Pozoruhodné české růže II.

V první části článku o zajímavých odrůdách růží vyšlechtěných na území dnešní ČR jste se dozvěděli, že naše původní šlechtění je v porovnání se sousedními zeměmi nadprůměrné jak rozsahem, tak kvalitou. Nyní se pojďme věnovat těm, kteří se o vznik řady vynikajících odrůd zasloužili, a samozřejmě také dalším skupinám růží.

Podobně jako odrůd, i českých šlechtitelů růží je velké množství. Připomeňme si alespoň ty z nich, jež vytvořili nejvíce nových odrůd. Někteří jsou ve světě dokonce známější než doma.
V přehledu nalezneme tři odrůdy Rudolfa Geschwinda (1829 – 1910) prvního našeho významného šlechtitele růží. Narodil se nedaleko Rakovníka, ale studia zakončil na lesnické akademii v Banské Štiavnici. Jako lesník působil na řadě míst – např. v Litoměřicích, Teplicích, Tyrolsku, Zakarpatské Ukrajině, ale největší část svého tvůrčího života prožil na Slovensku v Krupině. Své šlechtitelské úsilí zaměřil na zvýšení mrazuvzdornosti tehdy pěstovaných růží. Odvážně přikřižoval do choulostivých, převážně francouzských růží málo šlechtitelsky využívanou severoamerickou růži prérijní (Rosa setigera) a dále druhy R. multiflora, R. rugosa i R. canina. Mezi jeho 135 růžemi jsou významné růže pnoucí (slovenské, uherské popínavky), mohutné otužilé sadovky (růže severské) a jedny z prvních světových odrůd nově se formující skupiny čajohybridů.
V období mezi světovými válkami pěstoval a šlechtil růže v jižních Čechách vyučený zahradník Jan Böhm (1888 – 1959). Během své aktivní činnosti uvedl na trh 127 růží různé kvality a dosáhl význačných ocenění a popularity. Město Blatná se díky němu stalo světoznámým Městem růží. V jeho okolí kvetlo v letech 1929 až 1938 každoročně na 300 až 350 tisíc růží ve 350 až 400 odrůdách. Böhmovy růže vznikly převážně hybridizací a mnohé mají vlastenecká jména. Jan Böhm uváděl na trh také novošlechtění jiných pěstitelů. Asi nejvýznamnějším z nich byl dr. Gustav Brada (1883 – 1937), který pracoval jako cukrovarnický technolog na různých místech Rakouska-Uherska, v Bulharsku, Jugoslávii a naposledy pak ve Zdicích u Prahy. Za pouhých pět let získal křížením devětadvacet odrůd, z nichž několik se stále pěstuje.
Od roku 1952 vyhodnocoval ve Výzkumném ústavu okrasných rostlin v Průhonicích u Prahy rozsáhlý sortiment 250 odrůd Ludvík Večeřa (1918 – 1975). Zkoumal u nich zejména zdravotní stav a intenzitu růstu na různých podnožích. Křížením nejlepších z nich získal desetitisíce semenáčů, které podroboval přísné selekci. Jako první u nás využil při šlechtění růží mutace vyvolané ozařováním. Byl jedním z iniciátorů založení Rosa klubu. Po jeho nečekané smrti dílo dokončovala Marie Látová. Z této dílny vzniklo asi šestnáct novinek.
Nejvíce odrůd v nedávné době u nás vytvořil vyučený zahradník Josef Urban (1928 – 2003). Rozvíjel šlechtitelskou stanici v Želešicích u Brna. Zde vzniklo hybridizací třiačtyřicet nových růží z různých skupin, mnohé na vynikající úrovni. Od roku 1990 se na šlechtění podílel i jeho syn.
V nedalekých Rosicích u Brna šlechtil růže ustálením mutací i hybridizací zahradník Josef Strnad (1904 –1981), vzniklo zde od roku 1970 kolem 25 nových odrůd.
