21.08.2006 | 10:08
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Listové skvrnitosti jiřinky

Rod Dahlia Cav. zahrnuje 27 druhů pocházejících z Mexika a Střední Ameriky, avšak v okrasném zahradnictví není pěstován žádný původní druh. Snadnost šlechtění oblíbených jiřinek vedla k vytvoření několika desítek tisíc kultivarů, které jsou děleny např. podle tvaru úboru (deset skupin), podle barvy (patnáct skupin) apod. Jiřinky jsou dnes využívány jak pro solitérní výsadby, tak k řezu.

Spíše než chorobami jsou jiřinky oškozovány živočišnými škůdci – háďátky, plži, sviluškami, mšicemi a plošticemi. Z chorob se nejčastěji vyskytují virózy, listové skvrnitosti a vadnutí.
Listové skvrnitosti jiřinky
Mezi nejčastější a nejznámější patogeny jiřinek patří šedá plíseň jiřinky (Botryotinia fuckeliana, anam.: Botrytis cinerea). Zejména za vlhkého počasí se na květech, listech a lodyhách objevují měknoucí vodnatá místa, která se pokrývají hustým šedivým povlakem houby. Za sucha napadená pletiva hnědnou a nekrotizují. Nejčastěji bývají napadeny květy, z nichž se patogen šíří na sousední části – listy a lodyhy. Houba může být také příčinou hnilob uskladněných hlíz.
Patogen se šíří během vegetace konidiemi přenášenými vzdušnými proudy či rozstřikujícími se kapkami deště, přezimuje na rostlinných zbytcích či sklerocii v půdě. Ochranná opatření zahrnují odstraňování odkvetlých květů, zejména za vlhkého počasí, v případě nutnosti aplikaci registrovaných fungicidů, např. Dithane M 45, Karben Flo Stefes, Rovral Flo, Bavistin WG aj.
Do této skupiny chorob patří také entylomová listová skvrnitost jiřinky. Původce onemocnění (Entyloma dahliae) pochází z Guatemaly, kde byl nalezen na divoce rostoucích jiřinkách D. coccinea. Výskyt patogenu byl zaznamenán v Evropě v roce 1924 (Německo) a odsud se rozšířil i do ostatních zemí.
Onemocnění je nápadné až koncem léta v době kvetení jiřinek, ale může se objevit již na sazenicích či řízcích. Za vlhkého počasí je výskyt obzvláště silný. Prvními příznaky napadení jsou nenápadné světle zelené až žlutozelené, okrouhlé, případně žilkami ohraničené skvrny. Jejich velikost (dva až deset milimetrů) se postupně zvětšuje a od středu se mění zbarvení na šedohnědé, zatímco okraje jsou tmavě hnědé. Odumřelé pletivo zasychá a často vypadává, silně napadené děrované listy zasychají a odumírají. Nejvíce bývají napadeny nejstarší bazální listy a rostliny z pozdě vysazených hlíz.
V napadeném pletivu se tvoří velké množství kulovitých světle hnědých spor, jež ihned po dozrání mohou vyklíčit. Na klíčním vláknu pronikajícím na povrch listu průduchy, se tvoří sporidie, které opět mohou vytvářet sekundární sporidie sloužící k rozšíření patogenu během vegetace. Houba přezimuje na napadených zbytcích listů nebo na pahýlech lodyh na uskladněných hlízách.
Ochrana zahrnuje jak preventivní, tak kurativní opatření. Výběr vhodných vzdušných stanovišť, včasnou výsadbu v dostatečných vzdálenostech, opakovanou aplikaci fungicidů (např. Polyram WG), odstranění napadených částí během vegetace a pahýlů lodyh uskladněných hlíz, vápnění a hluboké zpracování půdy.
Vadnutí a odumírání stonků jiřinky
Původcem verticiliového vadnutí jiřinky je houba Verticcillium albo-atrum, patřící mezi půdní patogeny, pronikající do kořenů rostlin a prorůstající cévními svazky. Ucpávání cév a také vylučované toxiny jsou příčinou vadnutí, žloutnutí a odumírání jednotlivých lodyh či celých rostlin. Šíření houby je většinou omezeno na cévní svazky, jen v ojedinělých případech v konečném stadiu onemocnění se objeví na povrchu odumírajících či odumřelých pletiv charakteristické přeslenité konidiofory. Na koncích větví konidioforu se odškrcují jednobuněčné bezbarvé podlouhle vejčité konidie. Bělavý nálet je však snadno přehlédnutelný. Nové infekce jsou vyvolány konidiemi splavovanými deštěm nebo roznášenými vzdušnými proudy na další rostliny. Verticilium přezimuje myceliem v napadených rostlinných zbytcích, v napadených hlízách nebo drobnými sklerocii v půdě. Onemocnění může mít jak velmi rychlý průběh, kdy napadené lodyhy náhle vadnou a odumírají, tak průběh pozvolný – patogen se šíří cévními svazky téměř bez příznaků, a i když jsou rostliny dostatečně zavlažovány, listy od báze lodyh pozvolna žloutnou. Na průřezu lodyh jsou viditelné hnědé svazky cévní.
Nutným ochranným opatřením je odstranění a likvidace napadených částí rostlin. K urychlení rozkladu napadených zbytků (kořeny), je třeba půdu hluboko zpracovat, aplikovat vyšší dávky organických hnojiv a snížit vlhkost půdy. Fungicidy nejsou proti cévním patogenům dostatečně účinné.
Původce vadnutí a odumírání jednotlivých výhonů, celých rostlin a hnilobu hlíz lze zaměnit za polyfágní půdní houbu Sclerotinia sclerotiorum. V tomto případě se však na bázi napadených lodyh vytváří bohatý vatovitý povlak a uvnitř napadených lodyh lze nalézt černá hrudkovitá sklerocia. Houba se vyskytuje také na uskladněných přezimujících hlízách.
Ochranná opatření během vegetace, tj. fungicidní zálivka (Bavistin WG, Polyram WG), nejsou většinou dostatečně účinná. Na likvidaci přezimujících sklerocií lze preventivně použít přípravek (Contans WG) obsahující hyperparazitickou houbu Coniothyrium minitans.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down