Snaha o rychlé získání prodejných rostlin příliš nepřeje generativnímu množení okrasných dřevin. Nevýhodou výsevů je zejména obtížné získávání kvalitního a správně skladovaného osiva, zdlouhavé vzcházení a přeléhání do dalších let. Z genetického hlediska výsevy nejsou vhodné pro uchování vlastností většiny kultivarů. Přesto má množení dřevin semeny i své výhody.
Generativní rozmnožování je ovšem přirozenou cestou umožňující vypěstování značného množství potomstva při malých výrobních nákladech, zpravidla bez potřeby skleníků. Bývá zaručen rychlý vývoj, prorůstání apikálního pupenu i zakotvení kořenů do odpovídající hloubky. Proto bychom tam, kde je to možné, měli dávat generativnímu množení přednost před různými formami množení vegetativního. Jeho výhodou je také zachování genetické variability rostlinného materiálu, která je důležitá pro výsadby v krajině i při šlechtění. Semenáče nacházejí využití také jako podnože.
Vyplatí se tedy vědět něco více o kvalitě semen. Přímo a jednoduše ji zjistíme zkouškou klíčivosti. Ta probíhá v laboratorních podmínkách a bývá vyšší než polní vzcházivost. V optimálních podmínkách totiž vyklíčí i jedinci se slabou vitalitou, kteří v půdě nepřežijí ani menší kolísání vlhkosti, napadení mikroorganismy a neprorazí půdním povrchem na světlo. Kvalitu osiva můžeme posoudit také destruktivní metodou – po rozříznutí nebo rozpolcením tlakem nalezneme semena plná, částečně plná nebo naprosto prázdná. Stejných poznatků dosáhneme však i zvážením, pokud ovšem máme k dispozici srovnatelné údaje o kvalitních semenech.
Získávání semen z dužnatých plodů
K oddělení semen od dužniny plodů není použití zcela přírodního postupu – zahrnutí zralých plodů do půdy – příliš praktické a vhodné. Dužnaté plody velmi rychle podléhají hnití a plesnivění, takže již po několika dnech je jejich další uskladnění nemožné. Plody navíc často obsahují inhibiční látky brzdící vzcházení. Pokud celé plody i se semeny dáme do půdy můžeme také přilákat hlodavce.
Při oddělování semen od dužniny lze volit několik postupů. Snadné je rozkvašení v pětilitrových sklenicích při pokojové teplotě na světlém místě nebo ve skleníkovém prostředí za občasného promíchání a současného vyplachování příměsi. Nádoby plníme nejvýše do dvou třetin. Vody musí být více než plodů. Po sedmi až čtrnácti dnech bývá kvašení ukončeno. V nádobách se zdaří oddělit těžší semena od plovoucí dužniny. Uvedený postup je vhodný pro šťavnaté plody, např. svídy, dříny nebo kaliny.
Rychlou metodou oddělení semen od dužniny je pouhé pomačkání plodů a přímé proplavování. Vhodná jsou různě hustá síta nebo v uzavřené sáčky ze silonových tkanin. Často ovšem vystačíme i s podloženou umělohmotnou standardní přepravkou (o objemu 10 nebo 15 litrů) a proudem vody z hadice. Pouhým pomačkáním se dají dobře oddělit semena řešetláku, arónie, korkovníků i ořešáků.
Někdy dužnina na plodech ulpívá silně. Pak je optimálním postupem jejího oddělení promnutí s přídavkem písku, drhnutí a proplavování. Písek se později dost obtížně od semen odděluje, ale při výsevech jeho přítomnost nevadí. Přídavek písku je vhodný pro moučnaté plody skalníků, hlohů, jeřábů, brslenů nebo mišpulí.
Pracujeme–li se menším množstvím plodů, vyplatí se i přímé vybírání jednotlivých semen po rozříznutí, např. u oskeruší. Malvice ovšem nesmí být zhniličkovatělé. Oddělená semena promyjeme na sítu a podobně jako u všech předchozích postupů ponecháme přibližně týden oschnout rozložena v tenké vrstvě při pokojové teplotě (zhruba 20° C).
Získávání semen ze suchých plodů
V tomto případě je práce podstatně jednodušší a příjemnější. Spočívá v šetrném dosušování při pokojové teplotě a třídění na sítech. Pokud semena obsahují lehčí příměsi, odstraňujeme je po oschnutí profukováním. Při třídění před vážením a měřením vyloučíme kusy zjevně deformované nebo zakrnělé. Je třeba připomenout, že dokonalé vysušení není vhodné pro všechny druhy; např. u dubů a javorů vede k podstatnému snížení vzcházivosti, případně k jejímu prodloužení a k snížení doby uchovatelnosti.
Parametry osiva
Ve VÚKOZ v Průhonicích jsme se od roku 1993 zabývali zjišťováním kvalitativních parametrů osiva některých dřevin. Výzkumné řešení vyžaduje víceleté opakovaní, abychom alespoň částečně vyloučili vliv klimatu. Byla sledována fruktifikace dřevin a optimální termín sklizně; následně sběr osiva, jeho čištění a určení kvalitativních ukazatelů.
