Porosty dřevin tvoří v sadovnických úpravách nejpodstatnější část zeleně. Podílejí se rozhodujícím způsobem na zlepšování životního prostředí a na udržování biologické rovnováhy v krajině. Tyto předpoklady však mohou splnit jen ty dřeviny, jejichž výběr byl proveden podle ekologických podmínek v souladu s kompozičními zásadami uplatněnými v projektu zahradní úpravy.
Dosáhneme-li vytvoření dobrých plošných a prostorových podmínek, vytvoří dřeviny spolehlivý základ funkční zeleně. Obecně platí pravidlo, že porušení zásad při zakládání zeleně, tedy i při výsadbě dřevin, se jen velmi těžce napravuje sebekvalitnější údržbou.
Výsadba dřevin navazuje na předcházející operace prováděné po dokončení terénních úprav, navážkách ornice, zpracování a dobrém urovnání půdy. Někdy se však vysazuje na předem založeném trávníku. Tento postup se volí v případě, že předcházející práce nemohly být včas dokončeny a na běžnou výsadbu by již bylo pozdě.
Dřeviny vysazujeme na trvalé stanoviště většinou jako vyspělejší jedince, nejčastěji jako „školkařský materiál“, odpovídající příslušným normám. Menší podíl výsadeb je realizován z mladých dřevin (jedno až dvouletých).
Celý postup zakládání porostů na trvalém stanovišti zahrnuje tyto operace:
- vyčištění pozemku na stanovišti,
- příprava pozemku pro výsadbu dřevin,
- ošetřování a příprava dřevin před výsadbou,
- vlastní výsadba dřevin,
- ošetřování a ochrana vysázených dřevin.
U všech těchto operací je společným rysem velká spotřeba ruční práce, často spojená s fyzickou námahou. Proto je každá realizační firma vedena snahou po využití všech dostupných mechanizačních prostředků, které tyto operace usnadní, zrychlí a celkově zefektivní.
Vyčištění pozemku na stanovišti
Jedná se o velmi důležitou operaci, neboť teprve na vyčištěném pozemku lze provádět následné operace tj. urovnání, hnojení, zpracování půdy apod. Kromě sběru nežádoucích materiálů jako jsou např. zbytky stavební činnosti, dřevní odpad a další, spočívá tato operace v likvidaci nežádoucích rostlin, keřů, stromů a jejich zbytků.
Technické zajištění této operace je vždy velmi individuální, někdy postačí malotraktor s návěsem, většinou ale musíme použít další mechanizační prostředky. Nejčastěji je to křovinořez. Jedná se o ručně nesený stroj využívaný k sečení a vyžínání travních porostů, k likvidaci podrostů pod stromy, k údržbě a čištění keřů, rákosí, k údržbě lesních porostů apod. (obr. 1)
Křovinořezy řady Hobby jsou určeny k občasnému používání jako je vyžínání trávy na zahradě, v okolí domu, občasné čištění keřů, vyžínání pod stromy či k likvidaci přerostlých plevelů. Jsou dodávány s jednodušším vybavením, postrádají antivibrační zařízení, mají menší výkon motoru.
Křovinořezy řady Profi jsou konstruovány pro každodenní práci, pro čištění keřů, likvidaci podrostu, kácení náletů apod. V profesionální praxi se nejlépe osvědčují zádové modely (obr. 2), které jsou řešeny tak, že pohonnou jednotku nese uživatel spolu s postrojem na zádech a točivý moment se přenáší prostřednictvím ohebného hřídele na pracovní nástroj. Pro kácení dřevinné vegetace se užívá standardních pilových kotoučů určených pro prořezávání kmínků mladých dřevin. Mají 20 – 80 zubů a tři typy ozubení: trojúhelníkové asymetrické, vlčí s omezovači či bez omezovačů a hoblovací. Kotouče s trojúhelníkovým ozubením se vyznačují nižší řezností a vyšší kvalitou řezu. Jsou vhodné především do parků a zahrad. Není možno je brousit v terénu. Kotouče s vlčím ozubením mají vysokou řeznost a nižší počet zubů. Je možno je ostřit pilníkem přímo na stanovišti. Jsou vhodné pro použití v náročnějších podmínkách (lesy, zarostlé pastviny). Moderní řešení představují kotouče s hoblovacími zuby tvarovanými podobně jako u pilových řetězů.
