Území Slovinska (země: Kranjsko, Korutany, Přímoří a Štýrsko) bylo v politickém celku s územím České republiky ve svazovém státě krále Sáma (623 – 58) i v době vlády českého krále Přemysla Otakara II. (1251 – 78), později se politické a ekonomické vztahy přerušily na delší období. V době feudalismu měly některé knížecí rody (Auersperg, Ditrichstein, Herberstein, Wndischrätz a jiní) své statky v obou zemích. Do Slovinska přicházeli zahradníci z Čech i Slovenska, nejvíce však z Moravy, odkud přinášeli semena, sazenice a s tím i nové odrůdy a také nářadí a stroje. Ze Slovinska již v té době také odesílali na sever rané odrůdy ovoce a révy.
Těsnější spolupráce začala v osvícené době, kdy se začalo se zakládáním zemských zemědělských společností (ve Štýrském Hradci a Celovci 1764, v Gorici 1765, v Lublani 1767, v Brně 1770 atd.). V roce 1822 bylo založeno kranjské pomologické družstvo v Lublani podle příkladů Českého pomologického spolku, které zaslalo do Lublaně více výtisků svých pravidel. Uprostřed století se obnovily kulturně-politické svazky a těsnější hospodářské vztahy. Do Slovinska přicházeli čeští a slovenští úředníci, profesoři, inženýři i množí odborníci z oboru zemědělského, zahradnického, vinařského a ovocnářského. Mnoho Slovinců studovalo na českých a moravských školách (v Brně, Lednici, Praze, Roudnici, Táboře atd.) nebo jako absolventi slovinských zemědělských škol na vídeňské Bodenkulture odcházeli na praxi na statky knížete Ditrichsteina, Lichtensteina, Lobkowize a Windischrätze. V té době Slovinci získali české selekce (nebo prostřednictvím Čechů) odrůd brambor, krmné řepy, zelí, štěpy odrůd révy (´Ryzlink vlašský´, ´Furmint´, ´Sylvánské´, ´Lipovina´). Když ve Slovinsku začal v roce 1913 vycházet časopis „Slovenski sadjar“ a v roce 1928 publikace „Sadni izbor za Slovenijo v besedi in slikah“ udělali v Čechách obtisky barevných pomologických obrázků podle Říhy.
Připomeňme si Čechy a Slováky, kteří přispěli k rozvoji slovinského zahradnictví.
l. Hlubek František Xaver
Profesor přírodopisu a zemědělský odborník se narodil 11. září 1802 v Chotěšově ve Slezsku, zemřel 10. února 1880 ve Štýrském Hradci. Gymnázium navštěvoval v Opavě, filosofii studoval v Brně (1822 – 24), potom ve Vídni matematiku, chemii, zemědělství a právo (1825 – 1828). V Lublani přednášel přírodopis a zemědělství na lyceu a jako aktivní člen Kranjské zemědělské společnosti byl ředitelem pokusné zahrady, kde zkoušel semena, ovocné odrůdy, zeleninu, cukrovku a jiné plodiny. Zprostředkoval dovoz semen a sazenic z Čech a vytvořil spojení mezi Čechy a Moravou a Kranjskem a Štýrskem. Byl redaktorem časopisu a kalendáře hlasatele Zemědělské společnosti. Doporučoval ovocnářství, zahradnictví, vinařství a krmné rostliny k rozvoji dobytkářství a upozorňoval na potřebu zemědělské výuky ve slovinštině. Byl odpůrce Němců a měl proto ve Štýrském Hradci potíže, ačkoliv tam přednášel přírodopis a zemědělství v němčině. V němčině také napsal knížku o chovu bource morušového (1840) a rozpravy o klasifikaci a vlastnostech vinných odrůd ve Štýrsku (1841). Napsal rovněž početné rozpravy o výživě rostlin (1839, 1841, 1842 a 1846).