Josef Havel (1930) šlechtí růže v Hlavňově u Soběslavi a získal osm hodnotných odrůd. Jedná se o kvalitní a ustálené barevné mutace. Tyto růže dostaly řadu mezinárodních cen a uznání.
Na našem šlechtění růží se zatím podílelo asi 20 profesionálních zahradníků i amatérů. Pravda, někteří nám zanechali jen jedinou odrůdu, ale pokud je tato tak kvalitní, že se stále pěstuje, není jejich význam o nic menší než výše uvedených.
Polyantahybridy
Polyantahybridy (PH) jsou poměrně malou skupinou remontantních růží s květy menšími než mají floribundy (většinou pět až) osm centimetrů a častěji s volným středem. Vysazujeme je ve stejném sponu jako floribundy a uplatnění naleznou na podobných místech. Při předjarním řezu ponecháváme tyto růže asi třicet centimetrů vysoké.
'Romance' (Urban 1975) – názvy odrůd prosím ne jako mezititulky, ale menším písmem, stejně jako v článku v Zahr. 1
Rostlina dosahuje obvykle výšky 80 cm s velikostí květu sedm centimetrů. Temně rudé květy mají vzdušnou stavbu. Je to ideální růže pro pokrytí větších ploch. Bývá odolnější k houbovým chorobám než mnohé podobně využívané červené floribundy. 'Romance' se dá velmi dobře řízkovat a pravokořenné rostliny někdy i předčí na trvalém stanovišti očkované.
'Světlana' (Urban 1975)
Nízká polyantahybrida (50 cm) stabilní světle žluté barvy. Volně stavěný květ je sedm centimetrů velký. Růže získala ocenění Zlatá růže města Hradce Králové.
Polyantky
Tato skupina růží někdy označovaná zkratkou P má v květenstvích desítky květů o velikosti tři až pět centimetrů. Zpravidla mají volný střed a nevoní, kvetení opakují. Výška polyantek by se měla pohybovat okolo sedmdesáti až sta centimetrů – pokud jsou výrazně vyšší, řadíme je mezi růže sadové. Tyto růže vysazujeme nejčastěji do menších skupin. V předjaří je zkracujeme asi na polovinu původní výšky, tedy na čtyřicet až padesát centimetrů.
'Červený Kříž', syn. 'Československý Červený Kříž' (Böhm 1938)
Tato typická polyantka upoutá záplavou čistě červených květů velkých jen čtyři centimetry. Keř je kolem 80 cm vysoký a také tak široký. Má velmi univerzální využití pro obruby, větší skalky i nádobové pěstování. Barevná plocha vynikne při pozorování z dálky, ale růže je vhodná i pro řez.
'Roztomilá' (Urban 1986)
Pro tuto zástupkyni polyantek je charakteristická velikost květu tři až čtyři centimetry. Výška rostlin je kolem 100 cm. Růže kvete velmi bohatě v úhledných květenstvích, květy jsou barvy růžové s bílým středem. Růže má široké užití do skupin, jako solitéra i do větších skalek. Dá se použít i pro nádobové pěstování.
'Sněhurka' (Böhm 1937)
Průběžně nakvétající polyantka dosahuje výšky sedmdesát centimetrů. Květenství jsou velká, jednotlivé bílé květy jsou mají však průměr jen dva centimetry. 'Sněhurka' je úhledná růže, která se stále množí a pěstuje.