Pro odstraňování zbytků keřů či pařezů se využívají pařezové frézy (obr. 3). Nejmenší modely jsou převozné s ručním naváděním, běžně se u nás ale využívají i stroje traktorové nesené.
Jedná se o stroje s vertikálně pracujícím frézovacím kotoučem, kterým je pařez frézován na drobné hobliny, které mohou zůstat na místě zahrnuté zeminou nebo jsou odvezeny na kompost. Pařez je zpravidla vyfrézován do hloubky 0,3 m, aby nepřekážel při orbě. Výhodou použití pařezové frézy je malé utužení povrchu a šetrný zásah do okolního terénu (většinou trávníku) oproti klasickému dobývání pařezu např. pomocí traktoru.
Dalším způsobem likvidace pařezů, u nás zatím nevyužívaným, je využití pařezových vrtáků. Jedná se o druh neseného stroje s pohonem od vývodového hřídele traktoru. Odstraňovaný pařez může být buď navrtán, a poté celý ze země vytažen, nebo se přímo v zemi „rozvrtá“. Jedná se o výkonné stroje, které se vymykají kategorii malé mechanizace.
Příprava stanoviště pro výsadbu dřevin
Spočívá v průzkumu stanovištních podmínek, zejména půdních a v přípravě, případně úpravě půdy. Zvláště pečlivě je třeba připravit stanoviště pro budoucí výsadby tam, kde bývá půda následkem stavební činnosti značně devastována. Nejlepší přípravou je hluboké zpracování půdy na celé ploše pozemku. Tento způsob se dá uplatnit pro výsadbu soustředěných, zahuštěných výsadeb. Pro solitéry a volné skupiny keřů, či pásové výsadby se obvykle hloubí jámy, nebo rýhy.
Příprava půdy a případné hloubení jam či rýh by mělo proběhnout vždy v předstihu před výsadbou. Bývá výhodné nechat promrznout půdu přes zimu, neboť to má příznivý vliv na půdní strukturu a následný vývoj vysázených dřevin.
Zpracování půdy se provádí většinou jednoradličnými pluhy, kde k agregaci postačí malotraktor. Malý poloměr otáčení a malá šířka stroje umožní vcelku kvalitně zpracovat také malé či nepravidelné plochy. Hloubení jam se při větším počtu provádí pomocí minirypadel, která mohou mít různé nástavce (obr. 4). Rýhy pro menší pásové výsadby lze pohodlně vyhloubit pomocí rýhovačů. Přesto ale základním technickým prostředkem pro hloubení jam zůstává půdní vrták v ručním nebo traktorovém provedení.
Ruční motorový vrták – představuje zařízení, které výrazně zvyšuje výkonnost (obr. 5). Pohon vrtáku je odvozen od spalovacího motoru (1,5 – 2,0 kW), obsluhu tvoří zpravidla dva pracovníci. Vrták bývá vybaven rámem pro přesné vedení jamky. Hlavní výhodou je snížení fyzické námahy.
Traktorový vrták může být proveden jako obdoba dvoumužného vrtáku s motorovým pohonem, který je ale poháněn hydromotorem od hydrauliky traktoru. Výhodou je pružné spojení vrtáku s traktorem a možnost přesného umístění jamky. Jinou variantou je traktorový vrták upevněný bočně na konzole nebo vzadu na tříbodovém závěsu traktoru. Konzola umožňuje nastavení hloubky i směru vrtání.
Využívá se vrtáků o průměru 100 – 400 mm, dosahovaná hloubky vrtání jam je 0,60 – 0,80 m. Tyto vrtáky se často používají i pro stavbu sloupků oplocení či opěrné konstrukce.