2. Biatzowský Ivan Nepomuk
Byl Slovák z okolí Nitry. Žil a pracoval v první polovině XIX. století. Promoval z medicíny a botaniky ve Vídni v roce 1830. Po roce 1834 pobýval v Lublani, kde pořádal obecně přístupné přednášky z botaniky. V roce 1844 byl jmenován učitelem botaniky a zemědělství na lyceu a vedoucím botanické zahrady, kde se tenkrát pěstovaly sazenice ovocných stromů a sbíraly ovocné odrůdy. Při vzpomínkové slavnosti k založení lublaňské university v roce 1848 byl navržen Biatzowský za profesora botaniky. V době, kdy Biatzowský vedl v Lublani botanickou zahradu, byly rozšířeny sbírky odrůd ovocných stromů a bylo věnováno více času pomologickým problémům. V letech 1846 a 1847 pojmenovali jablka a hrušky, které rostou v Kranjsku, pravými pomologickými názvy.
3. Skalický Bohuslav
Vinařský odborník a učitel. Narodil se 17. srpna 1872 v Cerekvici u Hradce Králové, zemřel 8. prosince 1926 v Novém městě ve Slovinsku. Po ukončení obecné a měšťanské školy v Hořicích pracoval v letech 1887 – 90 v zahradnictví hraběte Černína ve Vinoři u Prahy, potom ukončil Pomologickou školu v Tróji u Prahy (1890 – 93), vzdělání doplnil na Vyšší enologické a pomologické škole v Klosterneuburgu a jako mimořádný posluchač navštěvoval přednášky na Vysoké zemědělské škole ve Vídni. Do Slovinska přišel v roce 1895 a do své smrti pracoval v Novém městě (Slovinsko) jako vedoucí obnovy vinohradů po vpádu fyloxery (1895 – 1902), vinařský inspektor (1902 – 21) a ředitel zemědělské školy v Grmu (1921 – 1926). Skalický byl před první světovou válkou a po ní vedoucím odborníkem ve vinohradnictví, sklepním hospodářství a ovocnářství. Organizoval zakládání matečnic, školek vinné révy a ovocných stromků, pokusných vinohradů. Byl funkcionářem Ovocnářského a zahradnického, jakož i Vinařského družstva pro Slovinsko a aktivním pracovníkem v kulturních a národních organizacích. Vypomáhal i s překlady československých odborných výsledků, které zveřejňoval ve sbírce „Gospodarska navodila“, které vycházely jako samostatné publikace. Dále napsal Zemědělské poměry v Čechách (1909), Rychlení amerických podnoží (1907), Pěstování a distribuce stolního hroznového vína a Pěstování vinné révy ve špalíru (1912) a knihu Sklepnictví (1942).
4. Hejnic J. Václav (Heinitz J. Wenzel)
Narodil se 24. května 1864 v Dobříši u Příbrami. Jako učedník se vyučil v zahradnictví knížete Colloredo-Mansfielda (1877 – 82), pak ukončil zemskou pomologickou školu v Tróji (1882 – 83) a později ještě vídeňskou zahradnickou školu – Wiener Gartenbauschule (1887 – 88).
S bohatou praxi se Hejnic v roce 1892 přihlásil na rozpis obecní rady hlavního města tehdejší Kranjské země, Lublaně, které do té doby ještě nemělo kvalifikovaného zahradníka, ani stálou městskou zahradnickou službu. Zeleň ve městě byla omezena na soukromé a městské zahrádky, pouze Lattermanovo stromořadí spojovalo Lublaň s lesy Rožníku. Na rozpis se přihlásilo 60 kandidátů, z toho 17 kvalifikovaných zahradníků z Rakouska, pět kvalifikovaných cizinců, ostatní byli nedostatečně kvalifikováni. Městská rada přijala Hejnice jako nejlépe kvalifikovaného zahradníka, který potom více než 37 let pečoval o parky a sady a byl před svou tragickou smrtí v roce 1929 jmenován prvním ředitelem městských sadů. S ním pracovalo před první světovou válkou a mezi oběma válkami více československých rodáků – zahradníků.