Sadové neboli parkové růže
Vzpřímené keře (výhony mohou být mírně převislé) o velikosti alespoň 1,2 m, ale častěji dva i tři metry. Označují se zkratkou S. jejich květy se mohou podobat jak polyantkám, tak vysoce prošlechtěným čajohybridům. Známe význačné kvalitní růže jen jednou kvetoucí, stejně jako remontující. Květ může být umístěn jednotlivě nebo i v početných květenstvích. U mnoha sadovek jsou vysoce okrasné i šípky, které se někdy tvoří už současně s posledními květy. Nejpodstatnější žádanou vlastností sadovek (pochopitelně mimo líbivého květu) je rychlé narůstání do předpokládané výšky a dostatečná mrazuvzdornost. Údržba velkých keřů je minimální a plně srovnatelná s jinými dřevinami. Zvláštní řez se neprovádí, pouze probírkové zmlazování vyřezáváním celých starých výhonů u země. Sadové růže vysazujeme jako solitéry do travnatých ploch. Dobře působí i skupinka o třech rostlinách, mezi nimiž je třeba zachovat vzdálenost asi 1,5 m. Sadové růže také mohou u konstrukcí nahradit pnoucí růže.
'ČSR' (Böhm 1934)
Nižší sadová růže (kolem 1 m) má květy velké osm centimetrů a velmi pozoruhodnou barvu. Prolínají se zde v proužcích odstíny světle růžové a červenorůžové, což trochu připomíná virovou pestrokvětost tulipánů. Odrůda patří mezi Rugosa hybridy.
'Dr. Eckener' (Berger 1929)
I když se to podle názvu nezdá, také tato dobře rostoucí a nevymrzající pnoucí růže vznikla u nás – vChomutově. Výška se pohybuje kolem 250 cm. Upoutá čistě růžovou barvou i elegantně volně stavěným květem, jehož průměr je osm centimetrů.
'General Štefanik' (Böhm 1932)
Rozložitá, jeden metr vysoká sadovka patří mezi růže stolisté. Její nespornou předností je velmi tmavá fialová barva a silná vůně u poněkud neuspořádaného květu, který má průměr pět centimetrů. Růže nakvétá na počátku léta. Je stále pěstovaná a žádaná.
'Geschwind´s Nordlandrose ' (Geschwind 1884)
Toto stará sadová případně i pnoucí růže se stále pěstuje pro neobvyklou růžovofialovou barvu, vysokou zimovzdornost a mohutný vzrůst (až čtyři metry). Průměr květu je jen čtyři centimetry. Pozoruhodná jsou též malá, kulatá poupata. Je nejznámější z Geschwindových severských růží a ve své době naznačila docela nové využití růží jako keřů pro parkové úpravy.
'Himmelsauge' (Geschwind 1894)
Mohutná, až 250 cm vysoká a stejně tak široká stolístka. Tato velmi otužilá sadová růže vyniká i bohatým květem poněkud proměnlivé barvy. Vonící květy jsou šest centimetrů velké a jejich mírně převislé postavení předurčují tuto odrůdu jako velmi vhodnou pro výsadby do svahů.
'K. H. Borovský' (Böhm 1935)
Tato rozložitá růže (120 cm) zaujme nevšední barvou květů, kde se nepravidelně prolínají světle růžová a červenofialová. Květy o průměru sedm centimetrů vyrůstají spíše v listech.
'Koré' (Urban 1980)
Neobyčejně bujně a zdravě rostoucí sadovka s růžovými květy velkými devět centimetrů. Svou velikostí i stavbou jsou plně srovnatelné s čajohybridy. Keř snadno doroste výšky dvou metrů, pokud některý výhon vystřeluje ještě výše je vhodné jej zkrátit, aby habitus nebyl příliš nepravidelný. Odrůda byla oceněna Zlatou růží města Hradce Králové a je to naše nejvíce množená sadovka.
'Milevsko' (Večeřa, Látová 1980)
Velmi zimovzdorná 150 cm vysoká široce rostoucí sadová růže má někdy přímo bochníkovitý tvar. Květy jsou šest centimetrů velké a většinou seskupené v natěsnaná květenství. Růže je spíše jednou kvetoucí počátkem léta, ale ojedinělé květy se objevují i později. Zejména podle tvaru keře dobře rozpoznatelná nenáročná odrůda.
