířit se v nich při řízkování. Bakterie je schopná přežívat v půdě v rostlinných zbytcích. Vysoká vzdušná vlhkost a volná voda napomáhají šíření a pronikání bakterie do rostlinných pletiv. Rozvoj choroby je závislých na teplotách okolo 25 – 30 °C.
Hostitelé: Choroba napadá okrasné venkovní, skleníkové i pokojové rostliny, např. hvozdík (Dianthus L.), chryzantémy (Dendranthema DC), difenbachie (Dieffenbachia sp.), hyacint (Hyacinthus spp.), Euphorbia pulchrerrima, Kalanchoe blossfeldiana, Philodendron spp., Leucanthemum maximum, tulipán (Tulipa L.), banánovník (Musa L.), Aechmea fasciata, Aglaonema pictum, Anemone spp., Cyclamen spp., Dracaena marginata, Opuntia spp., Pelargonium capitatum, Phalaenopsis spp., Saintpaulia ionantha a další.
Rizikovými hostiteli uvedenými v příloze č. 2 vyhlášky jsou rostliny Dianthus L. určené k pěstování, jiné než osivo.
Způsob šíření: Bakterie je přenosná půdou a živným médiem, infikovanými rostlinami nebo jejich vegetativními částmi.
Příznaky napadení: Patogen způsobuje mokré hniloby dužnatých orgánů jako jsou kořeny, hlízy, stonkové řízky a ztlustlé listy a vadnutí rostlin. Stonkovou hnilobu způsobuje především u chryzantémy, difenbachie, banánovníku, Euphorbia pulcherrima, listovou hnilobu u druhů Philodendron, Saintpaulia ionantha, Agloanema, zakrslost, hnilobu hlíz a zpomalení růstu vyvolává u druhu Dahlia L.
Pseudomonas caryophylli (Burkholder) Starr et Burkholder /syn. Burkholderia caryophylli (Burkholder) Yabuuchi et al./ – bakteriální vadnutí
Taxonomie: doména: Bacteria, oddělení: Gracilicutes, třída: Proteobacteria, čeleď: Burkholderiaceae, rod: Burkholderia
Biologie: Bakterie mohou do rostliny proniknout pouze poraněním a následně kolonizují vaskulární systém stonku a kořenů. Primárním zdrojem infekce jsou řízky odebrané z matečných rostlin v latentní fázi infekce. Bakterie se mohou šířit vodou přes řízky nebo kořenový systém. Při poškození vytéká z rostlin bakteriální sliz, který je zdrojem infekce. Teploty nad 20 °C urychlují bakteriální růst a tím i projev symptomů. Při nízkých teplotách nevykazují napadené rostliny žádné příznaky.
Hostitelé: Hlavními hostiteli jsou hvozdíky (Dianthus L.). Rizikovými hostiteli uvedenými v příloze č. 2 vyhlášky jsou rostliny Dianthus L. určené k pěstování, jiné než osivo.
Způsob šíření: Přirozené šíření patogena je velmi pomalé a jen na velmi krátké vzdálenosti. Hlavní způsob šíření představují napadené řízky získané z infikovaných matečných rostlin.
Příznaky napadení: Pokud jsou rostliny infikovány jen mírně a jsou uchovávány při nízkých teplotách, mohou se příznaky projevit až za 2 – 3 roky. Listy postupně mění barvu na šedozelenou, později mohou žloutnout, vadnout a odumírat.
Při teplotách půdy pod přibližně 17 °C dochází k rychlému množení buněk, což vede obvykle na bázi rostlin k napětí okolo cév a následně ke vzniku podélných internodiálních prasklin, které se později vyvíjejí v hluboké jizvy. Zpočátku je toto praskání podobné fyziologickému praskání, které se vyskytuje u některých odrůd, ale u prasklin indukovaných patogenem je viditelný hnědožlutý bakteriální sliz, často přerostlý saprofytickými houbami, např. Cladosporium herbarum. V některých případech v důsledku výtoků z jizev zůstávají stonky duté. Při teplotě 20 – 25 °C jsou jizvy mnohem vzácnější a typickým příznakem je vadnutí. Uvnitř stonků jsou v cévních pletivech vizuálně patrné lepkavé, hnědožluté, podélné pruhy různé šířky, na příčném řezu jsou viditelné jako nepravidelné nahnědlé skvrny s vodnatými okraji. Pokud se u infikovaných rostlin vyskytne vadnutí, kořeny jsou shnilé a rostliny je možné snadno vytáhnout z půdy. Na řezech kořenů se vyskytují hnědé skvrny, kterými se tato choroba liší od houbové choroby vyvolené původcem Phialophora cinerescens – vadnutí hvozdíku (u níž jsou kořeny bez příznaků). Rostliny mohou přežívat 1 – 2 měsíce, odumření urychlují sekundární invaze hub. Silně infikované řízky vadnou a odumírají dříve než se vytvářejí kořeny.
