Pidikřísek šípkový – původce „kropenatosti“ listů růží
Pidikřísek šípkový (Edwardsiana rosae) patří do početně velmi rozsáhlé skupiny křísů. Vyskytuje se běžně v různých evropských zemích a hojný je i v řadě států Severní Ameriky. U nás je tento druh velmi rozšířený a pěstitelé růží v parcích a zahradách se s ním často setkávají. Dospělci pidikříska šípkového mají v klidu křídla střechovitě složená přes tělo. Svojí velikostí patří k drobnějším představitelům křísů. Délka jejich těla dosahuje do 4 mm. Vývojová stadia (nymfy) jsou menší a bezkřídlé. Zbarvení těla dospělců je žlutavé až žlutozelenavé. Nymfy jsou spíše bělavé nebo bělavě žlutavé. Dospělci a nymfy poškozují listy růží sáním.
Vývojový cyklus
Z přezimujících vajíček se na jaře líhnou nymfy, které většinu svého života tráví na spodní straně listů, což může méně zkušeným pěstitelům bránit ve včasném zjištění výskytu tohoto škůdce na růžích. Po dosažení dospělosti, u nás obvykle v průběhu druhé poloviny jara, část jedinců zůstává na růžích, aby zde pokračovala ve svém vývoji. Ostatní jedinci přeletují na další živné rostliny, kterými bývají jabloně (Malus), jeřáby (Sorbus), hlohy (Crataegus), na kterých též sají na listech. V průběhu léta tak probíhá vývoj další generace pidikříska na listech růží i dalších živných rostlin. Koncem léta a během podzimu se pidikřísci vracejí na plané a kulturní odrůdy růží a navyšují tak populaci, jejíž vývoj probíhal během vegetace pouze na růžích. Různé dřeviny, na kterých probíhal vývoj druhé generace, se tak stávají významným zdrojem pidikřísků pro opětovné napadení růží koncem vegetační sezóny. V oblastech pravidelného a silného výskytu může tato generace pidikříska růžového škodit sáním i na listech jabloní.
Příznaky napadení
Při silném napadení lze na jednotlivých listech pozorovat výskyt většího počtu jedinců tohoto křísa, kteří intenzivně sají z pletiv listů. Na listových čepelích často ulpívají světlé exuvie (svlečky) jednotlivých vývojových stadií. Listy poškozené sáním se poznají snadno podle drobných světlých skvrn, které se objevují na lícní straně listových čepelí. Zpočátku jsou skvrny jednotlivé, postupně, v souvislosti s vývojem pidikříska a počtem jedinců na listu, jsou listové čepele z větší části nebo téměř celé kropenaté. U významně poškozených listů se tyto skvrny spojují a převážná část listové čepele, případně celé listy získávají bělavé zabarvení. Silně posáté listy mají tendenci předčasně zasychat, což negativně ovlivňuje fyziologický stav rostlin. Zvláště horký a suchý průběh léta podporuje škodlivost pidikřísků na růžích. Náchylné na napadení jsou především pnoucí kultivary růží, ale i ostatní bývají často poškozovány. Vizuální poškození listů sáním je značné. I malý počet světlých skvrn na listu působí velmi rušivě a silné poškození listů výrazně snižuje estetickou hodnotu napadených rostlin.
Možnosti ochrany
Z ochranných opatření je doporučena včasná aplikace insekticidů, aby se předešlo významnému poškození listů. V praxi se ošetření formou postřiku zpravidla provádí při prvních příznacích poškození listů. Použít lze insekticidy s kontaktním i hloubkovým účinkem. Provádění ochranných zásahů v rámci chemické ochrany proti ostatním škůdcům růží často tlumí výskyt i pidikříska šípkového.