'Průhonice' (Večeřa 1973)
Asi dva metry vysoká odrůda s mírně obloukovitě skloněnými výhony. Květy jsou výrazně červenorůžově zbarvené, velké až deset centimetrů. Stavba květenství je volná, takže každý květ je dobře patrný. Okrasný význam mají i šípky objevující se někdy současně s posledními remontujícími květy. Odrůda je dobře řízkovatelná a tímto způsobem se dají získat sazenice standardní kvality. Byla oceněna Zlatou růži města Hradce Králové.
'Sázava' (Pajer 1964)
Sadová růže asi 150 cm vysoká s výrazně červenou barvou sedm centimetrů velkých květů. Odrůda je vhodná pro solitérní výsadbu do travnaté plochy.
Pnoucí nebo též popínavé růže
Růže s dlouhými výhony (dva až čtyři a někdy i více metrů), které se samy nedokáží udržet ve vzpřímené poloze a musí se vyvazovat ke konstrukcím. Označují se zkratkou PN. Podobně jako u sadovek mohou mít jejich květy různý tvar, velikost a seskupení v květenstvích. Také zde lze poměrně přesně vymezit dvě skupiny. Odrůdy první z nich kvetou jen jednou počátkem léta, za to však velmi bohatě (někdy se nazývají ramblery). Ostatní odrůdy kvetou víceméně nepřetržitě, ale poněvadž se tak děje na nových výhonech, netvoří květy jednolitou barevnou plochu. Základní řez se u pnoucích růží omezuje na postupné zmlazování rostliny. Výhony se odřezávají těsně u země a letorosty se vějířovitě přivazují na jejich místo. Pokud ovšem potřebujeme opravit konstrukci, měla by pnoucí růže v dobré kondici vydržet i celkové vyřezání a rychle od země obrazit. Správný spon u pnoucích růží v řadě vysazených u konstrukce by mohl být 1,2 až 2 m.
'Ludvík Večeřa' (Večeřa, Látová 1976)
Velmi vitální a zimovzdorná pnoucí růže, která dosáhne brzy výšky pět i více metrů. Je typickou jedenkrát kvetoucí odrůdou s velmi dlouhým obdobím kvetení v červnu a červenci. Velikost květu je sedm centimetrů. Květenství nakvétají celá najednou, takže vznikají velké barevné plochy. Květy mají červenou neblednoucí barvu. Odrůda je nenáročná a byla u ní prokázána možnost získat plnohodnotné rostliny řízkováním.
'Máňa Böhmová' (Böhm 1925)
Asi nejznámější růže šlechtitele z Blatné kvete bohatě a bíle. Na konstrukci dorůstá do tří metrů, ale může se uplatnit i volně vysazená jako rozložitá sadovka. Květ je velký sedm centimetrů. Hodnotu odrůdy snižuje skutečnost, že v létě často trpí padlím. Odrůda vznikla mutací z růžové růže 'Tausendschön' a ve své době byla kvalitnější než podobné pnoucí růže.
'Marietta Silva Tarouca' (Zeman 1925)
Vitální pnoucí růže dosahující výšky čtyři metry má původ v Průhonicích, což ostatně naznačuje i název. Pozoruhodná a velmi působivá je stavba růžového květu s prázdným středem. Dosahuje velikosti šest centimetrů.
'Rudolfína' (Benetka 2002)
Intenzivně růžově vybarvená jednou kvetoucí pnoucí růže, která ovšem částečně na podzim remontuje. Velikost květů je sedm centimetrů. Až čtyři metry dlouhé rychle rostoucí výhony si zachovávají velmi dobrý zdravotní stav do podzimu, čímž růže vyniká nad mnohé podobné odrůdy. Lze ji úspěšně množit řízkováním. Novinka získala ocenění na mezinárodním rozáriu v Hradci Králové.