Václav Hejnic obdržel od městské rady zplnomocnění, aby zvelebil dosavadní a zakládal nové sady, parky a stromořadí. Postupně v okolí Lattermanova stromořadí vytvořil dnešní park Tivoli, spojil park i město stromořadími (1905), nechal vysázet severní (1909) a později ještě jižní část tivolského parku (1929). Jeho přičiněním byl upraven Šempeterský park, stromořadí na Prulách, na Gradu (lublaňském hradě). Většinu těchto prací Hejnic sám projektoval, po první válce spolupracoval s velikým architektem profesorem Plečnikem, který určitý čas pracoval na Hradčanech v Praze. Hejnic byl bezesporu člověk s širokým rozhledem a vzděláním ve svém oboru. Ovládal český, německý a slovinský jazyk, francouzštinu a angličtinu, při práci byl důsledný a přesný.
5. Urbánek František
Narodil se v roce 1872 v Bešinách u Klatov. Zahradnictví se vyučil ve Vídni, odkud v roce 1900 přišel do Mariboru, kde byl zaměstnán jako učitel zahradnictví na vinařské a ovocnářské škole. Byl významným odborníkem, který během 18 let své práce vychoval mnoho zahradníků z celého Slovinska. V roce 1919 založil vlastní zahradnictví v Mariboru.
6. Vávra Václav,
Narodil se 14. září 1881 v Buršicích (Brod u Klatov) v Čechách. Ukončil obecnou školu v Klatovech, zahradnickou v Buršicích, kde se také vyučil zahradnickému řemeslu (1900). Sloužil jako pomocník v uměleckém a obchodním zahradnictví Franze Gabesana v Rottensteinu ad. Triestino v Dolních Rakousech (1903 – 08). Do Slovinska přišel v dubnu 1911. Krátkou dobu pracoval v zahradnictví J. Topičnika v Ptuju, uprostřed léta stejného roku byl zaměstnán u měšťana Pongratze v Dornave u Ptuje. V roce 1914 byl na srbské frontě na Drině, potom v Haliči, kde byl zajat a poslán do zahradnictví do Murmanska, potom na Sibiř, odkud se vrátil v roce 1920 do Dornavy, kde pečoval o městské parky, vinohrady a ovocné sady. V roce 1925 převzal zahradnictví hraběte M. Badla a zásobování města Viltuš u Mariboru, kde zůstal do října 1942, potom založil svoje zahradnictví na Slemenu u Mariboru. Zemřel 21. března 1964 v Mariboru, v zahradnictví pokračoval jeho syn Rajko Vavra (nar. 1943).
7. Herzmanský František
Byl Hejnicův současník, spolupracovník a přítel. Narodil se v roce 1859 v Odravě. Zahradnictví se vyučil u městského zahradníka hraběte Moritze v St. Genois de Aneacourt Františka Hájka (1870 – 1874). Zde také jeden rok sloužil jako příručí, potom byl v zahradnictví Erzherzoga Sigmunda v Gmündu (1876 – 77), u knížete Schwarzenberga a u Rudolfa Abela et Comp. v Hiezingu u Vídně (1877 – 81). Před císařovou návštěvou přišel do Lublaně, aby společně s Václavem Hejnicem ozdobili město a zde také v roce 1881 zůstal. Pracoval jako pomocník u zahradníka Aloise Korsiky (1883) a v zahradnictví Eemacora v Lublani (1883 – 84) a jako zahradník a zásobovatel vily baronky Rittmayerové na Bledu (1884 – 87). V roce 1887 koupil zahradnictví Ermacora v Lublani (kde je dnes dramatické divadlo) a toto zahradnictví v roce 1892 přestěhoval v „Rožno dolino“, kde v roce 1894 vybudoval skleníky.
8. Malásek František
Narodil se 14. března 1885 ve Vsehovech (okres Tišnov) na Moravě, zemřel 28. března 1969 v Novém městě (Slovinsko). Střední zemědělskou školu absolvoval v Chrudimi, potom pracoval 10 let na různých velkostatcích. Do Slovinska přišel v roce 1912 do služby na velkostatek Jožefa Lenárčiče ve Vrhniki u Lublaně.
