Ostružiník potřebuje teplá a slunná stanoviště, chráněná před větry. Na půdy zvláštní nároky nemá, ale vysoký výnos a především kvalitu plodů poskytuje na středně těžkých půdách hlinitých, propustných a dostatečně vlhkých se slabě kyselou až neutrální půdní reakcí.
Ostružiník ze sekce Ursini, reprezentovaný beztrným ostružiníkem, potřebuje teplejší, chráněné polohy bez zimních teplot nižších než –20 oC.
Pěstitelská technologie
Ostružiníky se doporučuje sázet časně na jaře, při podzimním sázení je třeba sazenice řádně přihrnout a chránit tak očka před namrznutím.
Ostružiník se vysazuje do sponu 3,0 0,5 m, bujně rostoucí odrůdy pak do 3,0 2,0 m. Sazenice ostružiníku sázíme o dva až tři centimetry hlouběji než původně rostly. Méně škodlivé je o něco hlubší zasazení než sázení povrchové, při kterém kořeny velmi rychle vysychají.
Vzpřímené odrůdy lze pěstovat bez drátěnky, jinak obecně u všech odrůd dáváme přednost pěstování na drátěnce, která zamezuje poléhání a vylamování plodících výhonů a usnadňuje sklizeň. U ostružiníku se osvědčuje vedení plodných výhonů do tvaru písmene V. Tyto výhony se vyvazují šikmo k drátům (střídavě na obě strany). Vyrůstající letorosty nejsou zastíněny a mohou se dobře vyvíjet, stejně tak i zrající plody.
Ostružiník se vyznačuje dvouletým životním cyklem. V prvním roce vyrůstají z adventivních pupenů kořenového krčku silné letorosty, ty se v dalším roce rozvětvují a přinášejí plody.
Řez ostružiníku
Po výsadbě se výhony zkrátí na dvě až tři očka, tj. asi na délku 10 až 25 cm, podle síly výhonu. V prvém roce se mají vytvořit 2 – 3 silné výhony. Postranní letorosty se zkracují na jedno až tři očka.
Vzpřímené ostružiníky se pěstují podobně jako maliníky mezi dvěma dráty i bez vyvazování. Doporučuje se zkracovat konce výhonů ve výši 180 cm, aby se usnadnila sklizeň.
U silně rostoucích a popínavých ostružiníků se provádí zimní i letní řez. Zimním řezem se každoročně reguluje množství výhonů (ve druhém roce po výsadbě se ponechávají dva až tři výhony, ve třetím roce tři až čtyři, později 4 až 5 výhonů). Ostatní jednoleté a odplozené výhony se odřezávají u země v zimě či na podzim. U odrůd, které špatně rozvětvují se jednoleté výhony zkracují o 1/4 až 1/3.
Na letorostech se tvoří během vegetace silné postranní výhony. Neodstraní-li se, dojde rychle ke zdivočení keře. Jakmile postranní výhony dorostou 60 – 80 cm, zkracují se během léta na jedno, někdy dvě očka. Zároveň se odstraňují přebytečné výhony u země, kromě tří až šesti nejsilnějších. Postranní výhony je třeba zkrátit, až v době, kdy jejich spodní část počíná dřevnatět. Učiní-li se tak dříve, vyraší ještě znovu ponechané očko a výhon se musí opět zkracovat (obvykle se to však ponechává na zimní řez). Při neprovedení letního řezu vznikají velké obtíže při řezu zimním a snižuje se výnos. Výhony vyrostlé do výše 30 – 40 cm je třeba vyvazovat, neboť se snadno vylamují.
Sklizeň ostružiníku
Sklizeň trvá podle odrůdy od poloviny až konce července do konce září až začátku října. Obvykle se sklízí dvakrát týdně, u některých odrůd stačí 5-ti denní i týdenní intervaly. U ostružin nehrozí příliš velké nebezpečí přezrání a zhoršení jakosti v nepříznivém počasí. Odložením sklizně kvalita neutrpí.
Rozeznávají se tři stupně zralosti:
Tvrdá zralost – plody jsou vybarvené, mají barvu odpovídající odrůdě, ale jsou poměrně kyselé, tvrdší a obsahují hodně pektinu. Lůžko je zřetelně bílé až zelenavé. Plody sklizené v této zralosti se velmi dobře dopravují a hodí se zvláště na džemy.
Plná zralost – barva plodů odpovídá odrůdě, peckovičky měknou, jsou hodně šťavnaté a aromatické látky jsou plně vyvinuty. Lůžko se zbarvuje modravě až modře. Plody jsou vhodné pro přímý konzum, mražení, kompoty i pro lisování.
Fyziologická zralost – plody jsou přezrálé, matné, mají méně šťávy, opadávají. Používají se pro množení rostlin semeny a případně pro lisování.
Ostružiník mělce koření, proto potřebuje dostatek živin zvláště v povrchovém horizontu půdy. Ve většině našich oblastí za předpokladu častého kypření a dobré struktury půdy není doplňková závlaha ostružiník nezbytná, avšak ve všech případech je prospěšná a zvyšuje výnosy.
Nové odrůdy a šlechtění
Šlechtění ostružiníku se zaměřuje na odolnost proti významným houbovým chorobám, beztrnnost, vysoký výnos a kvalitu plodů.
'Helen'
Raná odrůda beztrnného ostružiníku. Růstový habitus je plazivý se středním počtem nových výhonů. Dormantní výhon je dlouhý, silný, v příčném řezu kruhovitý až hranatý, středně až silně antokyanově zbarvený, bez trnů. Barva horní strany listu je středně zelená, lesk horní strany listu střední, okraje zoubkované. Barva korunního plátku květu je bílá. Plod je velký, načervenale černý, kuželovitého až vejčitého tvaru. Sklizňové období je dlouhé. Odrůda pochází z Anglie, zástupcem pro ČR je firma Kocmanovi, ovocnářská farma, Mnichovo Hradiště. Výhony je nutné chránit před zimními mrazy. Odrůda má práva k ochraně v ČR.
'Buckingham Tayberry'
Středně raná odrůda beztrnného ostružiníku. Růstový habitus je polovzpřímený až rozkladitý se středním počtem nových výhonů. Dormantní výhon je středně dlouhý až dlouhý, středně silný, v příčném řezu kruhovitý až lehce hranatý, silně antokyanově zbarvený, bez trnů. Barva horní strany listu je středně až tmavě zelená, lesk horní strany listu střední, okraje zoubkované. Barva korunního plátku květu je bílá. Plod je velmi velký, fialově červený, kuželovitého až elipsovitého tvaru. Sklizňové období je dlouhé. Odrůda byla vyšlechtěna v Anglii mutací trnité odrůdy 'Tayberry', zástupcem pro ČR je firma Kocmanovi, ovocnářská farma, Mnichovo Hradiště. Odrůda má práva k ochraně v ČR.
