Jedním z nejdůležitějších dnů v životě většiny lidí je den svatební. Bývá obvykle velmi slavnostní a ke slavnostnímu bezpochyby patří i květiny. Nabízíme vám ke čtení i k inspiraci zážitky i floristické práce Lucky Kulmanové na ostrově Malorca, ukázky ze zajímavé práce Petra kopáče v podkrkonoší a také postřehy z cest Stáňy Neradové ze San Marina.
Svatba na Malorce
Ona letuška – Češka, on barman – Španěl – společně žijí a pracují na ostrově Malorca. Vzhledem ke svým profesím se mohli brát až po letní sezóně. Civilní svatbu si odbyli asi dva roky předtím, ale místní zvyklosti určují obrovskou církevní svatbu s velkým počtem lidí a to pochopitelně stojí dost peněz. Takže si na to museli nejdříve ušetřit. Na místní poměry měli i tak „menší“ svatbu – jenom 120 lidí. Svatba musí být v kostele a pozvaní jsou všichni příbuzní.
„Jelikož se jednalo o mou kamarádku, nemohla jsem odmítnout její prosbu, zda bych jí nepřijela uvázat kytici a vyzdobit svatbu“, říká Lucka Kulmanová. „Nebyla jsem si jista, jaký materiál na Malorce seženu, tak jsem zantadeschie vezla sebou z Prahy. Později se ukázalo, že jsem udělala dobře, protože v té době zde stávkovali dopravci a nebylo možné sehnat například ani kopretinové chryzantémy a žluté růže, které jsem potřebovala na výzdobu stolů. Překvapením pro mne například bylo i to, že kytice pro maminky nebyly plánovány, tudíž jsem na ně neměla materiál. Nakonec jsem zaimprovizovala a poradila si z „domácích“ zdrojů. Zašli jsme procházkou do okolí a na pláž a nějaký materiál posbírali.“
„Protože byla svatba v kostele, nepřipadaly v úvahu jednoduché šaty a už vůbec ne z půjčovny. Byly honosné, na míru šité, tylové, vyšívané s vlečkou. K nim bylo potřeba uzpůsobit kytici. Svatební kytice ve Španělsku jsou obvykle taky velmi honosné ve tvaru anglické kapky v sortimentu lilie, růže. Ke zvoleným šatům nebyla kapka dost vhodná, takže jsem vytvořila kytici, která kopírovala tvar vlečky. Vzhledem k množství vzorů na šatech jsem zvolila růžově krémové zantedeschie. Doplněny byly kvítky Ornithogalum arabicum, kořeny orchidejí a listy Typha. Konstrukce byla vytvořena z krémového pediku“, pokračuje ve svém povídání Lucie. „Dalším překvapením pro mne byl počet svědků – dvanáct. Všem jsem musela vytvořit korsáže, které byly podobné ženichově. Obřad byl odpoledne v 17 hodin a trval asi hodinu. Poté se všichni rozešli a sešli se v devět na jiném místě k hostině, která trvala do rána. Dalším typickým zvykem je stříhání kravaty ženicha v průběhu hostiny a podle toho, kdo kolik zaplatí, tak takový velký kus dostane. Podobně jako jinde ve světě i zde nevěsta hází kytici družičkám – k tomuto účelu jsem vytvořila malou kopii svatební kytice. Byl to nevšední zážitek a rozhodně stál za to,“ uzavírá své povídání Lucka Kulmanová.
Svatební den v San Marinu
Výjimečné místo, svatební kytice ale nepříliš nápadité. Tak by se daly shrnout postřehy ze středověké pevnosti v městečku San Marino, které si pro svůj svatební den vybralo několik párů.
Je sobotní dopoledne a slunce zahřívá budoucí novomanžele a svatebčany, kteří se mezi středověkými hradbami řadí k obřadu. Prostranství před kostelem leží ve výšce 500 metrů nad mořem a nabízí úchvatný výlet do okolí. Pevnost se rozprostírá na skalním hřebenu Monte Titano a v rovinné krajině pod ní se v dálce modrá moře a dole pod hradbami městečko San Marino a serpentiny, po kterých se jezdí velká cena formule 1.
Většinu svatebčanů vyvezla nahoru lanovka. Romantický ráz, který všechny svatby rozhodně měly, se ale nepodepsal na květinové výzdobě. Kromě svatební kytice neměla ani jedna nevěsta na sobě nic, co by připomínalo tento výjimečný den. Žádné květinové šperky, žádné korsáže, žádné ozdoby ve vlasech, ba ani snítka myrty na šatech svatebčanů.
Kytice vesměs vázané do klasických tvarů. Téměř ve všech dominovaly růže. Chyběla neobvyklá doplňková zeleň až na panašovaný břečťan a větvičky Symphoricarpos s bílými bobulemi a Rosa s červenými plody. Za to se hojně objevovala kapradina Arachniodes.
Jak se zdobí v Itálii a i v samotné minirepublice San Marino auta, těžko soudit. Nahoru přijelo pouze jediné. Na kapotě byla připevněna vypichovaná dekorace z bílých růží, Hedera a Arachniodes, symbolicky k autu přichycena širokou bílou stuhou. Vzadu u okénka ležela zelenobílá kytice.
Ostatně bílé barvy bylo celkově mezi snoubenci a svatebčany určitě méně, než je obvyklé u nás. Kytice zůstaly až na výjimky jakoby stranou, zastínilo je velmi vkusné oblečení. Žádné dlouhé romantické šaty, které s oblibou volí české nevěsty, ale civilní oblečení trendových střihů. Slavnostní ráz šatům dávaly kvalitní látky. Jedna z nevěst si neváhala obléci kalhotový kostým. Jen ten biedermayer se k němu nehodil. Muži volili černé a šedé obleky z perfektních materiálů. Poněkud decentní tóny svatebních oděvů rozčeřila růžově-fialová róba mladé nevěsty se zajímavým účesem. Barvy se opakovaly i v její výtečně zpracované kytici ve tvaru kapky, ve které růže doplnily ještě různobarevné frézie.
