Přírodní antioxidanty obsažené v potravinách v poslední době vyvolávají značný zájem vzhledem k jejich potenciálním nutričním a terapeutickým účinkům. Spotřebitelé jim dávají přednost před antioxidanty syntetickými, neboť je považují za bezpečné a přirozené. Většina přírodních antioxidantů je rostlinného původu a přijímáme je jako součást složitých směsí. Proto je vhodnější charakterizovat antioxidační aktivitu směsných vzorků jako celku (tzv. Total antioxidant capacity – TAC).
Antioxidanty se vyskytují ve všech vyšších rostlinách a jejich částech (ve dřevě, kůře, stoncích, listech, plodech, kořenech, květech, pylu a semenech. Obsažené sloučeniny jsou často druhově typické a jejich antioxidační aktivita se pohybuje v širokém rozmezí. Po chemické stránce je řadíme k látkám polyfenolického charakteru (flavonoidy, antokyany, fenolkarboxylové kyseliny, kumariny), karotenoidům a tokoferolům. Významnou antioxidační účinnost má také kyselina askorbová a selen. Většinu antioxidantů však přijímáme jako součást složitých směsí, jejichž jednotlivé složky mohou s volnými radikály fungovat různými mechanismy a mohou též na sebe navzájem působit synergicky či inhibičně. Proto je snaha charakterizovat antioxidační aktivitu směsných vzorků i jako celku.
Celková antioxidační kapacita byla pokusně stanovována u polních okurek a hlávkového zelí. Varianty jednotlivých plodin jsme rozdělili podle odlišného způsobu hnojení. Pro měření TAC byla použita metoda FRAP (Ferric reduction ability of plasma).
Cíl pokusu a metody
Cílem práce bylo stanovit celkovou antioxidační kapacitu (TAC) ve vztahu k použitému druhu hnojení u hlávkového zelí (Brassica oleracea L. convar. capitata var. capitata) odrůdy 'Trvalo F1' a salátových okurek (Cucumis sativus L.) – odrůda 'Linda F1 Mix'.
Pokusy byly založeny v roce 2005 na pozemcích Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Zahradnické fakulty v Lednici. Jednotlivé varianty byly před výsevy dohnojeny na základě půdního rozboru a odběru živin předpokládaným výnosem plodin.
Byly použity následující varianty výživy: kontrola – nehnojeno, chlévský hnůj, zahradnický kompost, Agro, Agormin, Dvorecký agroferm a minerální hnojivo.
Analýzy byly prováděny z průměrných vzorků ihned po sklizni. Celková antioxidační kapacita byla stanovována metodou FRAP (Ferric reduction ability of plasma) založenou na redukci železitých komplexů jako je ferrikyanid (Zloch, 2004). Antioxidační vlastnosti vybraných zelenin byly vyjádřeny v ekvivalentním množství kyseliny gallové, která projevuje ve vzorku stejnou redukční aktivitu.
Závěr
Průměrná hodnota celkové antioxidační aktivity u první sklizně (dne 9. 8. 2005) salátových okurek činila 122 mg ekvivalentu kyseliny gallové/100 g a u poslední sklizně (dne 19. 9. 2005) 127 mg. Nejvyšší průměrnou hodnotu jsme zaznamenali u varianty Dvorecký agroferm 142 mg, zatímco nejnižší průměrný obsah vykázala varianta s minerálním hnojivem – 95 mg. Statisticky významně vyšší hodnoty byly zjištěny pouze u variant Dvorecký agroferm a Agro. Mezi jednotlivými sklizněmi jsme nezjistili statisticky významné rozdíly.
Průměrná hodnota TAC u hlávkového zelí činila 236 mg ekv. kyseliny gallové/100 g. Nejvyšší průměrná hodnota pak byla zjištěna u varianty Agormin 292 mg, zatímco nejnižší průměrný obsah byl doložen u varianty se zahradnickým kompostem, konkrétně 201 mg. Varianty Dvorecký agroferm a Agormin vykazují statisticky významně vyšší hodnoty než ostatní sledované varianty.
V porovnání s údaji, které uvádí Zloch (2004), byly zjištěny vyšší hodnoty TAC u obou plodin. Výsledky vykazují, že alternativní hnojiva mohou pozitivně ovlivnit nutriční kvalitu zeleniny. Perspektivní využití takových hnojiv, především v alternativních výrobních systémech, tak může přispět ke zvýšení hodnoty zelinářské produkce.
Práce vznikla za podpory projektu MZe ČR QF 4195.
