V předchozích kapitolách byly podrobněji rozpracovány tři nejvíce prošlechtěné a velmi často používané druhy podzimních aster - A. dumosus, A. novi-belgii a A. novae-angliae. V nabídce podzimních aster však najdeme také další druhy, jejichž sortiment je užší, ale jsou pro zahradnickou praxi neméně významné. Většina z nich má menší květy a stejně jako předchozí zmíněné druhy, i tyto astry pocházejí ze Severní Ameriky.
hvězdnice srdcolistá – Aster cordifolis
Bohatě větvená trvalka s dřevnatějícími výhony, v přírodě dorůstající až 180 cm. Spodní listy jsou oválně srdčité, listy ve vrchní části stonku jsou menší, oválné nebo lancetovité. Početná květenství jsou tvořena drobnými kvítky o průměru asi 13 mm s 10 až 15 jazykovitými kvítky modré nebo fialové barvy, někdy hodně světlé. Žluté terče se při odkvétání někdy barví do purpurova. Kvete od září do října.
Nejlépe ji vyhovují půdy bohaté na humus a plné slunce, dobře snáší i lehké zastínění.
Množí se dělením v květnu nebo řízkováním v dubnu. Obecně je nenáročná na ošetřování, vhodné je však častější přesazování, po třech letech kvetení začíná pozvolna zaostávat a starší trsy se navíc díky dřevnatějící bázi hůř množí.
Používá se zejména do trvalkových skupin, poskytuje dobrou pastvu pro včely.
Nejčastěji se pěstuje levandulově modrá ´Ideal´ (dnes však již není jisté, zda se jedná o původní odrůdu, jenž se na trh dostala již před rokem 1915). Různé odstíny levandulově modré barvy mají také odrůdy ´Photograph´ a ´Sweet Lavender´, modřejší je Kloseho ´Novemberblau´, světlejší je stříbřitě světle modrofialová ´Silver Spray´.
Aster ericoides
Keříčkovitě rostoucí, 60 až 120 cm vysoké rostliny s hustě olistěnými lodyhami a úzce kopinatými listy. Početné úbory o průměru 13 – 15 mm mají 15 – 25 jazykovitých kvítků bílé, světle modré nebo růžové barvy. Kvete od září až do nástupu mrazů.
Pochází ze sušších oblastí, proto snese ve srovnání s jinými druhy podzimních hvězdnic více sucha.
Množí se pouze vegetativně. Díky dřevnatějící bázi se špatně množí, dělení je efektivní pouze u mladších mateřských rostlin a přichází v úvahu v dubnu a květnu. V zahradnické praxi je běžnější množení bylinnými řízky na jaře až do června. Termín řízkování je možné uspíšit přirychlením. Mateřské rostliny přezimují v bezmrazých prostorách a v lednu se přirychlí, po narašení se odebírají čtyři až pět cm dlouhé řízky a řízkují se přímo do mulitplat, kde při 22 oC zakoření asi za dva – tři týdny. Výhodou je, že rostliny vydrží více let na stejném místě a obvykle nejsou napadány padlím.
Nejčastěji se používá jako záhonová trvalka, v nedávné době se objevily nižší odrůdy, které hezky vyniknou v popředí záhonů. Řezané květy jsou také velice ceněné, a to zejména s pozdním termínem kvetení. Často se používají jako doplňková květina na vylehčení kytic (náhrada za Gypsophila paniculala).
Z širokého sortimentu odrůd jmenujme alespoň několik významnějších. Bíle kvetoucí – raná ´Schneetanne´, pozdní ´Schneegitter´, zakrslá ´Weisser Zwerg´, žlutě působící, jinak bíle kvetoucí ´Golden Spray´. Růžová ´Esther´, nižší ´Rosy Veil´. Z modrofialových patří k nejlepším nízká ´Yvette Richardson´ a světle levandulová ´Erlkoenig´.
Hvězdnice hladká – Aster laevis
Až 120 cm vysoké rostliny mají dlouhé lancetovité nebo oválné listy. Hezké modré květy jsou poměrně velké, dosahují průměru až 2,5 cm a tvoří velká hroznovitá květenství.
Množí se obvykle dělením nebo z jarních bylinných řízků. Pochází ze sušších oblastí, proto poměrně dobře snáší sucho.
Nejznámější je německá Kloseho selekce ´Blauschleier´ s intenzivněji modře zbarvenými květy, jenž je lépe větvená než divoká forma. Dorůstá do výšky kolem 100 cm.
Aster lateriflorus
Drobnokvětá hvězdnice s masami 10 – 15 mm širokých úborů umístěných na větévkách jednostranně. Jazykovité kvítky jsou bílé až světle purpurové, terč je zpočátku žlutavý, později výrazně purpurový. Rostliny dorůstají do výšky 30 až 150 cm a jsou na jaře při rašení tmavěji zbarvené (do červena, tuto vlastnost si některé odrůdy udržují déle a některé ji ztrácejí).
Množení, nároky a použití jsou podobné jako u A. ericoides.
Odrůdy jsou si dost podobné, liší se zejména výškou, tvarem trsu a také bohatostí kvetení. U nás byla donedávna nejvýznamnější var. horizontalis, výběr s dlouhým obdobím kvetení a výškou 60 – 70 cm, významná je zejména pro výsadby přírodního charakteru. Z novějších odrůd jsou dnes oblíbeny výrazně tmavolistá ´Lady in Black´, dále například ´Jan´, ´Prince´ a ´Bleke Bet´.
Aster pringlei
Vytrvalý druh často ztotožňovaný s A. ericoides, dorůstající do výšky 15 – 60 cm. Neroste však typicky keřovitě, listy jsou lancetovité, květy bílé, ve srovnání s A. ericoides méně početné, umístěné jednotlivě na koncích větévek.
K tomuto druhu se řadí hybridní odrůdy ´Monte Cassino´ a ´Butterfly´, pěstované v krytých prostorách k řězu květů. Z klasických trvalek je významný novější růžově kvetoucí hybrid ´Ochtendgloren´ a dost pravděpodobně také odrůda ´Pink Star´ s většími květy, novější, dnes pěstovaný typ (pozor, pod tímto názvem byla v minulosti známá skutečně drobnokvětá odrůda A. ericoides).
Aster vimineus
Trvalka s tenkými, 60 – 150 cm vysokými stonky. Početné úbory jsou asi 5-7 mm široké, jednostranně hroznovitě nahloučené, asi 2 mm dlouhé jazykovité kvítky jsou bílé až purpurové. Kvete od konce srpna do září. Někdy se začleňuje k A. lateriflorus nebo se uvádí pouze jako synonymum A. fragilis.
Má podobné nároky a množení jako A. ericoides. Používá se zejména do smíčených trvalkových rabat.
Běžně se pěstuje velice dekorativní bohatě kvetoucí odrůda ´Lovely´ s lila-růžovými kvítky, kompaktní, vysoká kolem 70 cm.