Těsně před první světovou válkou byl Malásek jmenován profesorem na zemědělské škole v Grmu (u Nového města – Dolenjska). Odbornou zkoušku složil před komisí v Praze 14. srpna 1914, potom byl mobilizován a poslán na frontu do Haliče, po válce se v roce 1918 vrátil do Grmu, vykonával práce krajského referenta, ředitele statku Srebreniče, profesora a ředitele školy. Celkem více než 35 let vychovával zemědělské hospodáře, vyučoval ovocnářství a zahradnictví na hospodyňských školách a kursech v Šmihelu a Mali Loki, spolupracoval při zakládání školek vinné révy a ovocných stromků ve Vinjem Vrhu.
Aktivní spolupráce začala před téměř 40 lety
V oblasti vysokoškolského vzdělávání můžeme vzpomenout spolupráci již třetí generace učitelů ovocnictví na Biotechnické fakultě v Ljublani a Zahradnické fakultě (dříve oboru zahradnictví na Vysoké škole zemědělské ) v Lednici.
Spolupráce byla zahájena mezi prof. Dr. France Adamičem a prof. Dr. Miloslavem Vávrou již od 60. letech minulého století. Prof. Adamič vystoupil s referátem „Podíl Čechů a Slováků na rozvoji slovinského zahradnictví u příležitosti 50. výročí oslav založení Vysoké školy zemědělské v Brně v roce 1971. Na základě jeho referátu byl upravena a sestavena podstatná část tohoto článku. Prof. Adamič rovněž přednášel posluchačům tehdejší VŠZ v Lednici. Díky je ochotě a známosti byla umožněna stáž prof. Dr. Miroslavu Vávrovi v tehdejší Jugoslávii.
Druhou generací spolupracovníků přestavuje prof. Dr. Zdeněk Vachůn a Ing. Dragan Honzak. V rámci této spolupráce byly získány klony meruňky sortotypu Velkopavlovické z oblasti Bizelska kolem řeky Sávy. Nyní se hodnotí subklony vybrané z nejlepších slovinských klonů. Byl vydán článek ve sborníku v Lublani pod názvem: Vachůn, Z.: Rezultati vrednotenija izbrane kolekcije marelic čechoslovačkego in jugoslovanskego izvora v letih 1980 – 1986. Dragan Honzak byl ativním účastníkem III. Mezinárodního sympozia ISHS o meruňkách v Lednici v roce 1966 (článek uveřejněn ve sborníku sympozia Honzak D., M. Kodrič: Die ekologischen Verhaltnisse der Umkreise Sloweniens mit Aprikosenkultur.
Současná situace
V současné době je spolupráce udržována mezi prof. Dr. Franci Štamparem a Dr. Borisem Krškou. Vzájemné pracovní i osobní kontakty vznikly v roce 1998 na základě projektu MŠMT – Kontakt.
Od slovinských kolegů jsme se mnohému naučili, zejména v oblasti pěstování jabloní ve tvaru Solax, poznali jsme, že profesní úroveň znalostí, praktického ovocnářství v marketingu je vysoká a to na nejrůznějších stupních a velikostech jednotlivých subjektů (např. firma Šilec, Eurosad Krško, sad a školka Mirosan apod.).
Profesora Štampara zná nejen odborná ovocnářská veřejnost, ale i naši studenti z mnoha přednášek a praktických ukázek v sadech. V roce 2003 byl profesor Štampar jako hostující profesor na tříměsíčním přednáškovém pobytu na naší fakultě. Od slovinských kolegů jsme se seznámili s moderními přístupy ve výživě ovocných dřevin. Paní Gordana Veber z firmy Jurana měla pro naše ovocnáře dvě přednášky o moderních přípravcích v listové výživě a programech hnojení.
Po dvakráte jsme s našimi studenty objeli celou malebnou zemi Slovinska a seznámili jsme se s vysokou úrovní profesionality a zájmu ovocnářů ve svém podnikání, kromě toho mohli naši studenti poznat, že jazyková bariera prakticky neexistuje a způsob myšlení, humoru i životní styl obou našich národů je si velmi blízký.
Na závěr bych chtěl vyslovit přání, aby naše tradiční dobré, přátelské vztahy pokračovaly i nadále do budoucnosti, abychom se navzájem dobře poznávali a využívali dnešních možností pro spolupráci a vytváření společných hodnot a vztahů našich národů střední Evropy.