Ošetřování a příprava dřevin před výsadbou
Od vyjmutí rostlin ve školce přes dopravu až do výsadby může dojít ke značnému znehodnocení rostlin nejčastěji zaschnutím nebo mechanickým poškozením. Proto je velmi důležité zvážit způsob ochrany povrchu rostlin, použití vázacích i nakládacích prostředků. Vždy se vyplatí individuální přeprava keřů či stromků se spolehlivou fixací na ložné ploše dopravního prostředku. Nakládání a manipulace se při větším počtu kusů a při větších hmotnostech (výsadba stromků s balem) s úspěchem provádí pomocí hydraulické ruky, která bývá někdy provedena jako nástavba traktoru či malotraktoru.
Vlastní výsadba dřevin
Výsadba dřevin probíhá ve dvou základních termínech, s výjimkou dřevin v kontejnerech.
Dřeviny pro časné podzimní výsadby jsou vyrývány ve školce před opadem listů a je tedy třeba, aby pro transport a další manipulaci byly bezpodmínečně zbaveny listů a uchráněny tak před nežádoucí transpirací.
Druhy, které končí pozdě vegetaci a pozdě raší, rostoucí na původních stanovištích v chudých půdách, vysazujeme těsně před rašením, případně mírně narašené.
Stále zelené dřeviny, ať už jde o jehličnany nebo listnáče, mají být vysazovány v časném podzimu, než půda prochladne.
Sadba v kontejnerech se může vysazovat i v době vegetace. Tento progresivní způsob odstraňuje sezónnost práce a umožňuje dokončení úprav kdykoliv od jara do podzimu. Rostliny se také lépe ujímají. Nevýhodou jsou vyšší náklady a skutečnost, že vždy nebývají k dispozici všechny druhy a velikosti výsadbového materiálu.
Zásady pro úspěšnou výsadbu dřevin lze shrnout do těchto bodů:
- vysazovat do přiměřeně vlhké půdy,
- velikost jámy musí odpovídat kořenovému balu,
- provádět řez kořenů, případně úpravu zemních balů,
- vysazovat do správné hloubky podle jednotlivých skupin a druhů,
- dbát na dokonalé spojení půdy s kořeny a zemními baly,
- provést řez nadzemní části vysazovaných dřevin,
- vysazené dřeviny řádně zavlažit,
- zabezpečit vysazené dřeviny proti poškození.
Vlastní výsadba představuje souhrn manuálních činností spočívajících v manipulaci s výsadbovým materiálem, v dopravě substrátu, mulčovací kůry, dovozu vody příp. ve stavbě opěrné konstrukce. Z toho vyplývá, že fyzicky nejnáročnějším úsekem je doprava materiálu. Tradičním prostředkem bývá malotraktor s vlekem, multikára, mininakladač nebo minirypadlo s adaptérem (obr. 6). V současné době se ale začíná i v této oblasti objevovat řada mechanizačních prostředků, jejichž ložný prostor bývá uzpůsoben charakteru přepravovaného materiálu (obr. 7). Zpravidla se jedná o stroje z oblasti komunální techniky s širokým využitím v průběhu celého roku.
Ošetřování a ochrana vysázených dřevin
Základním opatřením po výsadbě je důkladné zahrnutí kořenů nebo kořenového balu a zhutnění půdy v jeho okolí. Povrch v nejbližším okolí výsadeb by měl být udržován v bezplevelném stavu , často se využívá krycí mulčovací kůry příp. mulčovací štěpky.
Nezbytným opatřením je pravidelná závlaha.
U stromů je nutno zřídit pevný opěrný kůl a pevně k němu kmen fixovat, pozor na použitý materiál, drát je zcela nevhodný. Kromě opory je třeba zajistit také vysazené dřeviny před poškozením. Nejčastěji se používají 3 – 4 dřevěné tyče uložené šikmo tak, aby se pod úrovní koruny sbíhaly. Toto opatření mají zabránit zlomení stromu při neopatrném průchodu či průjezdu. Účinným opatřením je také např. dočasné oplocení každého stromu, alespoň do výše 1 m. Samozřejmostí by měla být řádná konečná úprava místa výsadby včetně jeho okolí.