'Rusalka' (Brada 1934)
Mohutně narůstající převážně jednou kvetoucí pnoucí růže. Velikost květů je čtyři centimetry. Velmi světle fialová barva přechází při dokvétání v bílou. Výhony dosahují délky tří metrů i více a dají se dobře tvarovat. Patří mezi dobře řízkovatelné pnoucí růže.
Miniaturní růže neboli trpasličí či pokojové
Růže označované zkratkou MI jsou vysoké do čtyřiceti centimetrů, průměr květu je úměrný velikosti rostliny a je pouze dva až čtyři centimetry. Květy jsou zpravidla plné, voní málokdy. Rostliny opakují kvetení. Vysazujeme je do sponu 30 cm. Na plochu 1 m2 je tak potřeba přibližně 11 kusů. Častěji se však z těchto růžiček tvoří obruby nebo se přidávají do trvalkových rabat a do skalek. Řez se omezuje na odstranění celých odkvetlých květenství. Také v předjaří není výrazné zkracování vhodné. Miniaturní růže se s oblibou umisťují do nádob, kde je však potřeba je dobře zazimovat. Celoroční umístění ve vytápěném bytě je nevhodné.
Půdopokryvné neboli pokryvné růže
Plazivé výhony těchto růží se zkratkou PK zcela pokrývají půdu. Celková výška by neměla příliš přesahovat padesát centimetrů. Občas některé výhony vystřelují výše, a později se ohýbají k zemí. Květy bývají malé, často prázdné. V poslední době se objevila řada odrůd, které opakovaně neúnavně kvetou, a to i v dříve nevídané červené barvě. Půdopokryvné růže jsou vhodné též na větší plochy, kde nevyžadují skoro žádnou péči. Rostou bez podzimního přihrnutí, výraznějšího předjarního řezu a neodstraňují se ani v létě odkvetlá květenství. Sázíme je asi padesát centimetrů od sebe do nezaplevelené půdy (4 ks na 1 m2). Při pečlivém vyvazování se mnohé půdopokryvné růže dají vyvést i přes dva metry vysoko a nahradí tak jemně olistěné pnoucí růže. Vzhledem k popularitě půdopokryvných růží si musíme dát pozor, protože se pod jejich názvem často skrývají růže podstatně vyšší, které by měly správně být zařazeny mezi polyantky.
'Růže Olivetská' (Böhm 1938)
Pokryvná růže dosahující výšky až jeden metr je zcela zaplněna prázdnými bílými květy velkými tři centimetry. Tato zdravá jednou kvetoucí odrůda dokáže dokonale ozelenit plochu.
Další členění růží
Jen pro úplnost, skupina velkokvětých růží (VK) zahrnuje čajohybridy a velkokvěté floribundy. Mezi mnohokvěté růže (MK) patří skupiny floribund, polyantahybridů a polyantek. Vzhledem k velkému množství odrůd růží existuje kromě jejich řazení do odrůdových skupin i rozdělení jiné. Například označení stromkové růže je odvozeno od způsobu pěstování. S nadsázkou lze říci, že na kmínek v různé výšce se dá naočkovat cokoliv. Jde jen o to, aby se příliš bujně rostoucí růže nevylomila. Pokud je naočkovaná odrůda pnoucí nebo půdopokryvná vznikne růže smuteční nebo kaskádová. Tzv. Anglické růže zase představují novou, u nás stále více pěstovanou skupinu, kde se šlechtitelé snaží zdokonalit staré růže. V podstatě jde o to zachovat jejich vůni a nahuštěné hvězdovité uspořádání květů, ale vylepšit je z hlediska trvanlivosti, opakování kvetení a barevnosti. Tyto odrůdy jsou různé výšky a typu růstu. Hlavně v katalozích nalezneme i další názvy skupin růží, které mají přilákat zákazníky. Nelze je však považovat za přesně definované, ani šířeji užívané. Patří sem například růže francouzského venkova, keřovité, křovité, nostalgické, patiové, renesanční, romantické, skalkové, starých malířů, trsnaté a jiné.