Výběr druhů, u nichž je žádoucí zhodnocení možnosti generativního množení, zahrnuje jak dřeviny u nás často pěstované (množené z různých důvodů převážně vegetativně), tak druhy v našich výsadbách zatím málo zastoupené a tedy i s nedostatečně propracovanými metodami množení. Zvláštní pozornost je věnována domácím druhům chráněným či ochranu vyžadujícím a ojedinělým památným stromům. Většina osiva byla získávána v Dendrologické zahradě VÚKOZ v Průhonicích u Prahy, některé domácí druhy potom na lokalitách původního výskytu (brslen evropský a bradavičnatý, dub šípák, klokoč zpeřený, hloh jednosemenný). Sběr byl vždy přesně lokalizován a jednotlivé dřeviny byly charakterizovány také z hlediska světelných poměrů na stanovišti, vlhkosti a půdy. Podle rozměrů jedince je možno odhadnout i věk. Pochopitelně jsme pro sběr volili v naprosté většině dřeviny vitální. To se nepodařilo zcela dodržet jen u památných stromů (Kalopanax).
Sledovali jsme základní údaj o hmotnosti 1000 ks čistého osiva (g) – HTS; ale pro potřebu praktického využití jsme zjišťovali i vlastnosti plodů a termín a bohatost sklizní (viz tabulky).
Klasifikace plodnosti
1 Dřevina je z různých důvodů (nekvetení, neopylení, opad mladých plodů) bez vyzrálých plodů.
2 Plody se vyskytují jen ojediněle či desítky, často i hůře vyvinuté.
3 Plodnost střední, stovky kvalitních plodů u keře průměrné velikosti či úměrně velkého stromu, ovšem někdy mohou plodit jen jednotlivé větve nebo jejich (osluněné) části.
4 Bohaté rovnoměrné zaplození, podle velikosti plodů jsou jich stovky až tisíce na keři či stromu.
5 Fruktifikace velmi bohatá, zdaleka patrná, dozrávající plody hustě na každé větvi, plody po opadu často takřka pokrývají půdu.
Diskuse
Údaje o hmotnosti semen – tedy základní charakteristice osiva – se ve školkařské literatuře objevují sporadicky a vykazují značnou neúplnost. I základní díla se k mnoha dosti známým druhům (natož k nižším taxonomickým jednotkám) nevyjadřují vůbec. Někdy se objevuje zřejmé přebírání údajů mezi autory bez vlastního přínosu (např. Koelreuteria paniculata). I když všechny v článku porovnávané údaje pocházejí ze střední a západní Evropy (ČR, Německo, Velká Británie), určitě nelze opomenout ani vliv klimatických podmínek, které se liší teplotně, srážkově i stupněm kontinentality. Pokud v literatuře uváděné hodnoty vycházejí pouze z jediného hodnocení osiva, jsou značně ovlivněné průběhem počasí v konkrétním roce. V Průhonicích byly zjištěny mezi jednotlivými sklizňovými ročníky značné rozdíly. Serioznější by proto bylo uvádět určitý rozsah hodnot. Bohužel často nebývá popsán ani orientační postup, jenž byl při posklizňové úpravě dodržován (doba sušení, teplota, proudění vzduchu). Osivo některých druhů (Acer, Quercus) se nesmí z důvodu zachování klíčivosti příliš vysušit. Nepochopitelně nízké a zřejmě chybné jsou například hodnoty HTS u Acer circinatum šest gramů (BÄRTELS 1988; KRÜSSMANN 1997). Taková hmotnost by odpovídala semenům velikosti větší špendlíkové hlavičky, nikoliv tomuto javoru. Námi zjištěný průměr za 12 let je 168,4 g/1000 semen, při kolísaní 110,9 až 195,1 g. Pokud se údaje o hmotnosti tisíce kusů čistého osiva vyskytují v literatuře sporadicky, je to ještě horší u parametrů doplňkových, nicméně často velmi důležitých při větším sběru (určitou výjimkou je WALTER 1997). Uvedené okolnosti opodstatňují nutnost ověřování kvalitativních parametrů osiva v našich podmínkách.
Jak již bylo řečeno, jednotlivé sklizňové ročníky vzájemně velmi lišily. Vypátrání příčin je však záležitostí spíše meteorologickou a ve všech souvislostech velmi nesnadnou.
U některých druhů se výrazně projevuje střídavá plodnost (Sorbus domestica). Občas je fruktifikace snížena na minimum působením mrazů nebo špatného počasí pro opylování (Juglans ailantifolia, Cornus mas) a živočišní škůdci mohou zničit plody během vývoje např. u Euonymus verrucosa. Dále jsou důležité teploty a srážky v době zakládání květních pupenů a zimní mrazová poškození. Klimatických faktorů ovlivňujících fruktifikaci je tedy celá řada a vzájemně se kombinují. K nim je pochopitelně nutné přiřadit i fyziologický stav dřeviny a opylovací poměry.
Závěrem bychom snad mohli konstatovat, že jsme měli poměrně ojedinělou možnost zachytit kolísání kvalitativních parametrů plodů a semen v delším časovém období a že jsou mnohé taxony, jenž na podobné vyhodnocení čekají. Doufáme, že získané údaje pomohou při práci s plody a semeny listnatých dřevin.
