Gruzínské milovníky vína nezřídka pobolívá hlava, ale nyní bolí hlava i pěstitele hroznů. Letošní bohatá úroda révy je totiž špatnou zprávou pro mnoho pěstitelů ve východní Gruzii, kde mají lidé stále větší problémy s prodejem své produkce, píše agentura Reuters.
Gariba Zaališvil z obce Zegaany (90 kilometrů od Tbilisi) nesklidil polovinu úrody proslulé odrůdy 'Saperavi', protože nenašel spolehlivého kupce. Nyní pomáhá svému jednaosmdesátiletému sousedovi sklízet jeho hrozny a s hořkostí v očích se čas od času podívá směrem ke svým vinicím. "Počkám ještě rok nebo dva a pokud se situace nezlepší, zruším svoje vinice a budu pěstovat obilí. Alespoň budu mít krmení pro dobytek," řekl Zaališvil. Ministerstvo zemědělství předpovídá, že letos dosáhne sklizeň hroznů 250.000 tun, což je obrovský nárůst oproti loňskému roku, kdy se sklidilo 150.000 tun. Paní Rusiko, která odmítá říci svoje příjmení, se podařilo prodat tunu odrůdy Saperavi vinařským závodům, ale neví, co udělá se dvěma dalšími tunami, které jí přišli pomoc sklidit její vnuci z Tbilisi a soused Zaališvil. "Minulou sklizeň jsme oslavili. Ale letos je to jen hořkost a spousta problémů," řekla Rusiko. Hnojivo, chemikálie a pohonné hmoty jsou stále dražší, zatímco cena hroznů klesá. "Tento podzim vinaři prodávají červené Saperavi kilogram za jeden lari (0,55 dolaru; 13,60 Kč), zatímco předloni to bylo 1,8 lari a loni 1,5 lari," říká Rusiko. Ceny bílých hroznů se podle státního ústavu pro vinařství a zahradnictví pohybují od 0,11 do 0,22 dolaru za kilogram. To je příliš málo pro pěstitele, aby pokryli náklady na svou produkci. Rozčilení pěstitelé odmítají pracovat na vinicích největších gruzínských vinařských závodů Georgian Wines & Spirits (GWS) a vstoupili do stávky za to, aby firmy kupovaly jejich révu. "Můžeme letos vzít jen 4000 tun hroznů z východní Gruzie a 1000 tun ze západní Gruzie," řekl šéf GWS Lado Uzunašvili. Gruzie, prosperující turistická oblast a známý producent vína za sovětské vlády, se nikdy nevzpamatovala z ekonomického kolapsu, který následoval po vyhlášení nezávislosti v roce 1991. Všudypřítomná korupce a nepotismus za někdejšího předáka Eduarda Ševardnadzeho, který byl svržen lidovými protesty v roce 2003, zastrašily investory a podlomily všeobecnou důvěru. Odchod Ševardnadzeho vzbudil určité naděje na ekonomický rozvoj. Korupcí je prolezlý i vinařský průmysl. Uzunašvili si myslí, že rozvoj tohoto sektoru zbrzdilo velké množství vína, které se falšuje jak doma, tak i v zahraničí. Podle GSW může Gruzie ročně vyprodukovat maximálně 900.000 lahví vyhlášeného červeného vína Chvančkara, ale v Rusku se ho prodává 15 milionů lahví. Padělatelé potřebují jen čistý alkohol, speciální barvy a chemická aditiva a je téměř nemožné odlišit pravé víno od falšovaného, říká ředitel vinařského institutu Nodar Čchartišvili. Profesionální ochutnávači rozdíl zjistit mohou, ale k soudu s tím nejdou. "Bohužel v posledních letech se tady ujal výraz 'víno bez hroznů'. Mnoho vinařů... nevidí potřebu kupovat k výrobě vína révu," řekl Čchartišvili. Problém dosáhl takových rozměrů, že ministr zemědělství Michail Svimonišvili zorganizoval akci, kdy se padělané víno vylévalo do odpadu. Šéf parlamentní komise pro zemědělství George Cheviašvili přiznává, že více než 50 procent vína vyrobeného v Gruzii je falešné. "Mnoho vinařů nekupuje hroznové víno. Když nekupují révu, napadne vás hned otázka: z čeho pak dělají víno?" Analytikové tvrdí, že do vinařských závodů se dostane jen 15 až 20 procent z letošní sklizně hroznů, protože mnoho pěstitelů si svoji úrodu ponechá. Podle odhadů by Gruzie měla letos vyvést více než 26 milionů lahví vína. Cheviašvili se obává, že Gruzíni si odvykli pít víno a teď už ani nerozeznají pravé od falešného. "V kufru auta mám vždy pět lahví vína, a když někam jedu, třeba na oslavu narozenin v restauraci, vždy vezmu své vlastní, abych lidem ukázal, jaké víno by měli pít."
